Historie RP

VÝVOJ PROSAZOVÁNÍ REGISTROVANÉHO PARTNERSTVÍ V ČESKÉ REPUBLICE

REGISTROVANÉ PARTNERSTVÍ - ŠPATNÉ SVĚDOMÍ ZÁKONODÁRCŮ

První pokus

V roce 1995 smetla Vláda ČR svým usnesením možnost předložit poslanecké sněmovně k projednání vládní návrh zákona , který by umožnil gayům a lesbičkám legalizaci partnerského soužití a zrovnoprávnění jejich vztahu s dvojicemi různého pohlaví, které mají možnost volby - žít ve volném svazku nebo vstoupit do institutu manželství.

Druhý pokus

2. dubna 1998 zamítla Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR o pouhé tři hlasy poslanecký návrh zákona o registrovaném partnerství v prvním čtení a rozhodla tak o tom, aby se tento návrh dále neprojednával.

Třetí pokus

V prosinci 1998 předložila sněmovně skupina poslanců (Jitka Kupčová - ČSSD, Monika Horáková - US, Zuzka Rujbrová - KSČM a Jan Zahradil - ODS) nový návrh , připravený opět společně se SOHO v ČR, který dostal název Zákon o partnerském soužití osob téhož pohlaví. Kromě KDU-ČSL, která se profiluje jednomyslným negativním postojem k tomuto záměru, zastupovali předkladatelé úplné politické spektrum současné poslanecké sněmovny. Už tento fakt dával novému návrhu značné naděje, které posiloval i fakt, že v tomto spektru chyběla ODA a SPR-RSČ, tedy strany, které v minulém hlasování byly rovněž jednomyslně proti přijetí zákona o registrovaném partnerství.

11. února 1999 proběhl pro poslance a senátory v budově poslanecké sněmovny seminář o problematice registrovaného partnerství , na kterém předkladatelé a zástupci SOHO v ČR objasnili záměry předlohy a v diskusi odpověděli na otázky poslanců, které svědčily o velké neinformovanosti nejen o problematice života gay a lesbické minority u nás, ale i o praktickém dopadu uvedení zákona v život.

17. března 1999 bylo velkou satisfakcí schválení návrhu zákona usnesením Vlády ČR , a to prakticky jednomyslným. To byl povzbudivý průlom.

31. března 1999 po velmi rozsáhlé diskusi , ve které odpůrci návrhu neváhali použít homofóbní výpady (za všechny výrok roku poslance Tollnera - KDU-ČSL: ...Často nechutná mediální kampaň pro zákon je spíše vedena pro ten humbuk a cirkus sám. Tato kampaň, jíž jsme všichni adresáti - pochopitelně mladí více než staří - vyús?uje pak v nepřijatelnou apoteózu jednání homosexuálního, bisexuálního a jiných zvráceností. Chtěl jsem říci prasečin, ale rozmluvili mi to. ) hlasovala sněmovna opět v prvním čtení o tom, zda se návrhem zákona bude i nadále zabývat. Velkým úspěchem bylo odmítnutí návrhu na zamítnutí a přikázání návrhu zákona k posouzení ústavně-právnímu a petičnímu výboru. Tímto návrh postoupil z prvního do druhého čtení .
Ústavně-právní výbor poté přijal pozměňovací návrhy a petiční výbor usnesení, kterým sněmovně doporučil, aby poslanecký návrh schválila.

29. června 1999 při projednávání ve druhém čtení byl předložen podruhé a vzápětí i potřetí návrh na zamítnutí návrhu zákona od KDU-ČSL. Sněmovna oba návrhy na zamítnutí neodsouhlasila. Před podrobnou rozpravou, ve které měla být sněmovna seznámena s výsledky práce ústavně-právního výboru, prošel nelogicky návrh na vrácení výborům k přepracování .
Oba výbory tedy opět zasedly, petiční zopakoval hlasováním své usnesení, ve kterém vyzývá sněmovnu, aby návrh zákona přijala a ústavně-právní výbor ještě detailizoval pozměňovací návrhy.

12. října 1999 se sněmovna měla opět seznámit s prací výborů v opakovaném druhém čtení návrhu zákona. Cyril Svoboda z KDU-ČSL stereotypně navrhl zamítnutí, v případě neúspěchu vrácení výborům k dalšímu přepracování. V pořadí již čtvrtý návrh na zamítnutí sněmovna nepřijala . Přestože opět nedošlo k podrobnému seznámení s pozměňovacími návrhy vypracovanými ústavně-právním výborem, sněmovna podruhé rozhodla vrátit předlohu výborům .
Jednání výborů pak však trvala vždy jen několik minut. Ústavně-právní považoval svou práci za ukončenou a odhlasoval, že to, co odhlasoval minule, platí. Petiční postupoval stejně - znovu přijal usnesení, kterým vyzývá sněmovnu, aby návrh zákona přijala.

2. prosince 1999 tragikomedie vyvrcholila. Hned v úvodu Cyril Svoboda (KDU-ČSL) znovu před podrobnou rozpravou podal návrh, aby poslanci hlasovali (již popáté) o zamítnutí .
Při prvním pokusu o hlasování potřebovali odpůrci 88 hlasů. Přesně tolik - 88 jich skutečně získali. Poslanec Stanislav Křeček (ČSSD) si vzal slovo a oznámil sněmovně, že hlasoval proti zamítnutí, ale v zápise se objevilo, že hlasoval pro ně. Sněmovna uznala, že muselo dojít k chybě a rozhodla, že o návrhu na zamítnutí bude hlasovat znovu . Na poslední chvíli se někteří z těch poslanců, kteří se zdrželi hlasování, rozhodli přiklonit k zamítnutí. Prošlo o čtyři hlasy.

Pětkrát v podobě návrhů na zamítnutí se tedy během roku 1999 odpůrci registrovaného partnerství snažili odvrátit ve sněmovně to, aby gayové a lesbičky měli důstojnou, rovnoprávnou možnost soužití jako heterosexuální dvojice. Až popáté - po nedůstojných obstrukcích ze strany KDU-ČSL - se jim to podařilo.

Jejich argumenty, že šlo o nekvalitní předlohu, byly jen zástěrkou pravého smýšlení - nepřipustit z principu tento prvek do legislativy České republiky. Celá KDU-ČSL i ostatní odpůrci neusnesli pomyšlení, že ti, kteří jsou přece úchylní a dělají prasečiny - by mohli mít stejná práva jako oni - morálně bezúhonní. Zvrhlí však nejsme my, zvrhlé je odmítnout zákon, který nikomu neublíží a mnohým prospěje, ať už v rovině právní nebo lidské.

Zákon by vyjma osvojení a adopce dětí umožnil dvojicím téhož pohlaví řešit majetkoprávní vztahy a další momenty praktického života obdobně jako je to umožněno manželským párům.
Registrované partnerství - základní filozofie tohoto zákona dodá navíc dvojicím starší generace pocit satisfakce po útrapách z let, kdy byla homosexualita trestná ze zákona a mladší, nastupující generaci poskytne identifikační prvek do úvah o řešení budoucnosti . Tento moment navíc výrazně posílí stabilizaci heterosexuálních rodin, do kterých se homosexuální děti rodí, ve kterých žijí, a kde musí dříve nebo později řešit realitu své odlišné orientace ve vztahu k odlišným představám rodičů o budoucnosti svého potomka . Klid v rodině většinou neohrozí fakt citové orientace potomka (pokud otec, matka či sourozenci nepropadnou hysterii, co tomu řeknou sousedé, ve škole či v zaměstnání), rozruch kolem syna či dcery se zklidní a rodiče začne přirozeně zajímat řešení nejisté budoucnosti ve světle stávajících právních a lidských vztahů k vyřešení praktických problémů v okamžiku, kdy chlapec nebo děvče zakotví v žádoucím pevném vztahu. Přijetí zákona o partnerském soužití (registrované partnerství) by tak vhodně doplnilo snahu státu o zkvalitnění života rodin, kterých se odlišná citová orientace jejich příslušníků týká a dvojic , které k jejich citové náklonnosti a potřebě žít spolu nepřivedla svévole nebo nezřízenost, ale vrozené dispozice.

Partneři - gayové či lesbičky - by měli mít (a chtějí mít) i povinnosti jako je starost a péče o partnera v době nemoci či v jiných krizových situacích, vyživovací povinnost aj., které odpovídají vzájemným povinnostem manželského páru. Nejde o získání výhod, o posun ze stavu nula na plus jedna, ale o dorovnání ze stavu minus jedna do nuly!

Co je platné gayům a lesbičkám v České republice, že pracují, platí daně - když o své úspory, byty, zkrátka majetek, mohou přijít? Odpůrci zákona se vzmohli pouze na argument, že si to máme zařídit jinak. Mnozí z nás neví jak, neumí se orientovat, nejsou úspěšní na komplikovaných cestách byrokracie i práva. Mnohdy ani podstoupení této složité cesty nevede k úspěchu (totéž platí i pro heterosexuální dvojice). Principiálně však nebyl předložen jediný argument, který by zdůvodnil, proč by občané v rovnoprávné společnosti měli stejného cíle dosahovat různými, kvalitativně odlišnými cestami.

Co je platná gay a lesbickým dvojicím demokracie, když musejí žít s pocitem věčného sváru o práva, která už jen tím, že se narodili jinak, získávají druzí automaticky.

V průběhu projednávání návrhu zákona i krátce po jeho zamítnutí probíhala intenzivní celospolečenská diskuse. Z několika průzkumu veřejného mínění (STEM, IVVM) vyplynulo, že většina občanů ČR podporuje založení institutu řešícího soužití dvojic stejného pohlaví a ještě vyšší procento homosexualitu neodsuzuje . Svými prohlášeními podpořili přijetí zákonného zakotvení oprávněných požadavků gay a lesbické minority významné osobnosti kulturního, společenského a politického života (včetně prezidenta Václava Havla), významné instituce a občanská sdružení (za všechny Český helsinský výbor, Národní komise pro boj s HIV/AIDS, Rada Vlády pro lidská práva).

Organizace sdružené v SOHO v ČR pořádaly po celé republice setkání a diskuse s poslanci - odpůrci, veřejnoprávní i soukromé rozhlasové a televizní stanice neváhaly zařadit živě vysílaná diskusní fóra i dokumentární pořady, které vesměs vyznívaly ve prospěch záměru registrované partnerství zavést.
Situaci velmi napomáhalo i dění v okolních zemích, které obdobný institut do svých legislativ postupně zavádějí. Jednoznačný signál vyslal demokratickému světu v závěru roku 1999 Nejvyšší soud amerického státu Vermont svým rozhodnutím, že: práva párů před zákonem musejí být zcela stejná bez ohledu na jejich sexuální složení .

Odpůrci však ke všem těmto signálům zůstali slepí a hluší. Až s fanatickou a dogmaticky nenávistnou argumentací strašili ohrožením konzervativních hodnot a rodiny. Charakterizovala je většinově sounáležitost ke katolické církvi - až už to bylo občanské sdružení Zdravý rozum, které vedlo válku proti přijetí návrhu po internetu nebo oficiální rozsáhlá petiční akce po kostelích, kterou provázel Pastýřský list České biskupské konference ze dne 9. května 1999. Věřící byli vyzýváni k podpisu petice protestující proti zavedení registrovaného partnerství. Menšina hlásající křesťanskou vzájemnost, sounáležitost a pochopení pro utrpení druhých, neváhala vystoupit proti právům jiné menšiny, prohlubovat její utrpení a svým pokrytectvím popírat hodnoty, na kterých se sama profiluje. Náboženské důvody, na něž se odvolává, nemohou být v liberálním a sekulárním státě přípustnými argumenty pro rozhodování o právech jiné skupiny. Tím, že takováto petice navazuje na tradici netolerantních prvků obsažených v katolické historii, a nikoliv na veskrze pozitivní příklady moderní tolerance, kterou dnes katolická církev v mnoha zemích reprezentuje, se ukázalo být velmi nešťastné. Mnozí z věřících petici odmítli podepsat, mnoho kněží jí odmítlo v kostele vůbec předložit.

Rovněž neomalené výroky poslance Tollnera (KDU-ČSL) se dočkaly veřejného odsouzení ve sdělovacích prostředcích, které dosáhlo takové intenzity, že předsednictvo KDU-ČSL bylo nuceno vyjádřit 6. dubna 1999 s výroky Tollnera nesouhlas a veřejně se omluvilo všem, kterých se jeho vystoupení dotklo. Klub mladých KDU-ČSL vyzval poslance Tollnera, aby se vzdal mandátu. Odmítl.

Čtvrtý pokus

17. září 2001 Vláda ČR předložila po předchozí seriozní spolupráci s GI v ČR vlastní vládní návrh o partnerském soužití osob téhož pohlaví poslanecké sněmovně k projednání. Návrh byl pečlivě vypracován ministerstvem spravedlnosti a stal se výzvou alibistickým výtkám odpůrců zákona v tom, jak důsledně respektoval ústavní zásadu rovnosti práv a svobod všech občanů bez rozdílu jejich jiného postavení a zaručoval tak stejnou důstojnost ve smyslu Listiny základních práv a svobod. Se všemi body zákona jsme se ztotožnili a měl naši plnou podporu.

Dánsko, Grónsko, Norsko, Švédsko, Finsko, Island, Portugalsko, Holandsko, Francie, Německo, Maďarsko a části Španělska jsou země Evropy, kde je obdobná norma již uvedena v život. K základním principům Evropské Unie patří princip eliminace diskriminace na základě sexuální orientace podle článku 13 Smlouvy z Nice a článku 21 Charty základních práv vyhlášené v prosinci 2000. Tento princip (do kterého patří i přijetí registrovaného partnerství) aktuální vládní návrh beze zbytku naplňoval.

Porozumět následným reakcím a postojům katolické církve v čele s Českou biskupskou konferencí k tomuto zákonu nedokáže snad už ani Bůh. V katolických kostelech vyzývali duchovní k mobilizaci věřících peticí proti zákonné normě, která by nikomu neublížila a mnohým mohla tolik pomoci. Alibisticky se v petici hovoří o projevech úcty a respektu k lidské důstojnosti gayů a lesbiček, aby v zápětí bylo zdůrazněno, jaké škody napáchá legitimizace jejich soužití. Průzkumy a zkušenosti ze všech zemí, kde byl obdobný institut zaveden naprosto důrazně signalizují, že nedošlo k žádnému ohrožení klasické rodiny, natož uvedení mladé generace ve zmatek . Je naprosto nezodpovědné vnucovat veřejnosti, že tato zákonná norma je alternativním manželstvím. Předkládaný zákon, jak vyplývá z textu návrhu, nestavil legitimní vztah osob téhož pohlaví na úroveň manželství, a ani tak konat nemohl, neboť užijeme-li příměru, nemůžeme nazvat koloběžku jízdním kolem jen proto, že se obojí pohybuje na kolech. Manželstvím rozumíme muže, ženu a děti, pro které je vytvářeno nejvhodnější prostředí pro soužití a výchovu. Navrhovaný zákon nevytvářel manželství, ale platformu pro soužití dvojic téhož pohlaví, bez možnosti adoptovat děti.

Boj za záchranu tradiční rodiny, která prochází velkou krizí, je třeba vybojovat na jiných frontách, než na jakých se snaží středověkou rétorikou působit Česká biskupská konference . Z hlediska křesťanské morálky je nepochopitelné, že na jednu stranu chce katolická církev podpořit výchovu mládeže v prostředí rodiny, a na druhou stranu chce zabránit stejné rodině, aby mohla nabídnout svým homosexuálním potomkům rovnoprávnou perspektivu. Proč Česká biskupská konference neiniciuje petice podporující program pro zdravý vývoj rodin? Petice, které by se zasadily o změnu daňových a sociálních zákonů, modifikujících sociální politiku státu za účelem podpory rodin s dětmi? Proč chce opět zabránit pokroku, jako tomu bylo již tolikrát v minulosti? Proč neakceptuje s porozuměním jinakost civilizace třetího tisíciletí?

Dnes už je zřejmé, že petice nenalezla mezi věřícími žádoucí podpory . Šedesát tisíc podpisů (podle posledních statistik má KDU-ČSL, strana, která se tvrdě vymezuje proti přijetí zákona ­ shodný počet členů!) neznamená takřka nic proti miliónům občanů České republiky, kteří jsou podle několika průzkumů veřejného mínění pro přijetí tohoto zákona. Ani autorita nejvyšších hodnostářů katolické církve, ani donucovací praxe mnohých farářů (někteří odmítli petici v kostele předložit), nepřinutila významnou část věřících petici podepsat. Navíc se domníváme, že sponzorovat politické nátlakové akce je úloha, kterou církev nemůže a nesmí hrát. Česká biskupská konference obsah svého pamfletu jistotně s Bohem nekonzultovala. Text petice proti božímu zákonu milovat se a žít pospolitě, se nám jednoznačně jeví jako bezbožný.

Gay minorita v České republice měla v podobě vládního návrhu zákona o partnerském soužití osob téhož pohlaví velkou naději dosáhnout po předchozích úspěších rovnoprávnosti takřka ve všech oblastech života.

Že tomu tak doposud stále ještě není, je výsledkem nešťastného hlasování v poslanecké sněmovně. Precizní, detailně vypracovaný návrh postihující všechny naše požadavky vyjma adopce a osvojení dětí, velká mediální kampaň působící v náš prospěch, většinová podpora veřejnosti, odsouzení praktik katolické církve, individuální diskuse s poslanci, které se dařilo přesvědčit, aby změnili negativní postoj a aktuální výzvy parlamentu Evropské Unie, aby její členské a kandidátské země přijímaly zákony zrovnoprávňující gay a lesbickou minoritu s ostatními ­ to vše dávalo naději, že tentokrát jsou vytvořeny všechny podmínky pro konečné přijetí.

Sněmovna si nejprve určila, že vládní návrh bude projednávat v přesně stanoveném termínu 25. 10. ve 14.00 hodin . Na návrh jednoho z odpůrců zákona však sněmovna nepochopitelně změnila termín projednávání v sice stanoveném dnu, ale na jedenáctou hodinu dopoledne. V tu dobu chyběla ve sněmovně prakticky celá vláda a mnozí další poslanci, kteří přijetí zákona podporují (zhruba 10 až 15 hlasů pro zákon). Po rozpravě , která tentokrát nebyla tak homofóbní (vyjma poslance Karase z KDU-ČSL, který plně nahradil přisprostlé výroky poslance Tollnera z minulého projednávání tím, že doporučil gayům a lesbičkám místo přijetí zákona přijetí v psychiatrických léčebnách k vyléčení své orientace!) jako při minulých projednáváních, ale která znovu definovala postoj odpůrců jako postoj, který zarputile obhajuje obavy z rozpadu rodiny, z nechuti přijmout normu obdobnou manželství, tedy argumenty nevěcné a vágní, bylo přistoupeno k hlasování o návrhu zamítnout předložený zákon. K zamítnutí potřebovali odpůrci v tu chvíli 82 hlasy. Získali jich 77. Návrh na zamítnutí tedy neprošel.

Poté následovalo hlasování o návrhu vrátit předlohu vládě k přepracování. K přijetí byly potřeba 84 hlasy. Návrh získal 85 hlasů. O pouhé dva hlasy bylo tedy rozhodnuto vrátit vládě zákon k přepracování.

Vzhledem k blížícím se volbám do sněmovny byla možnost přepracovanou verzi zákona znovu předložit - vyloučena. Čekají nás proto další zdlouhavá jednání s novou politickou reprezentací po volbách v druhé polovině roku 2002 a věřme, další, snad už úspěšný pokus.

Výsledky červnových voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR znamenají možná z občanského hlediska pro mnohé velké rozčarování, z našeho minoritního očekávání však velkou naději. Je zřejmé, že po všech dosažených úspěších, které nás posouvaly k zrovnoprávnění s ostatními (ať už z hlediska legislativního, nebo z hlediska přijetí naší jinakosti většinovou společností) chybí z podstatných věcí to poslední: registrované partnerství.
Proto 70 poslaneckých mandátů pro ČSSD, 41 poslaneckých mandátů pro KSČM dává velkou naději na prosazení této legislativní normy v tomto volebním období. Připočteme-li ještě nejméně 10 jednoznačných hlasů pro zákon z Unie svobody či ODS, jsou to velmi nadějné počty - i za předpokladu, že ne všichni z KSČM nebo ČSSD budou ochotni pro něj nakonec hlasovat.

ČSSD při sestavování programového prohlášení vlády s US-DEU a KDU-ČSL neopomněla i na zařazení schválení zákona o registrovaném partnerství, což ovšem odmítla KDU-ČSL.
Přesto se tento zákon dostal do legislativního plánu Vlády ČR pro rok 2003.

V roce 2003 ministerstvo spravedlnosti připravilo první znění návrhu zákona o registrovaném partnerství, který postoupilo k opřipomínkování. GI v ČR se k tomuto návrhu vyjádřila a vznesla své připomínky k jeho nedostatečnému pojetí registrovaného partnerství (návrh zákona byl narozdíl od věcného návrhu výrazně zkrácen) a zároveň se svými stanovisky seznámila premiéra V. Špidlu, načež obratem zareagovala ředitelka kanceláře předsedy vlády Ing. Taťana Holečková.
Poté se posun v této věci poněkud zastavil, protože po politických "prázdninách" a zároveň schválení nového ministra spravedlnosti JUDr. Karla Čermáka (16. 9.), poté co se dosavadní ministr Pavel Rychetský stal předsedou Ústavního soudu, musela vláda čelit prosazení reformy financí a rozpočtu pro rok 2004.

Pátý pokus

V pátek, 18.června 2004 pobíhal bijec za dogmatické hodnoty křesťanství, poslanec KDU-ČSL Jiří Karas po sněmovně a vykřikoval: "To je skandál, to je skandál!" Právě se totiž v pořadí již pátý pokus o prosazení zákona o registrovaném partnerství v České republice dočkal dílčího úspěchu. Poslanecká sněmovna jej, tentokrát bez zjevných problémů, propustila do druhého čtení.

Předtím však musel návrh, vycházející z předlohy, vypracované ministerstvem spravedlnosti (která nebyla ve vládě nakonec projednána a kterou dopracovala skupina poslanců ve spolupráci s Gay iniciativou a GL ligou) projít podrobnou rozpravou. Vedle ojediněle zcestných názorů (poslanec Mládek: "Je doloženo, že homosexualita se rozšiřuje, když jí k tomu dáme podmínky…") se diskuse vedla i ze strany KDU-ČSL v serióznější rovině, než na jakou jsme v minulosti byli zvyklí. Standardní hrozby, že zákon ohrozí rodinu, nebo že je možné si vše zařídit jinak - zazněly tentokrát osamoceně mezi četnými názory příznivců, důrazně obhajujících právo na jeho konečné přijetí. Nakonec však byly předloženy dva návrhy na hlasování, namířené proti propuštění návrhu zákona do druhého čtení.

Při prvním hlasování - vrátit předlohu k přepracování byli přítomni 142 poslanci. K přijetí návrhu bylo třeba hlasů od 72 poslanců. Pro tento návrh hlasovali pouze 53 poslanci. Návrh nebyl přijat. (Proti vrácení hlasovalo 74 a zdrželo se 15 poslanců).

Při druhém hlasování, kterým chtěli odpůrci docílit zamítnutí návrhu, bylo přítomno 139 poslanců. K přijetí zamítnutí potřebovali 70 hlasů. Získali jich však pouze 49! Ani tento návrh nebyl tedy přijat. (Proti jeho zamítnutí byli 72 poslanci, zdrželo se 18 poslanců).

O tři dny později prošel návrh zákona do druhého čtení.

V červenci začla GI v ČR sbírat podpisy významných osobností kulturního a veřejného života (nakonec jich bylo přes 400) pod petici na podporu přijetí zákona.
Gay a lesbická liga shromažďovala souběžně podpisy občanů.

7. září doporučil petiční výbor přijetí návrhu zákona. 22. 9. prošel zákon do třetího čtení. Na další schůzi poslanecké sněmovny se nestihl návrh zákona projednat, což by neumožnilo včasné schválení zákona tak, aby vstoupil v platnost 1. 1. 2005 - proto byl 5. listopadu vrácen do druhého čtení, aby mohl být opraven. 16. 11. schválil petiční výbor změnu návrhu zákona ve smyslu, aby přijatý zákon by vstoupil v platnost tři měsíce po zapsání do Sbírky zákonů.

29. 11. návrh zákona opět postoupil do třetího čtení. Z 39. schůze sněmovny byl bod vyřazen, protože se předpokládalo, že by nemusel být opět vůbec projednáván z důvodu schvalování státního rozpočtu, 40. schůze se konala před Vánoci, a tak byl návrh zákona přesunut na 41. schůzi. Na té dne 11. února 2005 nebyl nakonec schválen o jeden hlas!!!
35 poslanců chybělo. 10 přítomných poslanců ČSSD bylo proti, čímž ČSSD, toho času v čele se Stanislavem Grossem nesplnilo slib svým voličům. Navíc u ODS odešli do Evropského parlamentu příznivci zákona (Zahradil, Zvěřina). Členové vlády za ČSSD se na návrh předsedy S. Grosse vzdali poslaneckých mandátů.

Šestý pokus

Skupina poslanců - Anna Čurdová, Jitka Kupčová, Taťána Fischerová, Kateřina Dostálová, Lucie Talmanová, Kateřina Konečná, Zdeněk Jičínský, Vladimír Doležal, Pavel Svoboda, Vlastimil Ostrý, Vladimír Koníček - předložila 29. dubna poslanecké sněmovně nový návrh zákona o registrovaném partnerství, do kterého byly zapracovány věcné připomínky při projednávání předchozího návrhu zákona.

1. čtení proběhlo 24. června na 45. schůzi. Návrh na zamítnutí zákona nebyl schválen. Návrh zákona byl přikázán k projednání Petičnímu výboru.

Na 51. schůzi PS Parlamentu ČR se podařilo v pátek 9. prosince celkem hladce, po (někdy až směšných) pozměňujících návrzích, které se snažily předlohu znehodnotit - postoupit návrh zákona o registrovaném partnerství bez problémů do 3. čtení.

Na 51. schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR byl v pátek 16. prosince v 10.26 hodin návrh zákona o registrovaném partnerství schválen ve třetím čtení (poměrem hlasů 86 ku 54).

Bylo přítomno 147 poslanců. Ke schválení návrhu zákona bylo potřeba 74 hlasů. PRO zákon hlasovalo 86 poslankyň a poslanců a PROTI bylo 54. Registrované partnerství podpořilo 45 poslankyň a poslanců ČSSD, 22 poslankyň a poslanců KSČM, 13 poslankyň a poslanců ODS a 5 poslankyň a poslanců US-DEU a nezařazený poslanec Tomáš Vrbík. Byly schváleny pozměňovací návrhy petičního výboru, ostatní nesmyslné změny navrhované odpůrci zákona z řad ODS Tomášem Dubem, Petrem Plevou a Markem Bendou byly zamítnuty.

Po celou dobu organizovala GI v ČR petici osobností na podporu registrovaného partnerství. Ke dni 10. ledna 2006 ji podepsalo 486 osobností!

V Senátu šlo vše ráz na ráz. 11. ledna 2006 projednal ústavně-právní výbor Senátu ČR návrh zákona a nepřijal žádné usnesení. 18. ledna 2006 výbor pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu ČR přijal usnesení schválit návrh zákona. A konečně 19. ledna 2006 výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Senátu ČR nepřijal žádné usnesení k návrhu zákona.

Poté proběhla intenzivní kuloární jednání předsedy GI v ČR Jiřího Hromady se zástupci všech senátorských klubů, kteří postupně vyjadřovali své odhodlání zákon podpořit. Nejdůležitější byla komunikace s klubem ODS, kterou zprostředkoval senátor Josef Pavlata.

Díky Josefu Pavlatovi se podařilo domluvit setkání s předsedou senátu Přemyslem Sobotkou, který 24. ledna 2006 přijal ve své kanceláři Jiřího Hromadu, aby s ním projednal situaci před schvalováním zákona o registrovaném partnerství v Senátu. Z výsledků jednání vyplynulo, že klub ODS, který je svými 37 členy nejsilnější frakcí v Senátu, a tudíž o osudu zákona jeho postoj rozhodne - návrh zákona většinou hlasů podpoří. Přemysl Sobotka rovněž vyjádřil naději, že ti senátoři za ODS, kteří jsou dosud proti, se nezúčastní hlasování a tím sníží kvórum potřebné pro přijetí zákona.
Konečné přijetí zákona oběma komorami Parlamentu ČR tak získalo velkou naději.

Na 9. schůzi Senátu ČR byl 26. ledna 2006 v 15.09 hodin návrh zákona o registrovaném partnerství po vstřícné diskusi celkem hladce schválen 44 senátorkami a senátory z 65 přítomných.

Senátorky a senátoři z ODS podpořili výrazně (oproti sněmovně) přijetí zákona (PRO bylo 19 senátorek a senátorů, kvórum vědomě snížilo 9 senátorů).
Pro přijetí dále bylo všech 7 senátorek a senátorů ze Senátorského klubu ČSSD, 8 senátorek a senátorů z Klubu otevřené demokracie, 6 senátorek a senátorů ze Senátorského klubu SNK, 3 nezařazení senátoři a 1 senátor z Klubu KDU-ČSL.
(Průlomové hlasování - senátor Z. Bárta v historii schvalování zákona je první, který v rámci KDU-ČSL hlasoval PRO. Senátor M. Špaček sice rovněž hlasoval pro, ale vzápětí se omluvil, že muselo dojít k chybě, že je rozhodně proti, proto byl zákon schválen de facto 44 hlasy proti oficiálně uváděným 45 hlasům.)
Přesto získaný počet hlasů PRO zákon je nadpoloviční většinou všech senátorů (nikoli pouze přítomných) - a to je velký a zasloužený úspěch.

Osud registrovaného partnerství byl nyní v rukách prezidenta ČR Václava Klause. GI v ČR 1. února 2006 odeslala dopis, ve kterém ho žádala, aby zákonu umožnil cestu do života. Pokud by nepodepsal a vrátil návrh sněmovně, mohla jeho rozhodnutí poslanecká sněmovna opět přehlasovat pouze svou nadpoloviční většinou - tedy 101 hlasem. Nebo se prezident k zákonu nemusel vyjádřit vůbec a ten by pak vstoupil v platnost i bez jeho podpisu. Pak už by byl zákon konečně schválen.

Tragická chyba Václava Klause - 16. února 2006 ve 14 hodin zákon vetoval a vrátil ho poslanecké sněmovně.

„Je to tragicky sebestředné rozhodnutí středověkého monarchy, nikoli prezidenta občanů vyspělého demokratického státu v 21. století. Nikoli pouze samotné rozhodnutí, na to má prezident z ústavy právo, ale jeho účelové odůvodnění je nepřijatelné, stejně jako ignorace vůle naprosté většiny občanů České republiky, kteří přijetí zákona podporují a Parlamentu ČR, který zákon již přijal“ - okomentoval v médiích veto Jiří Hromada.

Prezident nejenže vetoval zákon, na to měl koneckonců z ústavy právo, ale během 14 dnů, které měl na rozmyšlenou, rozvířil v médiích díky svým poradcům homofóbní kampaň proti zákonu. Neuvěřitelné pseudoargumenty, kterými napadali kvalitu zákona, otevřeli Pandořinu skříňku a dali tak možnost k exhibici těch, kteří už léta mlčeli - extrémistům, homofóbům a dogmatikům. Ti nenapadali už jenom zákon, ale podstatu naší jinakosti.

Na březnové schůzi poslanecké sněmovny bylo proto třeba pro přehlasování prezidentova veta získat nejméně 101 hlas.

K velkému údivu pozval Václav Klaus 21. února 2006 předsedu GI v ČR Jiřího Hromadu k diskusi o problematice registrovaného partnerství. Ten pozvání jednoznačně odmítl. GI v ČR považovala pozvání za opožděné - mělo přijít před vetováním zákona, které diskusi ukončilo, dříve než mohla začít.

Zato GI v ČR přijala 28. února 2006 pozvání premiéra Jiřího Paroubka a její zástupci se s ním setkali v Kramářově vile, aby vyhodnotili pozici aktuálního návrhu zákona o registrovaném partnerství poté, co jej prezident republiky vetoval. Premiér delegaci (Jiří Hromada, Marcela Šulcová, Lubomír Šlapka) ujistil, že ČSSD k přehlasování veta dodá nejméně 65 hlasů. Zbytek musíme zajisti v ostatních stranách.

7. března 2006 začala 54. schůze poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Ten den dopoledne proběhla ve sněmovně společná tisková konference GI v ČR (Marcela Šulcová, Jiří Hromada) s představitely US-DEU předsedou Pavlem Němcem a místopředsedou Ivem Ludvíkem, na které US-DEU deklarovala svou jednoznačnou podporu přijetí zákona (7 hlasů).

Odpoledne se mělo hlasovat o vetu prezidenta. Z taktických důvodů (chyběly hlasy od ČSSD) toto hlasování, kde jsme potřebovali k přehlasování veta nejméně 101 hlas, bylo přesunuto našimi příznivci ve sněmovně na úterý 14. března od 14. hodin.

Za týden v úterý 14. března 2006 mělo konečně proběhnout závěrečné hlasování o vetu prezidenta republiky. Na návrh klubu ČSSD (kterému opět chyběli důležití dva poslanci – dva hlasy pro), se nuselo hlasovat o dalším přeložení projednávání zákona na 15. března. Protože se ČSSD o tom předem nestačila dohodnout s ostatními příznivci, návrh o jeden hlas neprošel. Až opakované hlasování po ostré výměně názorů stanovilo, že hlasovat se bude druhý den, 15. března 2006.

Ve středu 15. března 2006 to bylo nevídané drama s nádherným koncem. Finále, jaké by si nevymyslel ani Wiliam Shakespeare. V první minutě vše ztraceno... Ve druhé nová naděje... Ve třetí omamné vítězství...

Ale nepředbíhejme. Předcházely tomu dlouhé roky úmorné trpělivosti, kdy se nedařilo. Za patnáct let existence gay a lesbického hnutí u nás to byl šestý návrh zákona o registrovaném partnerství. Předcházejících pět návrhů neprošlo nikdy poslaneckou sněmovnou – byť jen o tři, dva nebo dokonce o jeden hlas. Až šestá verze procházela schvalovacím procesem úspěšně.

Na 54. schůzi sněmovny byl stanoven den D – 15. březen 2006 – podle programu to vypadalo na pozdní odpoledne.

V průběhu toho dne k nám docházely aktuální zprávy z klubů přiznivců o tom, kolik jich je přítomno. Počítali jsme horečně, jaké máme naděje. Kolem oběda to vypadalo na 66 hlasů z ČSSD, 23 z KSČM, 7 z Unie svobody-DEU a 1 hlas dával i nezařazený poslanec Vrbík. (Nakonec ho nedal!!!) S 13 hlasy z ODS (těch, kteří nám byli vždy nakloněni) to mohlo být 110 hlasů.

Jenomže! ODS už předem deklarovala, že na protest proti razantnímu postupu premiéra rozhodně všechny hlasy nedá. Ale kolik jich zůstane? Po hodině jsme se dozvěděli, že ODS donutila všechny naše příznivce ze svých řad, aby své hlasy nedali. Zdůvodnění, že premiér si přivlastnil zákon, bylo alibistické – ČSSD má prosazení zákona v předvolebním programu a čestně tak plnila slib voličům. Proto byl tento krok klubu ODS nemorální, až ubohý, snažící se pomoci křehkému vetu čestného předsedy ODS na Hradě.

Ale co teď? Rázem máme pouze 97 hlasů. A to je málo. Zavolali jsme poslankyni Konečné, zda by mohli poslanci KSČM, kteří se zdržovali hlasování – vypárovat ty z ODS, kteří zradili. Slíbila, že udělá, co bude umět. Teď už nebylo možné dělat nic jiného, než čekat, jak to dopadne.

Hlasování přišlo na řadu po sedmnácté hodině. V rozpravě jednoznačně odmítli poslanci ČSSD, že hlasují pod tlakem, závazně jednotně. (KDU-ČSL jednotně hlasuje proti neustále a nic se neděje!) A pak to přišlo.

První hlasování - sál zahučel: 97 hlasů!!! To by byl konec.

Ale nebyl. Poslanec Vymětal vstal a zpochybnil hlasování – seděl na místě a hlasovací zařízení hlásilo absenci.

Tak znovu - druhé hlasování: 102 hlasy!!! Všichni jsme vyletěli ze svých míst na balkóně sněmovny. Vítězství... Ne, ještě ne. Poslankyně Šojdrová namítla, že bylo špatně uvedeno, že hlasovalo pro. Nikdo ji nemohl podezírat, že by to udělala – je z KDU-ČSL.

Takže opět vteřiny zoufalého napětí - třetí hlasování: 101!!!

Opozice kontrolovala hlasování. Nic nenašla. Hlasování platilo. Definitivně.

Tleskali jsme. Křičeli a plakali štěstím. Poslanci tleskali rovněž. Všude bezbřehá radost... Zahlédli jsme předsedu KDU-ČSL Kalouska. Usmíval se a... mával nám...

Po ostré výměně názorů byl ve středu 15. března 2006 v 18.17 hodin návrh zákona o registrovaném partnerství osob stejného pohlaví SCHVÁLEN. Získal 101 hlas. Přesně tolik, kolik bylo k přehlasování prezidentova veta zapotřebí. (ČSSD dodala 66 hlasů, KSČM – 26 hlasů, US-DEU – 7 hlasů a ODS – 2 hlasy.)

Zákon o registrovaném partnerství byl zveřejněn v částce 38 Sbírky zákonů dne 3. 4. 2006 pod číslem 115 (a 116).

Zákon o registrovaném partnerství nabyl platnosti od 1. července 2006.

Jako první pár vstoupili v poledne 1. července vstoupili po sedmiletém vztahu do partnerství v Ostravě v obřadní síni magistrátu 26letý kuchař Pepa a 42letý železničář Karel. Matrikářka Jana Stančíková si při oficiální řeči neodpustila slova nadšení: "Už je to tady!"
Prvními ženami byly opět v obřadní síni ostravského magistrátu 30letá prodavačka Štěpánka a 27letá pekařka Vendulka.

3. července uzavřeli Pavel Vítek a Janis Sidovský na nádvoří hradu Karlštejn registrované partnerství po 20 letech svého vztahu za účasti mnoha osobností kulturního, společenského a politického světa.

Za první měsíc platnosti využilo možnosti registrace partnerství na 50 gay a lesbických párů, takže očekávání nový zákon naplnil a potvrdil tak svou smysluplnost, byť se první výtky, ať oprávněné nebo někdy i alibistické začaly ozývat.

K. 31. 12. 2006 vstoupilo do partnerství 235 gay a lesbických párů.

Cesta za zkvalitněním života gayů a lesbiček v České republice bude samozřejmě pokračovat...

PLNÉ ZNĚNÍ PLATNÉHO NÁVRHU ZÁKONA O REGISTROVANÉM PARTNERSTVÍ (ve formátu PDF)

Jiří Hromada, Gay iniciativa v ČR
Milda Šlehofer

VÝVOJ PROSAZOVÁNÍ REGISTROVANÉHO PARTNERSTVÍ V ČESKÉ REPUBLICE