Home Page Vse o Partnerskem souziti
Home Pge



Obecná rozprava - 25.10.01

Místopředseda PSP František Brožík: Otevírám bod

78.
Vládní návrh zákona o partnerském soužití osob téhož pohlaví
/sněmovní tisk 1075/ - prvé čtení

Z pověření vlády předložený návrh uvede ministr spravedlnosti Jaroslav Bureš. Prosím, pane ministře ujměte se slova.

Ministr spravedlnosti ČR Jaroslav Bureš: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Předkládaný zákon o partnerském soužití, návrh zákona o partnerském soužití osob téhož pohlaví má již pohnutou minulost. Pohnutou minulost zejména vzhledem k tomu, že Poslanecká sněmovna již jednou odmítla tento právní institut uvést v život v podobě návrhu zákona o tzv. registrovaném partnerství. To, že tato pohnutá minulost je poměrně silná a poměrně silně tímto zážitkem poznamenaná, je zjevné i z toho, že i tento návrh zákona, ačkoli nese jiný název, stále si ponechává tu původní pečeť tzv. registrovaného partnerství. Snad podle způsobu, jakým tehdy vláda navrhovala, aby vznik tohoto partnerského institutu byl v právu upraven, tedy odpovídající registrací.

Předpokládám proto, a z těchto důvodů jsem to říkal, že si mohu ve svém úvodním slovu dovolit pominout celou pohnutou historii diskuse k záměru vlády i pro osoby, které jsou označovány jako homosexuální menšina, nabídnout odpovídající právní prostředí.

Je zjevné, že partnerské soužití osob téhož pohlaví není v právním řádu České republiky nijak zvlášť upraveno. Osoby, které spolu pečují o společnou domácnost či jsou na sebe vzájemně odkázány výživou, mohou uplatnit pouze některá práva v oblasti nájmu bytů, při dědění a některých sférách sociálního zabezpečení a práva finančního. Obdobně mohou být považovány za osoby blízké, jestliže ovšem splňují podmínky, které jsou uvedeny v občanském zákoníku.

Předkládaný návrh by měl dát homosexuální menšině možnost založit partnerské soužití zákonem uznanou formou s přesně stanoveným rozsahem práv a povinností. S ohledem na již používaný termín partnerské soužití se proto navrhuje tento pojem zavést do celého právního řádu.

Navrhovaná úprava, a to bych zdůraznil, nesleduje instituce obdobné manželství, partnerské soužití není v navrhovaném zákoně zakládáno jako institut rodinného práva, byť by se mohl takový úsudek na první pohled nabízet vzhledem k tomu, že rozsah vzájemných práv a povinností - počínaje možností obdobného užití institutu společného jmění a konče možností vzájemnou dohodou partnerů vymezit rozsah práv a povinností týkajících se majetkových otázek v partnerství jinak - je prakticky totožný s tím, jaké právní instituty se nabízejí ve svazku muže a ženy, který nazýváme manželstvím.

Navržený zákon odpovídá smyslu a záměru rezoluce Evropského parlamentu, která členské státy EU vyzývá, aby zaručily občanům této sexuální orientace plnou rovnoprávnost s heterosexuální většinou společnosti.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane ministře. Poprosím nyní zpravodajku pro prvé čtení paní kolegyni Světlanu Navarovou, by se ujala slova.

Ještě technické sdělení: pan poslanec Maštálka má náhradní kartu č. 23.

Omlouvám se, paní kolegyně. Prosím, máte slovo.

Poslankyně Světlana Navarová: Vážený předsedající, milé kolegyně a kolegové, ctěná vládo, vládní návrh zákona o partnerském soužití osob téhož pohlaví obsažený v tisku č. 1075 je již třetím pokusem Poslanecké sněmovny vytvořit právní rámec pro realizaci práv menšinové, odlišně citově a sexuálně orientované skupiny našich spoluobčanů. Je pokusem naplnit jejich práva v souladu s Ústavou České republiky, s Listinou základních práv a svobod, s rezolucí Evropského parlamentu i s praxí v řadě států Evropské unie.

Vládní návrh se liší od předchozích poslaneckých iniciativ svým pojetím a odstraňuje problémy a nedostatky, které byly vyčítány návrhům minulým. I když jsem tehdy nebyla ještě členkou tohoto ctihodného sboru, ujišťuji vás, že jsem si záznam z rozpravy podrobně přečetla. Vládní návrh upravuje vznik partnerského soužití, práva a povinnosti partnerů a vztahy mezi nimi, dále zánik a zrušení partnerského soužití a způsob jeho registrace. Současně je předkládán návrh zákona o změnách některých zákonů v souvislosti s přijetím zákona o partnerském soužití osob téhož pohlaví obsažený v tisku 1076. V tomto návrhu jsou pak konkrétně uvedeny všechny zákony a příslušné paragrafy, do kterých se partnerské soužití promítá.

Návrh řeší vztah osob téhož pohlaví odlišně od institutu manželství. Zatímco manželství má vytvářet optimální podmínky pro výchovu dětí, těžištěm partnerského soužití jsou především vzájemné povinnosti partnerů. Návrh vytváří platformu pro soužití dvojic bez možnosti osvojení dětí. Umožňuje těmto dvojicím stabilizovanější budoucnost. Občanské iniciativy reprezentující dotčenou menšinu našich spoluobčanů se plně ztotožňují s textem návrhu zákona. Podle posledních průzkumů veřejného mínění přijetí takového zákona podporuje i většina veřejnosti.

Vážení kolegové a kolegyně, velmi doporučuji tento návrh zákona propustit do druhého čtení. Současně připomínám, že organizační výbor navrhl přikázat tisk k projednání ústavně právnímu výboru.

Vzhledem k tomu, že dalším bodem jednání bude související tisk č. 1076 , navrhuji sloučit obecnou rozpravu k tiskům 1075 a 1076. Svůj osobní názor vyjádřím v obecné rozpravě, do které se hlásím.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji, paní zpravodajko. Upozorňuji, že zde padl procedurální návrh na sloučení rozpravy k oběma tiskům, to znamená k tisku 1075 a k tisku 1076.

O návrhu na sloučení obecné rozpravy rozhodneme v hlasování pořadové číslo 238 , které zahajuji. Ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 238 tento návrh byl přijat, že se pro něj z přítomných 152 poslanců vyslovilo 113 a 11 bylo proti.

Zahajuji projednávání bodu č. 79 schváleného pořadu schůze, kterým je

79.
Vládní návrh zákona o změnách některých zákonů
v souvislosti s přijetím zákona o partnerském soužití osob téhož pohlaví
/sněmovní tisk 1076/ - prvé čtení

Z pověření vlády předložený návrh uvede ministr spravedlnosti Jaroslav Bureš, kterého prosím, aby se ujal slova. Pane ministře, máte slovo. A prosím o klid v sále.

Ministr spravedlnosti ČR Jaroslav Bureš: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, nebudu opakovat to, co bylo podstatné pro první z projednávaných a vzájemně provázaných bodů.

S ohledem na navrhovanou koncepci partnerského soužití a potřebu jejího promítnutí do celého právního řádu je nezbytné provést změny celé řady právních předpisů. Když bychom si chtěli sestavit obsahově jejich přehled, tak bychom mohli konstatovat, že to jsou právě ty předpisy, kde okolnost, že dvě osoby spolu žijí v určitém faktickém svazku, není právně promítnuta v dosavadním našem právním řádu. Bez promítnutí do těchto více než 50 zákonů by založení možnosti partnerského soužití pro osoby téhož pohlaví nesplnilo sledovaný účel. Jedná se zejména o případy, kdy právní postavení a vztahy partnerů mezi nimi navzájem nebo navenek je potřeba založit nebo upřesnit ve věcech, které jsou zvláštními právními předpisy upraveny.

Protože postavení partnerů není navrhováno jako institut rodinného práva, ale jedná se o samostatnou, od úpravy rodinného práva zcela oddělenou instituci, je potřeba ji rovněž samostatně promítnout v této podobě do příslušných právních předpisů. Zejména je to oblast soukromého práva, jde-li o majetkové a dědické věci, v oblasti veřejného práva, ve věcech daňových, sociálních, zdravotní péče, vydávání dokladů, ale samozřejmě také do oblasti trestního práva hmotného a trestního práva procesního.

Navrhovanou novelou zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním se navrhuje stanovit právo použitelné ve věcech s mezinárodním prvkem, a to jak u partnerského soužití, které bylo uzavřeno v České republice, tak pro případy partnerského soužití uzavřeného na území cizího státu. Navrhuje se také oddělená úprava i vzhledem k tomu, že tento institut je upraven jen v některých právních řádech a je pravdou, že není všeobecně přijímán a uznáván.

Protože se jedná o značný počet předpisů z různých právních odvětví, byly všechny novelizace, a to je technická informace, soustředěny do návrhu samostatného doprovodného zákona, jehož propuštění do dalšího čtení je přirozeně otázkou osudu návrhu prvého.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu ministru Burešovi a nyní prosím, aby se slova ujala zpravodajka pro prvé čtení paní poslankyně Světlana Navarová.

Poslankyně Světlana Navarová: Po podrobném zdůvodnění tohoto tisku předkladatelem nemám v podstatě co dodat.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. V tuto chvíli zahajuji sloučenou obecnou rozpravu, do které jsou přihlášeni poslankyně a poslanci Světlana Navarová, Zdeněk Jičínský, Jaroslav Zvěřina, Cyril Svoboda a Jiří Payne. Slovo má paní poslankyně Světlana Navarová, připraví se pan poslanec Zdeněk Jičínský.

Poslankyně Světlana Navarová: Vážená paní předsedající, milé kolegyně, kolegové, ctěná vládo, každý máme nějaké své životní priority, hodnoty. Osobně považuji snad za tu úplně nejdůležitější hodnotu v životě vůbec mezilidské vztahy, důležitější snad i než práce, která mě těší, mnohem a mnohem důležitější než jistota, kariéra, pohodlí či peníze. Bez vztahů k druhým lidem nemá naše existence vlastně vůbec smysl. A přitom právě vztahy k druhým lidem jsou nesmírně křehká záležitost, stejně jako život sám. Vím to z vlastních často trpkých zkušeností.

Někdo potká toho správného partnera a žijí šťastně a spokojeně až do smrti. Smekám s úctou, obdivuji, závidím a přeji.

(V sále je velký hluk.)

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Promiňte, paní poslankyně. Prosím o klid v jednacím sále!

Poslankyně Světlana Navarová: Většina z nás hledá, nachází a ztrácí. Někdo nenajde za celý život. Vím velmi dobře, co to znamená, mít druhého člověka, se kterým mohu sdílet radosti i starosti, důvěřovat, spolehnout se, sdílet. Vím, že pokud takového člověka potkám, chci se k němu hlásit, chci svůj vztah dát na vědomí svému okolí, chci jej uvést do souladu se zákonem. Stejnou potřebu mám já, vy, převážná většina lidí, včetně menšiny našich spoluobčanů, kteří se narodili jinak citově a sexuálně orientováni. A to je také hlavní důvod, proč chci přijetí zákona o partnerském soužití osob téhož pohlaví, aby i ta menšina měla stejnou šanci, stejné právo. Stejné právo se ke svému životnímu partnerovi veřejně přihlásit, stejné právo na zákonem upravený oficiální svazek.

Možná jsem poněkud životem otlučená a osobně poněkud skeptická k papírům s úředním razítkem. Ani manželství, ani uzavřené partnerské soužití samozřejmě nemusí nikomu zajistit lásku, věrnost a štěstí. Ale dejme jiným šanci, která je pro nás, kteří jsme příslušníky většiny, úplnou samozřejmostí. Zkusme se řídit zásadou přej a bude ti přáno. Zkusme být tolerantní a respektovat odlišnost druhých.

Chovejme se jako demokratická společnost, která je vstřícná ke svým menšinám. Vždyť každý z nás se sám někdy může ocitnout v menšině. Osobně si dodnes vzpomínám na trauma z dětství, kdy se mne - výrazně vyhraněného leváka - snažili přeučit na pravou ruku. Neúspěšně, samozřejmě. Ale zkusila jsem, a připadala jsem si jako vyvrhel, a proto se mi z principu nelíbí, když se většina snaží přizpůsobit svět svému obrazu, když vnucuje ostatním svoji představu o tom, co je správné, a nenechá jiné žít s respektováním jejich odlišnosti.

Vážení kolegové, milé kolegyně, chci vás požádat, abyste podpořili návrh zákona, který se možná většiny z vás nijak osobně nedotýká, ale který mnohým lidem v této zemi pomůže žít lépe. A o to nám přece všem jde.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má pan poslanec Zdeněk Jičínský, připraví se pan poslanec Jaroslav Zvěřina.

Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové. Už paní zpravodajka uvedla, že tento problém v podobě legislativního návrhu sněmovna projednává už potřetí. Já chci říci, že jsem od začátku tento návrh podporoval. Když byl předložen první návrh, hlasoval jsem proti, a to proto, že dobrý úmysl nestačí k tomu, aby byl schválen jako zákon, pokud také ten dobrý úmysl není legislativně na náležité úrovni proveden. To ten první návrh nebyl, takže tam platily i tyto důvody pro zamítnutí. Druhý návrh máte možná ještě v paměti - jeho bouřlivé projednávání ve sněmovně, značně mediálně posuzovaná stanoviska některých poslanců. Zmiňovat je tady nepotřebuji, máme je ještě v paměti.

Zdá se mi - a považuji to za pozitivní, byť nechci předjímat výsledek hlasování - že ono minulé zamítnutí mohlo být dobré k tomu, že se ve veřejnosti, v médiích o těchto otázkách začalo více diskutovat. Už paní zpravodajka tady uvedla, pokud věříme alespoň v něčem průzkumu veřejného mínění, že většina naší společnosti je v této věci tolerantní a takovouto úpravu podporuje.

Chci říci jednu věc. Chápu, že pro řadu lidí je to problém spojený s jejich výchovou, s jejich náboženským přesvědčením a že toto jsou hodnoty velmi fixní, které se těžko mění. Z tohoto hlediska jsem tady už minule upozorňoval na zvláštní situaci v naší sněmovně. Podobný návrh - byť širšího záměru - o registrovaném partnerství byl myslím před dvěma lety projednáván a schválen ve francouzském Národním shromáždění. Jeho širší záměr je ten, že nerozlišuje mezi osobami téhož nebo jiného pohlaví, čili v tomto směru to, co nazýváme vztah druh a družka u nás, zahrnuje pod jeden pojem registrované partnerství.

Zajímavé je, že Národní shromáždění Francouzské republiky, které tento návrh zákona schválilo, se v této věci skutečně důsledně rozdělilo. Levice byla beze zbytku pro, pravice byla beze zbytku proti. U nás tomu tak není. Je to zajímavý moment, který svědčí o tom, že jisté hodnoty v naší společnosti nejsou rozdělovány takto, jak to bývá ve společnostech, které demokratickým vývojem procházejí delší dobu a kde názorové a hodnotové orientace jsou z tohoto hlediska přesnější a jasnější.

Chci vám také připomenout - což také není bez významu - že podobný zákon přijal i německý Spolkový sněm. Možná že víte, že Bavorsko, které je zemí, kde dlouhodobě vládne CSU, strana Křesťansko-sociální unie, která v této věci má názory nepodporující tuto relativně liberální koncepci, podalo v této věci návrh na vyslovení neústavnosti tohoto zákona u spolkového Ústavního soudu v Karlsruhe a spolkový soud v Karlsruhe prohlásil, že tento zákon je v souladu s ústavními hodnotami, s ústavními principy. To znamená, že návrhu bavorské vlády nevyhověl.

Je to myslím důležitý moment pro to, abychom posuzovali to, jak principy tolerance se v té či oné zemi prosazují a že to nebývá jednoduchou věcí.

Vážení kolegové, vážené kolegyně, o vlastní problematice bude nepochybně hovořit člověk, který k tomu má mnohem vyšší odborné předpoklady, to je Jaroslav Zvěřina. Do této problematiky já se pouštět nehodlám. Chci jen ještě říci, že vedle oněch dvou zemí, které jsem tu zmiňoval, i v řadě dalších zemí Evropské unie právní úprava tohoto druhu v posledních letech byla přijata a že to je moment, který zhodnocuje principy tolerance, uznávání práva menšin jako logické promítnutí ústavních principů do právního řádu. Čili stává se to v této specifické podobě součástí - můžeme říci - evropských hodnot, které jsou většinově v Evropské unii uznávány. I to je myslím námět na zamyšlení, až se budeme rozhodovat, jak v této věci budeme postupovat.

Já samozřejmě doporučuji propuštění tohoto návrhu i návrhu dalšího do dalšího čtení.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Marek Benda.

Poslanec Marek Benda: Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, opravdu jen faktická poznámka. Pan poslanec Jičínský zde citoval Ústavní soud v Karlsruhe. Ten nerozhodl o této věci. Ten pouze zatím nepřijal předběžné opatření na pozastavení účinnosti zákona a věc bude ještě tímto Ústavním soudem rozhodována. Není tedy pravda, že by tam bylo konečné rozhodnutí o souladu s ústavou.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má pan poslanec Jaroslav Zvěřina, připraví se pan poslanec Cyril Svoboda.

Poslanec Jaroslav Zvěřina: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, nechci dlouho zdržovat nějakými odbornými rozklady, nicméně v souvislosti s tímto zákonem, který jistě ne k překvapení přítomných podporuji, jsem dostal celou řadu dopisů, které obsahují na druhé straně celou řadu takových pseudovědeckých argumentů, takže si dovolím některé tyto argumenty, některé teze, které podle mého názoru mají jen zasít nedůvěru, strach a nenávist k homosexuálním lidem, uvést na pravou míru.

Myslím, že lidé by žili v partnerských vztazích a rodinných uskupeních i bez příslušných zákonů, o tom není nejmenších pochyb. Žádný zákon rodinu netvoří, zákon ji v některých ohledech usnadňuje a zjednodušuje rodinám život. Rodina, která pečuje o potomky, má výsadní postavení právě díky této své funkci, nikoli díky zákonům. Je opravdovým základním kamenem společnosti, o tom není nejmenších pochyb. Je navíc natolik většinová, že ji ten zlomek procenta homosexuálních lidí, kteří vstoupí do registrovaných partnerství, nijak nemůže ani zlehčit, ani ohrozit, takže volání po tom, že zákon by byl schopen nějak zatřást postavením rodiny ve společnosti, to je naprosto naivní představa. Ostatně máme zkušenosti ze států, kde tato právní úprava existuje, a ty skutečnosti nejsou v tom smyslu, že by svědčily pro negativní vlivy takové zákonné úpravy na společnost.

To, že homosexualita je vrozená varianta lidské sexuální orientace, ostatně už dávno netvrdí jen homosexuálové a homosexuální aktivisté, jak se v některých podáních, která jsem dostal, tvrdí. Je to prostě shodné mínění naprosté většiny odborníků, kteří se lidským sexuálním chováním zabývají, a označovat v dnešní době homosexualitu za nemoc a nabízet homosexuálům léčení, to je přinejmenším neslušné, nejen vědecky neobjektivní.

Homosexuálním lidem samozřejmě nikdo nemůže žádným zákonem zakázat mít děti a starat se o ně a mnozí z té menšiny děti mají a vychovávají je. Diskutovat v této souvislosti o adopcích se mi zdá úplně demagogické, protože v této zemi přece žádný převis dětí k adopci neexistuje a tato zlomková populace nemůže celou záležitost nijak ovlivnit ani deformovat.

Co se objevuje v některých dopisech, to je také směšování homosexuality a pedofilie. Pedofilie je opravdu kvalifikovaná sexuální porucha, sexuální cítění ve vztahu k prepubertálním dětem. Jako taková může být homosexuální i heterosexuální a tvrdit, že 10 až 15 % homosexuálů má zároveň pedofilní kontakty, to je kriminalizace menšiny, která je velmi, velmi neobjektivní. Není navíc vůbec založena na žádných datech, která by to potvrzovala.

Zajímavá je debata o možnosti vztahu k lékařům a terapeutům, kteří se budou dnes věnovat léčení homosexuální orientace. Chci upozornit, že terapeut, který nabízí homosexuálně orientovaným jedincům, že z nich jakousi terapií udělá heterosexuály, se dopouští přinejmenším podvodu na svém pacientu, a navíc je jeho počínání v rozporu s lékařskou etikou, protože samozřejmě nelze dost dobře léčit, co mezinárodní lékařské organizace a Světová zdravotnická organizace neoznačují za poruchu ani nemoc.

V jednom z dopisů se také praví, že blíže neurčení čeští sexuologové tvrdí, že většina populace je latentně bisexuální. Dámy a pánové, větší nesmysl jsem nikdy neslyšel, a jestli to někdy nějaký sexuolog vážně tvrdí, tak budu žádat, aby byl zbaven licence, protože to je naprostý nesmysl.

Také nevím o tom, kde kdo chce vážně vědeckými daty doložit, že 26 %, tedy více než čtvrtina, dvanáctiletých lidí si není jista svou sexuální orientací. Všechno, co víme o vzniku sexuální identifikace a sexuální orientace, svědčí o tom, že tyto vlastnosti jsou pevně fixovány už v dětství před pubertou. Nemyslím si také, že by většinová populace byla nějak ohrožována tvrzením, že na homosexuálním vztahu není nic chorobného ani zvráceného. Takové tvrzení je rozumnou součástí sexuální výchovy, která má mimo jiné pomoci právě homosexuální menšině k rozumnému a málo konfliktnímu přijetí její odlišnosti.

Dalším tvrzením, které má posílit nedůvěru k homosexuálním lidem, je tvrzení, že průměrný homosexuál má za život několik stovek partnerů. To tvrzení je stejně nesmyslné jako tvrzení, že průměrný heterosexuál má za život několik stovek partnerů. Samozřejmě že v obou těchto skupinách se vyskytne malé procento extrémně promiskuitních lidí a samozřejmě že promiskuita homosexuálních mužů je vyšší než promiskuita homosexuálních žen, ale to jsou takové danosti, které nepředstavují žádný velký objev.

Stejné problémy jsou s výskytem pohlavně přenosných nemocí v homosexuální komunitě. Samozřejmě že je to pravda, ale uvědomte si, že tímto zákonem přece propagujeme v té menšině věrné soužití, párové vztahy, děláme tedy něco, co by mělo pomoci prevenci pohlavně přenosných chorob.

Myslím, že nabízejí-li protihomosexuální aktivisté homosexuálním lidem opravdovou pomoc, pak by jim pro začátek měli předvést aspoň minimum tolerance. Neměli bychom tady argumentovat tím, že před menšinou strašíme, že tu menšinu dehonestujeme a že jí nadáváme.

Myslím, že to nejhorší, co v mezilidské komunikaci vůbec existuje, je strach z odlišnosti, a my bychom ve vztahu k menšinám ten strach projevovat neměli. V odborné sexuologické hantýrce tomuto postoji říkáme homofobie. Je to v podstatě kvalifikovaná porucha, kterou je možné léčit. Možná by to někteří potřebovali.

Každopádně já ten zákon podporuji. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Zvěřinovi. Slovo má pan poslanec Cyril Svoboda, připraví se pan poslanec Jiří Payne.

Poslanec Cyril Svoboda: Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, kolegyně a kolegové, nejprve zde vystoupím také v roli předsedy petičního výboru a informuji Poslaneckou sněmovnu, že v roce 2001 přišly do petičního výboru celkem dvě petice proti registrovanému partnerství, které podepsalo 75 885 občanů České republiky a v letech 1998 až 2000, pokud jsme sečetli podpisy pod peticemi, přišly proti registrovanému partnerství petice, které podepsalo 61 486 osob a na podporu registrovaného partnerství 2 338 osob. Cítím jako povinnost to sdělit jako předseda petičního výboru.

Nyní k materii samé. Zdá se mi, že jsme tady uváděni v určitý omyl v řešení postavení menšin, rovnosti práv a svobod jednotlivců před zákonem. První, s čím polemizuji, je věta, která je v důvodové zprávě, ve které se odkazuje na článek I Listiny základních práv a svobod a na článek III téhož dokumentu. V listině se totiž v článku III praví totéž, co mohu citovat, a nechci unavovat sněmovnu, také v článku 23 Paktu o občanských a politických právech, v článku 10 Paktu o hospodářských a sociálních právech a v dalších dokumentech. Dovolím si z toho jednoho článku ocitovat sněmovně to, co se tam praví: Základní práva a svobody se zaručují bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnosti nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.

A nechci unavovat sněmovnu citací z dalších dokumentů, ale nenajdu - opakuji nenajdu - jediný dokument, který by zaručoval nějakou ochranu z titulu sexuální orientace. To je skutečnost, která v žádném z mezinárodních dokumentů není. Cituji pouze dokumenty, kterými je také Česká republika vázána, a z tohoto důvodu je potřeba také říci, jak vypadá náš právní řád.

Když se podíváme na náš právní řád, a odkazuji na učebnici Listiny základních práv a svobod Právnické fakulty Karlovy univerzity, tam se dovídáme také, že pod ochranou zákona je rodičovství, rodina, děti a mladiství. To znamená, že celá tato ústavní úprava myslí na rovnost nebo nerovnost, v článku 3 totiž, z titulu postavení, který vyplývá z podstaty věci, nikoliv z důvodů sexuální orientace. Protože kdybychom přistoupili na tezi, že zde má být rovnost z hlediska sexuální orientace, potom trvám na tom, že takový zákon musí platit i pro osoby heterosexuální a podobný zákon by měl platit i pro osoby, kde muž žije s ženou a mužem, protože jeho sexuální orientace je taková a chce mít rovné postavení s ostatními, kteří žijí stejným způsobem. Poctivě řekněme, co se tedy skutečně chrání.

Dále je třeba říci podstatnou věc - ani Listina základních práv a svobod, ani ústava, ani dokumenty, které jsem citoval, neposkytují speciální ochranu manželství, protože rodičovství - a je to i ve všech komentářích a judikaturách - není vázáno na manželství, protože předáním práv tímto směrem se předávají práva, protože to je ve prospěch ochrany třetích osob, totiž dětí. Jako základní smysl této právní úpravy je poskytování ochrany nezletilým dětem, dětem, které mají být vychovávány rodiči. A to je úmysl zákonodárce. V tomto si dovolím citovat článek 10 z Paktu o hospodářských a sociálních právech, kde se říká, že nejširší možná ochrana a pomoc by měla být poskytnuta rodině, která je přirozenou a základní jednotkou společnosti, zvláště k jejímu založení, po dobu, kdy odpovídá za péči a výchovu nezletilých dětí. Takže tento dokument to ještě říká naprosto jasně, že jde směrem právní úprava i k mezinárodní ochraně dětí jakožto cíle a smyslu tohoto soužití.

Dále polemizuji s tím, co vláda tvrdí v důvodové zprávě, že navrhovaná úprava však nesleduje vytvoření instituce obdobné manželství. Pečlivě jsem si přečetl návrh a s výjimkou nemožnosti osvojení po dobu existence tohoto partnerského soužití a svěření dítěte do výchovy - a samozřejmě, což mě obzvlášť z liberálního světa těší, nemožnosti přechodu nájmu k bytu, protože se zde myslí, aby náhodou tyto osoby nemohly po sobě žít v domácnosti, když jeden opustí domácnost nebo zemře, tak tady se na toto právo nemyslí - tak s výjimkou těchto dvou atributů mohu klidně použít legislativně technický pojem, že návrh zákona je obdobný. Ne že je podobný nebo přiměřený, ale je podobný. Vznikají tu všechny vztahy jako v manželství - majetkové, vyživovací, vzájemná odpovědnost, zastupování se, vznik a zánik je velmi podobný vzniku a zániku manželství. Takže debata o tom, že se nesleduje vytvoření instituce obdobné manželství, je věta, která v důvodové zprávě nemá být. Je to věta klíčová, protože se mate veřejnost. Sleduje se instituce, která je obdobná manželství. Není pravda, že by to bylo něco jiného.

Podle mého názoru je možné sledovat v této oblasti možnost právní úpravy, která by pomohla, totiž kdyby se řeklo poctivě, co má být důvodem právní úpravy. Po mém soudu jediná možná právní úprava, která má ratio, je, že jeden bere odpovědnost za druhého, že jeden chce s druhým vytvořit společný vztah, který je trvalý. Tomu rozumím a to se dá udělat smlouvou, která bude smlouvou občanskoprávní se všemi důsledky, které pro to platí. Ale potom to musí platit bez ohledu na sexuální orientaci. Potom to musí platit pro ty, kteří chtějí navzájem jeden o druhého pečovat. Nikoliv výlučně jen pro osoby podle sexuální orientace, protože pro to nenajdu ani v ústavním řádu, ani v mezinárodních smlouvách jediný argument, proč by zrovna tato nerovnost tu měla nastat.

Z tohoto důvodu - jak vidíte, jsou to po mém soudu povýtce důvody právní - navrhuji zamítnout oba dva návrhy zákonů, jak jsou předloženy. Žádám, aby tento návrh byl podpořen Poslaneckou sněmovnou. Děkuji. (Potlesk.)

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má pan poslanec Jiří Payne, připraví se paní poslankyně Parkanová.

Poslanec Jiří Payne: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, jeden ze slovutných pánů kolegů předřečníků zde řekl, že postoj k tomuto zákonu je projevem tolerance. Dovolte, abych proti tomu protestoval, protože jestliže shledáváme nějaké věcné chyby v tomto zákoně, není to otázka tolerance nebo netolerance vůči lidem, kteří mají vrozenou nějakou zvláštní orientaci.

Tentýž slovutný pan předřečník říkal, že tímto zákonem se hlásíme k evropským hodnotám. Měl-li na mysli Evropskou unii, pak už se nedivím, proč klesá neustále podpora našeho členství v Evropské unii. Měl-li na mysli evropské tradice, pokusím se vyložit, proč tomu tak není.

Argumentem tohoto slovutného pana kolegy také bylo, že v jiných zemích již také byla přijata úprava. Je to stejný argument, jako když pan kolega, který má nohy číslo 41, mi bude doporučovat, abych si kupoval boty číslo 41, když moje noha má velikost 45. To, co v jiné zemí, v jiném právním prostředí a v jiných tradicích funguje, vůbec nemusí fungovat, když se to přenese do jiné země. To je argument velmi nemístný.

Dovolte, abych se z velké části přihlásil k právním argumentům, které přednesl právě zde skončivší Cyril Svoboda, protože mám podobné výhrady z právního hlediska. V předkládací zprávě pan ministr říkal, že se jedná o zcela jiný vztah, než je rodinné právo. Podobně se to říká v důvodové zprávě. To je velice sporné, protože čteme-li návrhy zákona, zdá se, jako by vláda na počátku začala psát zákon v podobě, že se jedná vlastně o alternativu rodinného práva, a potom v průběhu přípravy najednou zjistila, že věc je mnohem složitější, tak byla přehozena výhybka, a najednou se to dostalo do zvláštního mezistavu. Není to dotaženo ani jedním směrem, ani tam, ani zpátky. Nevím, jestli tomu tak bylo, ale sněmovní tisk činí takový dojem.

Zkusme se na to podívat. Zákon se vůči rodinnému právu a vůči zákonu o rodině vymezuje. Kdyby se jednalo o vztah sui generis, jak jsme říkali v předchozích debatách, že bychom takovou variantu byli ochotni podpořit, pak tam ale nemůže být výlučnost. Jestliže řekneme, že ten, kdo uzavřel manželství, už nesmí uzavřít partnerství podle tohoto zákona, ať mi nevykládá pan ministr, vláda a obhájci tohoto právního pojetí, že to není alternativa k zákonu o rodině. Jestli je to zcela mimo běžný vztah sui generis, tak každý může být klidně ženatý a žít řádným manželským životem a vedle toho může mít 85 partnerských vztahů podle tohoto zákona, je-li to typ vztahu zcela jiného druhu. Je-li to vztah konkurenční, pak vláda sama v tomto návrhu zákona přiznává, že je to alternativa rodinného práva. Jestli nám tvrdí, že tomu tak není, tak lže.

Další otázkou je otázka rovnoprávnosti a Cyril Svoboda na to už poukázal. Jestliže by se jednalo o zákon o partnerském soužití bez ohledu na pohlaví, prosím, můžeme o tom debatovat.

Jestliže ale řekneme, že tyto právní výhody, tyto zvláštní preference se poskytují pouze osobám stejného pohlaví, pak tvrdím, že to je v rozporu s naší ústavou, protože tím jsou diskriminovány vztahy mezi mužem a ženou, kteří nežijí podle zákona o rodině, nežijí v manželství, a přesto chtějí žít v jakémsi partnerství. A také mají krásný vztah, jak nám tady paní zpravodajka vykládala, jak je to úžasné. Tito lidé jsou tím diskriminováni, protože jim je tato právní cesta odepřena tím, že se říká, že je to umožněno pouze osobám stejného pohlaví.

Svým způsobem, když jsme debatovali i s lidmi, kteří reprezentují tuto komunitu, říkali jsme, že by stálo za to opravdu usilovat o napsání zákona, který skutečně vytváří vztah sui generis, vztah svého druhu, který není tím, že si někdo hraje na rodinu asi tak, jako když malé děti na pískovišti si začnou hrát na tatínka a maminku. Zákon, jak byl předložen, budí tento dojem. Není důstojným vztahem dvou dospělých lidí, kteří mají vztah svého druhu, který není žádnou alternativou a žádnou konkurencí manželského svazku. Není prostě. On ponižuje tyto páry na dvojice, které si hrají na manželství.

Další otázka, která chybí v tomto zákoně - co je cílem této normy. Správně by důvodová zpráva měla takovou věc objasňovat. Nenašel jsem to v předloženém tisku. V zákoně o rodině čteme hned na začátku: Hlavním cílem manželství je založení rodiny a řádná výchova dětí. Z toho také vyplývá, proč pouze muž a žena mohou založit rodinu: protože tak je to v přírodě zařízeno. Proto se nejedná o žádnou diskriminaci, protože muž a muž nemohou zplodit dítě, a nemohou je tudíž jako rodiče řádně vychovávat. Žena a žena také ne. S výjimkou neposkvrněného početí neznáme v dějinách případ, že by k něčemu takovému došlo. Proto se domnívám, že mluvit o rovnoprávném svazku takových párů s manželstvím není na místě. Proto jsme vždycky argumentovali, že je třeba napsat vztah, který, když má právně regulovat takovou skutečnost, má ji regulovat jako vztah zcela sui generis.

Nyní k evropským tradicím. Křesťanství, které utvářelo Evropu od počátku našeho letopočtu, vychází ze svého vlastního vidění světa. Samozřejmě můžeme říci, že se nehlásíme ke křesťanským tradicím, že chceme vykořenit náboženství. Koneckonců pět desetiletí ve dvacátém století se o to vláda pokoušela. Křesťanství říká, že manželství je svátost, že je to jedna ze sedmi věcí, které mají zvláštní, výjimečné postavení mezi běžnými zkušenostmi denního života. Neříkám, že svátostí je celibát. To je samo o sobě docela důležité sdělení. Dva tisíce let Evropa žije v takovémto vidění světa.

Za druhé křesťanství říká, že existuje alternativa vůči manželství a že to je celibát. Ano, existuje alternativa. V celibátu může člověk žít buďto sám, a to byli poustevníci, to byli eremité, kteří se skutečně odebírali na samotu a trávili tam dlouhá léta o samotě. Ale i tam se říká, že smyslem rozjímání o samotě je, aby člověk hodnoty, které tam načerpá, přinesl zpět společenství božího lidu. Aby znovu to, co tam objeví, přinesl lidem. Koneckonců i celibát je životem ve společenství božího lidu nebo společenství církve. Vedle toho církev zná ještě daleko intenzivnější společenství. Pokud někdo touží mít intenzivnější vztahy, pak existuje řádové společenství, kde člověk žije v komunitě s dalšími lidmi, kteří se takto rozhodli. To je křesťanský pohled třeba na alternativy, které existují vůči manželství.

Neříkám teď, že se máme řídit biblí nebo církevní věroukou o tom, co budeme dělat, ale popírám, že evropské tradice, jak tady o tom hovořil jeden předřečník, nás vedou k tomu, že máme přijmout právě tento zákon v tom pojetí, jak nám byl předložen.

Kromě legislativních nedostatků, jako je rozpor nebo nesoulad s některými mezinárodněprávními normami, nesoulad s naší ústavou a argumenty právními, které uvedl Cyril Svoboda, uvedl bych ještě některé další. Předložená novela například neřeší problematiku incestu. Jestliže budou dva registrovaní partneři vychovávat dítě dívku, není tato problematika upravena. To je docela vážný problém. Myslím si, že legislativních důsledků, na které jsme upozorňovali, že na zákon o rodině existují tisíce odkazů v našem právním řádu a že nezbývá, než si dát velikou práci a všechny tyto odkazy prozkoumat, prověřit a domyslet důsledky, které poplynou z toho, když vytvoříme cosi podobného rodině, ale biologicky omezeného pro jiný účel, který nám bohužel vláda utajila - co je cílem toho partnerského soužití.

Právě proto, že legislativní důsledky nejsou zpracovány dobře a nejsou domyšleny, myslím si, že oba předložené tisky, které spolu souvisejí, vyznávají velké závady. Natolik veliké, abych navrhoval - jestli už bylo navrženo zamítnutí, tak navrhuji vrácení k přepracování. Přiznávám, že tady je oproti poslaneckým návrhům, které byly opravdu zoufalé, tak tady je z legislativního hlediska určitý posun, nicméně bohužel zůstal na půli cesty mezi alternativou k rodinnému právu a stavu sui generis.

Když tady bylo také uváděno, že veřejnost podporuje přijetí právě tohoto zákona - nevím, kterou alternativu veřejnost podporuje. Podporuje ten první poslanecký návrh, nebo ten druhý, nebo teď ten vládní, nebo nějaký další, který teprve bude předložen? Rozumím tomu, že veřejnost - a chválabohu, že tomu tak je - je tolerantní k partnerům, kteří žijí v takovémto vztahu. To je v pořádku, to je dobře, ale to ještě neznamená, že musíme přijmout legislativní úpravu, která vytváří další nespravedlnosti, vytváří obrovská rizika pro český stát, a o nich bychom případně mohli hovořit ve druhém čtení. V mnoha situacích komplikuje situaci.

Ze všech těchto důvodů ještě jednou opakuji navrhuji vrácení obou předloh vládě k přepracování nebo k novému zpracování. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má paní poslankyně Vlasta Parkanová, připraví se paní poslankyně Zuzka Rujbrová, potom pan poslanec Tlustý.

Poslankyně Vlasta Parkanová: Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, nad podobným návrhem zákona již tato sněmovna vedla několik velmi dlouhých a myslím si, že docela zajímavých diskusí. Vzpomínám si, že zde tehdy mimo jiné zazněl názor, že tento zákon je především zákonem o toleranci. Ve svých minulých vystoupeních jsem se snažila vysvětlit, že tomu tak není. Uvedla jsem pro to řadu důvodů a argumentů, které v tuto chvíli by bylo zbytečné opakovat. Podstatné je, že jsme se tehdy neshodli.

Až později jsem si uvědomila, že ona neshoda je ukryta už v samotném pojetí toho, co je a co není tolerance. Příznivci přijetí tohoto návrhu zákona zde minule hovořili o toleranci jako o schopnosti tolerování všeho, co vybočuje z průměru a nezasahuje do práv ostatních. A protože registrované partnerství nikoho neomezuje v jeho právech, je jeho uzákonění čistě tolerance, jak tvrdí jeho příznivci. Já otevřeně přiznávám, že takto toleranci nevnímám. Ideálem takového způsobu uvažování je společnost, ve které každý sleduje své zájmy, do kterých nikomu jinému nic není, pokud jej samotného náhodou bezprostředně neohrožují. Takový svět ale ve skutečnosti není tolerantní, ale lhostejný.

Pod heslem nehas, co tě nepálí nabádá člověka k tomu, aby se staral pouze sám o sebe, o svá práva. Vše ostatní mu má být lhostejné. Já osobně vnímám toleranci jinak, a to v jejím původním slova smyslu. Po nesčetných válkách a krveprolitích lidé pochopili, že lidské bytosti jsou nedokonalá stvoření, která se mohou a zajisté se také často mýlí. V zájmu svobody vlastní a svobody druhých pak je ponechat těm ostatním právo na jejich omyl.

Jádrem tolerance je přesvědčení, že předmět tolerance má být, pokud je to jen trochu možné, ponechán na pokoji. Tolerance tedy není lhostejnost k názorům či jevům, které se nás netýkají nebo nás neomezují, ale tolerance je respekt k tomu, co sami považujeme za omyl. Moderní liberální pojetí tolerance často směřuje k závěru, že každá víra je stejně dobrá, každý pohled na svět je stejně pravdivý, a kdokoliv to odmítá uznat, je netolerantní vůči odlišnostem. A já musím znovu konstatovat, že takový názor může zastávat pouze člověk, který je lhostejný k takovým postojům, jako je rozpoznávání pravdy a lži, dobra a zla. Naproti tomu ten, kdo se pokouší hodnoty rozlišovat, může úctou lidem, se kterými nesouhlasí, prokazovat skutečnou toleranci.

A nedá mi to, abych v této chvíli necitovala (vyjádření?) jednoho z předkladatelů minulého návrhu zákona o registrovaném partnerství, které bylo publikováno poté, co sněmovna tehdy tento návrh zamítla: Zamítnutí návrhu ze strany lidovců mě nepřekvapuje. Je to pro ně Sodoma a Gomora a apokalypsa v jednom. A podobná slova zaznívala bohužel velmi často i z té části homosexuální komunity, která usiluje o přijetí nových sociálních norem v chování i v zákonech.

Je smutnou skutečností, že mnozí zástupci organizací gayů a lesbiček bývají často netolerantní vůči všem, kdo homosexualitu ve společenském kontextu odmítají vidět stejně jako oni. Netolerantní nebo málo tolerantní lidé přirozeně stojí i na té druhé straně této pomyslné zdi. V tom mají příznivci návrhu zákona nepochybně pravdu, ale není pravdou, že hranice mezi příznivci a odpůrci tohoto zákona je též hranicí tolerance. To prosím velmi zdůrazňuji.

Dámy a pánové, já chci zdůraznit, že nikterak nepochybuji o tom, že lidská práva homosexuálů byla v minulosti velmi často pošlapávána. Diskriminace homosexuálů, jejich pronásledování a pranýřování je historickou realitou, která v žádném případě nemůže sloužit a neslouží západní civilizaci ke cti. Za svoji sexuální orientaci byli lidé v minulosti často perzekvováni, zavírání do vězení nebo dokonce popravováni. A v pozdější době pro ně alespoň platila jiná pravidla než pro heterosexuály. Postupem doby byly tyto relikty minulosti z právního řádu odstraněny. Většinová společnost tak vyšla oprávněným požadavkům homosexuálů na jejich zrovnoprávnění vstříc. Dnes považují homosexuální aktivisté po většinové společnosti další krok a tento krok zdůvodňují dalším zrovnoprávněním jejich postavení. Tentokrát ale nejde o odstranění nějakého diskriminačního opatření, ale naopak o zavedení zvláštního společenského institutu, který má onu údajnou diskriminaci odstranit.

Dovolte mi malý příměr ze zcela jiné oblasti. Například ve sportu je zcela běžné, že se v rámci jedné disciplíny vytvářejí různé kategorie pro sportovce rozdílné váhy. V principu je to jistě možné, nejedná se však o odstraňování diskriminace, ale je to reakce na přirozené rozdíly mezi lidmi. Uzákonění zvláštní formy homosexuálního sňatku je svého druhu také vytvářením speciální kategorie manželství, a to manželství pro lidi, kterým jejich založení brání vstoupit do sňatku heterosexuálního. A také v tomto případě se prostřednictvím speciálních a dalo by se říci skupinových práv neodstraňuje nerovnost, ale různost mezi lidmi. Tento přístup, který je přijatelný ve sportu, je jen těžko obhájitelný pro uspořádání celé společnosti, která je ze své přirozenosti různorodá a rozmanitá.

Přijetí zákona o registrovaném partnerství jistě nikoho bezprostředně neohrozí v jeho právech a já rozumím důvodům, které homosexuální hnutí vedou k požadavkům na jeho prosazení, a s řadou těchto argumentů sympatizuji. Stabilizace partnerských vztahů v homosexuální komunitě je kupříkladu zjevně chvályhodným zájmem, ale přesto mám za to, že lidem, kteří usilují v rámci svých omezených možností a v rámci vlastní nedokonalosti o společenské dobro, nemůže být existence manželství dvou osob stejného pohlaví lhostejná. A nejde přitom vůbec o vnucování vlastního světa jiným. Svět je totiž jen jeden, a proto by neměl být nikdo napadán za to, že má starost o jeho osud.

Lidská společnost je velmi složitým mechanismem a ten není možné dokonale poznat a už vůbec ne ovládat. Jakékoli zásahy do společenské struktury jsou velmi nebezpečné, neboť vedle požadovaných důsledků mívají i řadu vedlejších a předem často zcela neodhadnutelných následků a ty se projevují v řádu desítek a často stovek let. A z tohoto hlediska je bezpředmětná dosavadní zahraniční zkušenost z přijímání obdobných zákonů. Ona totiž v tom čase o ničem nevypovídá. Případná pozitiva přijetí zákona o partnerském soužití pro jednu skupinu osob by nikdy nemohla převážit nad společenskými riziky, která přináší rozbití tradičního - a já zdůrazňuji výhradního - postavení manželství mezi mužem a ženou.

Já se proto domnívám, vážené kolegyně a vážení kolegové, že bychom tento návrh zákona i tentokrát měli odmítnout, a děkuji vám za pozornost. (Potlesk v části sálu.)

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má místopředseda vlády Vladimír Špidla a připraví se paní poslankyně Rujbrová.

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Vladimír Špidla: Vážená paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci. Myslím, že jádro tohoto zákona nejlépe vystihla paní poslankyně Světlana Navarová. Jestliže reálně existuje schopnost osob stejného pohlaví navázat erotický vztah, tak z toho vyplývají důsledky, které jsou obdobné důsledkům, které z erotického vztahu vyplývají u osob různého pohlaví. A je naprosto v pořádku, najde-li se právní forma, která usnadní tuto situaci, uvážíme-li, jak obtížné je pro člověka prožít, že má odlišnou sociální orientaci - obvykle na to přichází mladý člověk kolem třinácti dvanácti let - jak dlouho musí mlčet, než se svěří rodičům, jak je to pro něj komplikované. Myslím si, že je správné vysvětlit a vytvořit právní situaci, která říká, že tento stav, tato odlišnost je sice v menšině, ale není to odlišnost, ke které by bylo třeba jakýmkoli způsobem přiřazovat záporné etické znamínko.

Pokud jde o odkaz k tradicím a úctu k tradicím, nepochybně ji mám, ale iluze, že tradice sama o sobě znamená něco víc než formu, je iluzí. Svět tradičních hodnot se zhroutil v roce 1914 v době první světové války. Tehdy jeho apoštolské veličenstvo, velmi pevně věřící císař vedl z hlediska svého postoje svůj národ do boje proti jinému národu a zkrat této politické elity rozvrátil svět tradičních hodnot.

Uvědomte si, že tento svět je v pohybu, je nucen reagovat na hluboké změny, které zasahují všechny jeho struktury, všechny, žádnou nevyjímaje. Myslím si, že je velmi dobré si uvědomit, že rodina prochází rozsáhlým vývojem a že tento vývoj se nezastaví. Vztahy mezi jednotlivými lidmi v moderní společnosti se prostě mění a je pouze přirozené a obyčejné přijmout výzvu moderního času. Lidé, kteří mají odlišnou sexuální orientaci, jsou plnohodnotní lidé jako kdokoli jiný, mají právo na to, aby tento hluboký osobnostní rys nalezl usnadnění v našem právním systému.

Ona debata o tradicích mi připomíná debatu, která se odvíjela kolem 19. století, kdy se soudilo, že vyšší vzdělání žen rozvrátí rodinu, kdy se soudilo, že ženy ze zaměstnání rozvrátí rodinu, kdy se pronášelo mnoho vášnivých a předsudečných názorů.

Žádný z nich se nepotvrdil a nepotvrdí se ani tento, jakkoli často bude pronášen ve sněmovně.

Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má paní poslankyně Zuzka Rujbrová a připraví se pan poslanec Vlastimil Tlustý.

Poslankyně Zuzka Rujbrová: Kolegyně a kolegové, ty z vás, kteří vědí, že jsem byla spolupředkladatelkou dvou předcházejících návrhů zákona o registrovaném partnerství, asi překvapí, když řeknu, že se chci připojit ke kritice vlády. Chci kritizovat vládu za to, že návrh zákona o registrovaném partnerství nám předložila až v době, kdy se sestavují místa na kandidátních listinách, kdy do voleb zbývá pár měsíců a kdy řada z nás bude opět zvažovat svoji případnou podporu tohoto návrhu zákona s ohledem na svůj volební úspěch nebo volební neúspěch, že zase budeme poslouchat různá ale.

Vzpomínám si, že u prvního návrhu převažovala, a to zejména z pozic klubu KDU-ČSL, ale omlouvaná skutečností, že bezprostředně před volbami máme daleko důležitější věci na práci než přijímat zákon, který se týká pouze menšiny. U druhého návrhu ze stejných adres jsme slyšeli, že si dovedou představit diskusi o podobném návrhu zákona, který by ovšem musel být řešen jinak.

Dnes však se orientujeme jinam. Zaujalo mě tvrzení pana poslance Payna o tom, že pokud v Evropě nás už řada států předběhla a podobné zákony přijala, že to bylo vyvoláno příznivým společenským klimatem. Já stejně jako vy dostávám dopisy a e-maily stejného textu a s různými podpisy proti návrhu zákona o registrovaném partnerství. Od těch, kteří proti tomuto zákonu námitky nemají, převážně dopisy nedostáváme.

Mám někdy pocit, že jsme tady zavřeni příliš dlouho a že bychom se měli podívat také do veřejnosti, že bychom si měli připomenout, že Česká republika byla prvním státem v Evropě, který přestal homosexuály a lesbičky kriminalizovat, že jsme byli mezi prvními, kdo je přestali léčit, a že veřejnost - a vyplývá to i z výzkumů veřejných mínění - má zcela jiný názor na problematiku této skupiny.

Ráda bych vám řekla, že se mi špatně poslouchají i slova o toleranci, protože si nemyslím, že lidé, kteří jsou homosexuálně orientovaní, by chtěli, abychom je v této společnosti tolerovali. Tito lidé si přejí být s námi rovni. Jsem přesvědčena, že rovnost patří mezi základní ústavní principy tohoto státu. A v zájmu této minority, ale i v zájmu jejich rodin, rodičů, kteří se bojí o osud svých dětí v této společnosti, vás prosím, abychom tento návrh zákona podpořili. Nemyslím si, že jediným cílem a posláním manželství je založení rodiny. Kdybychom se postavili na tento princip, mohli bychom se začít ptát, zda je důvod zakázat bezdětná manželství nebo to, aby osamělí rodiče vychovávali své děti.

Zkusme tedy nebýt tolerantní, ale respektovat práva druhých. Děkuji vám.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má pan poslanec Tlustý, připraví se pan poslanec Marek Benda.

Poslanec Vlastimil Tlustý: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, dovolte mi, abych i já se zapojil do této diskuse. Není mým cílem sdělovat tu názor poslaneckého klubu ODS přestože názor, který tu vyjádřím, je názorem většiny tohoto poslaneckého klubu, nicméně respektujeme názory menšinové a respektujeme to, že otázky tohoto typu jsou otázkami, ve kterých (?) z poslanců hledá odpověď na položenou otázku z pohledu svého osobního názoru na lidství a kulturu a méně s ohledem na představy svých politických klubů.

Ve svém vystoupení bych chtěl za prvé svým voličům zřetelně objasnit, proč budu hlasovat tak, jak budu hlasovat, to znamená proti návrhu na zřízení institutu registrovaného partnerství. Chtěl bych, aby všichni věděli, proč takto hlasuji, aby si nemysleli, že to je proto, že mám raději jednoho kolegu než druhého. A zároveň chci zabránit tomu, abychom si tady hráli na schovávanou a nechávali se odvést k náhradním tématům, o která tady vůbec nejde.

Tady se nejedná ani o erotiku, ani o sexuální orientaci, a už vůbec ne o nějakou toleranci. A všichni, kdo ve svých projevech zdůrazňujete, že půjde o to, kdo tolerantní jsme a kdo tolerantní nejsme, podvádíte nejenom nás, ale celou veřejnost. My jsme totiž k této orientaci tolerantní již dlouho všichni. V tomto státě není postihována tato orientace, je tolerována a každý si může ve smyslu své sexuální orientace dělat, co chce, nikdo mu v tom nebrání.

Naše nadcházející hlasování tedy nebude o tom, jestli něco tolerujeme nebo netolerujeme, my to prostě dnes tolerujeme. Půjde o něco jiného. Totiž o zřízení institutu registrovaného partnerství, což je opět v duchu pokrytectví nepřesný název, který si dovolím pojmenovat přesněji: jde o zřízení institutu homosexuálního manželství. To je přeci podstata tohoto návrhu. My budeme hlasovat o tom, jestli do naší společnosti chceme vnést nový institut, institut homosexuálního manželství. A já patřím k těm, kteří manželství bez přívlastků považují za institut, který společnost vytvořila na ochranu dětí, na podporu jejich výchovy. A proto velmi bedlivě poslouchám názory těch, kteří nám se snaží vnutit myšlenku homosexuálního manželství, a jedno z jejich názorů vím absolutně jistě: dlouhodobě prosazovatelům homosexuálního manželství jde o jediné: jde jim o umožnění výchovy dětí v tomto homosexuálním manželství. A to je přesně ten důvod, proč nebudu podporovat jeho vznik, protože se nechci dožít toho, jak dva pánové vysvětlují svému synovi, který z nich je maminka.

Děkuji vám. (Potlesk klubu ODS.)

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má pan poslanec Marek Benda, připraví se pan poslanec Petr Pleva.

Poslanec Marek Benda: Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, musím říci, že pan kolega Tlustý mi část toho, co jsem chtěl říci, sebral, ale přesto si myslím, že některé poznámky musí zaznít.

Tady běží mimoběžná diskuse, kdy část poslanců se baví o tomto návrhu zákona a o tom, jestli je nebo není správný, a druhá část poslanců - jeho takzvaní obhájci - vyprávějí o sexuální orientaci a o potřebě tolerance společnosti k tomu. Myslím si, že tímto způsobem se nad zákony debatovat nedá. Zkusme debatovat nad tím, co je předloženo, ne nad zbožnými přáními, protože dobře víme, kam zbožná přání vedou.

Máme před sebou návrh, který, jak už tady upozornil pan kolega Tlustý, fakticky směřuje k tomu, aby se v homosexuálním manželství vychovávaly děti. Když se podíváte na § 11 Vztahy k dětem, praví se tam: uzavření partnerského soužití není překážkou výkonu rodičovské odpovědnosti partnera vůči svému dítěti ani překážkou svěření takového dítěte do jeho výchovy. Čímž říkáme, že toto nemůže být posuzováno podle toho, jestli ten který z rodičů, který má vychovávat dítě, má doma partnera druhého pohlaví nebo téhož pohlaví.

Myslím si, že to je strašně nebezpečný trend. Zatím tam nejsou adopce, a buďme si zcela jisti, že návrh na adopce přijde, a přijde do dvou let, stejně jako přišel ve všech ostatních zemích, kde probíhala tvrzení o tom, že nic takového zájmem není, a samozřejmě návrh na adopce přišel. To je jedno první velké nebezpečí, které návrh zákona skrývá.

Druhé nebezpečí souvisí trochu s tím, o čem zde mluvil můj dobrý přítel Jaroslav Zvěřina, který mluvil o jasné sexuální orientaci, o nemožnosti toto měnit. Já to slýchám opakovaně od této komunity, opakovaně tvrdím, že to prostě není pravda, že to zcela stoprocentně není pravda, a zajímalo by mě, jestli to pravda je, tak proč připouštíme možnost přechodu mezi manželstvím a homosexuálním manželstvím. A dlouhodobě a ze všech stran, a tady, pokud chcete uzavřít registrované partnerství, partnerské soužití podle tohoto zákona, nesmíte být ženatý, chcete uzavřít manželství, nesmíte mít uzavřené partnerské soužití. Byla-li by pravda, že homosexualita je věc naprosto jasná, daná, neměnná, tak přece pak se netvařme, že je možné mezi homosexuálním a heterosexuálním svazkem dlouhodobého charakteru volně přecházet.

Třetí věc, která tu zazněla od pana vicepremiéra Špidly, myslím, že velmi nekorektně, byla ona zmínka o erotice, o erotickém chování, o vztazích založených na tom, že se lidé mají rádi. To prostě nemůže být přece důvodem, abychom toto uzákonili. Láska dvou lidí nemůže být důvodem k tomu, přijímat nějakou normu. Upozorňuji na to, že z hlediska této logiky není žádného důvodu nepřijít o měsíc později se zákonem o mnohoženství. Možná že by si to mnoho lidí přálo, jak mi tu říká paní kolegyně. Přesto si myslím, že do naší tradice se to velmi nehodí, a že není důvod tuto tradici rozvíjet.

Opakovaně jsem upozorňoval na to, že jsem připraven diskutovat o zákoně o registrovaném partnerství, pokud bude postaveno na úroveň druha a družky, to znamená jistého vymezení vzájemného vztahu dvou lidí a zejména jejich vzájemné garance, případně v některých výjimečných případech i garance státu, resp. dalších veřejnoprávních institucí, sdělovat informace.

Návrh, který je nám předkládán, opět staví partnerské soužití vysoko nad vztah druha a družky, staví ho fakticky na úroveň manželství a fakticky má nebo může mít, pokud se nejedná o institut, který nebude používán, pak je nesmyslné ho přijímat, ale pokud bude používán, tak má výrazné rozpočtové nároky. Překvapuje mě, že to vláda ve své důvodové zprávě nepřiznává. Zákon předpokládá vdovské a vdovecké důchody po registrovaném partnerství, předpokládá různé věci ze zákona o vojenském zabezpečení, předpokládá společné sociální dávky a desítky dalších věcí. Takže to není o tom, že dva lidé si mezi sebou potřebují upravit vztah, ale že vztahují jako mnozí v této společnosti ruku ke společné kase a říkají: Vy nám z té společné kasy přispějte. To si myslím, že také není správné, a myslím si, že představa toho, že nadřadíme toto homosexuální manželství nebo partnerské soužití nad vztah druha a družky a dáme mu nadvýhody, že by to nemělo být cílem této sněmovny.

Připojuji se k návrhu na vrácení a doporučuji vládě, aby, je-li něco v této sněmovně opakovaně nepřijato, přicházelo se s jinými koncepcemi, a ne se snahou tuto sněmovnu časem udolat a unavit, jako se to stává v mnoha návrzích zákonů, viz třeba zákon o referendu.

Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má pan poslanec Petr Pleva, připraví se paní poslankyně Miroslava Němcová.

Poslanec Petr Pleva: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, já již nebudu dlouho zdržovat, protože většinu z toho, co jsem chtěl říci, řekli mí předřečníci.

Chtěl bych si jen povzdechnout nad tím, co řekl tady na závěr pan poslanec Benda. My jsme již dvakrát zamítli obdobný návrh zákona, dvakrát už jsme řekli, že nechceme, aby tento institut, pokud bude v našem právním řádu existovat, byl obdobný jako institut manželský. Byl zde také dán návrh, aby, pokud se představitelé budou chtít vrátit do sněmovny s tímto návrhem, uvažovali o tzv. francouzském modelu, kde není upraveno soužití osob stejného pohlaví, protože jsem hluboce přesvědčen, že do pohlaví, sexuální orientace, lásky a podobných věcí se stát nemá plést, že to je věc skutečně dvou lidí, ale aby byl předložen institut, který bude někde na úrovni druh a družka bez vymezení pohlaví, s tím, že pak ho lze samozřejmě použít i pro osoby této sexuální orientace, ale i pro jiné instituce.

Dokáži si představit instituci, kdy nějaký svobodný mládenec sdílí domácnost se svou tetou, např. starší, aby po ní mohl dědit, ona po něm atd. Toto je francouzský model, který takto upravuje systém. Toto nám předloženo nebylo, bylo nám předloženo opět manželství, a proto navrhuji jako podmíněný pozměňovací návrh, pokud nebude přijat návrh na zamítnutí, abychom vrátili tento zákon vládě k dopracování.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má paní poslankyně Miroslava Němcová.

Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vážení členové vlády, pane předsedo parlamentu a milé kolegyně a milí kolegové, i já bych vás poprosila o chvíli pozornosti, protože jsem přesvědčena, že opakující se debata nad tímto zákonem znamená jediné: znamená to, že jde skutečně, a mělo by jít skutečně, o fundamentální debatu, debatu nad tím, zda podobným návrhem zákona dopředu neurčíme směřování, orientaci a organizaci společnosti, a to tak dlouho dopředu, kam sami neumíme dohlédnout.

V mnoha příspěvcích, v minulosti i nyní, zaznívají věty: rodina je základem společnosti. Nikdo z nás tuto skutečnost nezpochybňuje. Je tomu tak opravdu? Jsme si tím opravdu tak jisti, že rodina je základním kamenem společnosti? Nikdo tuto skutečnost nezpochybňuje.

Já se domnívám, že tomu tak není, protože dovolujeme v debatách podobného typu, v návrzích podobného typu, aby se rodina drolila. Neděláme ani v debatách, ani v parlamentu neděláme rozpravy, které by se tak dlouho věnovaly současným problémům současné rodiny, jako se věnujeme debatě na téma tohoto předloženého zákona, na téma vztahu, který se pokoušíme uspořádat, a to - prosím podtrhuji - na úkor rodiny. Věty o tom, že to není na úkor rodiny, já odmítám, protože kdybychom skutečně brali vážně rodinu jako základ společnosti, tak bychom vážně uvažovali, a omlouvám se za to zjednodušení, pravděpodobně jiným směrem. Řekli bychom: Ano, existuje rodina jako základ společnosti a máme zde tyto parametry: buďto je člověk svobodný, nebo je ženatý či vdaná, a od tohoto momentu se mohou odvozovat rozvedení nebo vdovci nebo vdovy. A pak je zde paralelně běžící struktura druhů a družek.

Kdybychom mysleli, že rodina je opravdu tím vážným základním kamenem, za který se chceme brát, tak řekneme: Ano, tuto strukturu nemůžeme v žádném případě zpochybnit, a tudíž platí buď svobodný, nebo ženatý, nebo vdaná, rozvedený, vdova nebo vdovec, a potom bude platit skupina, tzv. třetí stupeň, něco jako rozhodnutí se, že chce někdo s někým žít, něco, co bychom mohli možná nazvat i partnerským soužitím, ale neznamenalo by to v žádném případě partnerské soužití osob stejného pohlaví, osob stejné nebo jiné sexuální orientace, znamenalo by to soužití osob, které se shodnou na daleko zásadnějších hodnotách.

Na hodnotách, které vytvářely a vytvářejí naši společnost, a v tom se chci velmi silně odlišit od slov, která zde řekl pan místopředseda vlády Špidla, který nám rezolutně a jednoznačně sdělil, že vlastně už se nemáme ani moc o co hádat, ani moc o co usilovat, ani moc o co se prát, protože svět tradičních hodnot se zbortil, zhroutil, a my tedy teď v jakémsi vzniklém chaosu hledáme cesty k hodnotám novým a vymýšlíme si, jak po těchto cestách jít. Já se domnívám, že svět, tak jak to řekl pan místopředseda vlády Špidla, je v pohybu. Ale ty tradiční hodnoty se nezbortily.

Řeknu to jednoduše. Vaším prostřednictvím, paní místopředsedkyně, si dovoluji vzkázat panu místopředsedovi vlády, že jestliže on se domnívá, že svět tradičních hodnot se zbortil, tak já, když se podívám zpět do mé rodiny, tak já mám dojem, že nám se ten svět nezbortil. Ani mým prarodičům, kteří zažili první světovou válku, její začátek i její konec a vše, co do světa přinesla tato šílená válka, se nezměnil názor na uspořádání jejich osobního života. Ani mým rodičům, kteří se před válkou narodili a válku prožili, druhou světovou válku, se nezměnilo jejich nazírání na to, co je pro ně podstatné a důležité, co tvoří největší hodnotu jejich života. Právě tak se nezměnil můj pohled člověka, který se narodil po druhé světové válce, nezažil tyto dva zlomy dvacátého století, na to, co považuji pro sebe za nejdůležitější a nejvážnější.

Omlouvám se, že jsem nemluvila k zákonu a neprobírala jej podle jednotlivých paragrafů. Domnívám se, že takovéto technické nahlížení na tento zákon ani v danou chvíli není možné. A přestože v jedné věci budu souhlasit s panem místopředsedou vlády, to je v tom, že svět se pootáčí, je v pohybu, tak já myslím, že některé věci jsou tak konstantní a tak si zasluhující naší úcty a vážnosti, že se připojuji k těm, kteří podali návrh na zamítnutí tohoto zákona. (Potlesk v pravé části sněmovny.)

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Pane místopředsedo Špidlo, paní poslankyně Němcová vám mým prostřednictvím vzkazuje, že její žebříček hodnot se nezbortil. Máte slovo, pravděpodobně jste se hlásil.

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Vladimír Špidla: Děkuji, paní místopředsedkyně, za předání vzkazu a dovolte mi, abych zareagoval nebo resp. abych navázal na jednu z úvah paní poslankyně Němcové. Ano, s lidskou bytostí a s lidskou osobností jsou spojeny určité přístupy a určité typy vztahů. Jednou z nejhlubších hodnot lidského života je láska v širokém slova smyslu. Tato láska je většinou spojena s erotickým přístupem, je spojena s erotikou jako takovou. Jestliže připustíme představu, že člověk jiné sexuální orientace je schopen ke svému partnerovi cítit lásku, je správné opustit šikanování, které prozatím naše současná společnost v tomto případě používá. Je prostě velmi obtížné, jestliže mám k někomu skutečně hluboký vztah, a v okamžiku, kdy se na radnici říká ano, tak tímto jediným okamžikem se provede celá řada právních úkonů. Lidská kultura si tento přístup vynutila, protože pochopila, že to je zvláštní vztah dvou lidí.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Promiňte, pane místopředsedo. Já prosím o klid.

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Vladimír Špidla: Já si nemyslím, že zákon, který je předložen, je něčím, co je průlomové. On je pouze něčím, co vychází z nového poznání, že vztah dvou takto odlišných lidí je stejně hodnotný nebo podobně hodnotný jako vztah lidí, kteří jsou jinak orientováni. To je celé, a z toho tento zákon velmi vychází a usnadňuje lidem, kteří představují ve společnosti menšinu, aby svoji schopnost, aby svoji odlišnost dokázali naplnit obyčejným lidským způsobem.

Není to průlom, je to konstatování, velmi uměřené konstatování daného faktu. A schopnost hlubokého vztahu je jedna z tradičních hodnot, schopnost hlubokého párového vztahu je tradiční hodnotou evropské společnosti, a myslím si, že v tomto smyslu je zákon spíše krokem, který uznává a rozšiřuje aplikaci této hodnoty na tu část světa, velmi malou část světa, kde jsme si to ještě naplno neuvědomili.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má pan poslanec Nájemník. Připraví se pan poslanec Zuna a potom pan poslanec Matulka.

Poslanec Václav Nájemník: Dámy a pánové, bylo tady řečeno téměř vše. Já si dovolím podívat se na náš problém trochu jinak, z hlediska biologického jevu, kterému se říká fylogeneze nebo kmenový vývoj. Bude to krátké, já to strašně zobecním.

Rodina vznikla proto, protože je způsobem, jak vybavit každého jedince optimálně předpoklady pro normální lidskou existenci, pro život v lidské společnosti. Vznikla typická lidská sexualita, která umožňuje dlouhodobé výchovné působení. Zvířata mají jinou sexualitu, mají vždy nějakou říji, která trvá třeba 14 dní. Kdežto lidská sexualita je permanentní, právě jako toto mocné pojítko.

Dnes víme, jak vše od narození i před ním na jedince působí, jak fatálně může špatný a netypický vliv během vývoje ovlivnit jedince pro celý jeho život, jeho existenci ve společnosti. Zejména v raných vývojových stadiích může špatný vliv jedince zcela diskvalifikovat pro normální život, pro vytváření normálních, myslím z hlediska života a vývoje druhu, dispozic. Dispozic například pro toleranci, pro nesobectví, pro lásku, pro schopnost uznávat druhého, dejme tomu může ovlivnit dispozice pro zločinnost, pohrdání okolím. Láska odvozená od této biologické sexuality může překonávat i handicapy, takže může vysvětlit i třeba bezdětná manželství.

Teprve roku 1973 Lorenz a Tinbergen dostali Nobelovu cenu za poznání základů vzniku lidského chování. Zdá se, že tyto poznatky se především frekventují v odborné veřejnosti a bohužel ne třeba mezi námi. Já se připojuji na základě toho, co jsem řekl, a dalo by se o tom mluvit dlouho, k těm, kteří, a protože jsem tolerantní, by chtěli vrátit tento zákon k přepracování. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Pan poslanec Zuna.

Poslanec Milan Zuna: Vážená paní předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, problematika, kterou tady řešíme, již ve sněmovně byla třikrát. Jsem hluboce přesvědčen o tom, že každý z nás je natolik gramotný, že si dokázal předlohu zákona přečíst, utvořit si vlastní úsudek, a pochybuji o tom, že by řečníci, kteří se zde střídají, dokázali změnit názor ctěné sněmovny. Jsem hluboce přesvědčen o tom, že každý z nás, jak tu sedíme, je přesvědčen o tom. jakým způsobem bude hlasovat. Proto bych si dovolil poprosit o zdrženlivost v dalších vystoupeních. Přál bych si, abychom co nejdříve mohli hlasovat a abychom stejnou iniciativu mohli věnovat dalším zákonům, které považuji za důležitější. Děkuji. (Potlesk.)

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Pane poslanče, máte naději být vyslyšen, protože jste předposlední přihlášený. Pan poslanec Dalibor Matulka.

Poslanec Dalibor Matulka: Já se pokusím Milanu Zunovi vyhovět, pokusím se o to, být co nejzdrženlivější. Musím říci, že má rodina se ani nezhroutí a ani nerozdrolí, jestli bude tento zákon přijat nebo nepřijat, protože já nevím, proč by se mé rodiny mělo týkat, když si nějací dva chlapi a nebo dvě ženské zaregistrují ve vedlejším baráku nebo v tomtéž baráku své partnerské soužití.

Na mou rodinu a na její tradiční hodnoty mají vliv úplně jiné záležitosti než to, co dělá nějaká sexuální menšina. Z tohoto důvodu bych řekl, že je mi to lhostejné, ale kdybych pro tento zákon nehlasoval, opravdu bych si připadal jako netolerantní. Právě lhostejnost k osudům této menšiny a k tomu, jestli se trápí nebo netrápí tím, že žijí v odlišném právním režimu, je podle mého názoru lhostejnost, o které možná mluvila paní kolegyně Parkanová, i když úplně z opačného úhlu. Lhostejnost k osudu menšinových spoluobčanů je pro mne lhostejnost, která mně vadí, a nechci být lhostejný. Mám starost i o ně a mé rodiny se to opravdu, ale opravdu netýká.

Ale já jsem se přihlásil kvůli tomu, abych se zamyslel pár slovy o tom, co tady úplně v úvodu řekl pan poslanec Cyril Svoboda, který nám tady sděloval čísla určitých petic. Každý z nás jsme dostali e-mailů a možná dopisů, víme, co v nich je. To je normální lobbismus, na který jsme zvyklí. Mně lobbismus celkem nevadí, vadí mi na něm většinou jedna věc, že mi to sděluje informace, které vím už dávno, protože většina těchto dopisů, co dostáváme, směřuje k debatám již dávno proběhlým. Ale tady jsem si musel klást otázku, proč komu vadí něco na tom, že by měl být přijat tento zákon. Proč? Protože já jsem opravdu přesvědčen o správnosti toho, že svoboda jednoho končí tam, kde nabourává svobodu druhého, a tady si opravdu myslím, že moji svobodu nenabourává nikterak, jestliže si dva chlapi nebo dvě ženské zaregistrují partnerské soužití.

Přemýšlel jsem o tom a teď prosím především kolegy z KDU-ČSL, aby to nebrali osobně. Dopustím se určité spekulace. Podívejte se, jakou mají naši homosexuální spoluobčané doposud pro ně jakž takž přirozenou volbu. Žít v heterosexuálním světě, vstupovat do manželství, protože nic jiného není, tvářit se heterosexuálně a žít heterosexuálně pro ně přijatelné není. Proto mají přirozenou touhu vyhledávat společnost sobě rovnou, to znamená společnost lidí stejného pohlaví a pokud možno k trvalému soužití. Znovu říkám, neberte to prosím, kolegové, jako invektivu, ale zatím jedinou regulérní a pro ně jakž takž stravitelnou formu nabízela církev, která nabízí řeholní a celibátní způsob života. Pak chápu petici nikoliv od křesťansky orientovaných občanů, ale od biskupů církevních, o které jsem se dozvěděl ze sdělovacích prostředků, že ano, tady možná je nějaký zájem, protože řeholní řády tvoří i majetkové církevní struktury a tam může nastat nějaké ohrožení. Tím, že jedněm se povolí jiný model chování, může to ohrozit tento model. Říkám, je to má spekulace, možná se pletu, i když si nemyslím, že až tak moc. Ale pro mne a domnívám se, že pro spoustu ostatních je skutečně tento zákon otázkou ne toho, jestli se ohrozí nebo neohrozí rodina, ale otázkou toho, jestli jsme nebo nejsme tolerantní. To je vše.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Další přihlášku do rozpravy nemám. Končím sloučenou obecnou rozpravu. Udílím slovo panu ministrovi k přednesení závěrečného slova.

Ministr spravedlnosti ČR Jaroslav Bureš: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, patrně bych musel být označen za šíleného ministra, kdybych si myslel, že svým závěrečným slovem mohu cokoliv změnit na vašem přesvědčení. Slova, která nemají ambici a schopnost změnit názor, ani snad nemají být pronášena. Byla by to jenom slova, slova a slova.

Já jsem zejména ocenil poctivé vystoupení paní poslankyně Němcové a vřele s ním souhlasím v tom, že debata jasně ukázala, že nejde ani tak o technické vlastnosti jednotlivých ustanovení, ale že debata se skutečně soustřeďuje k tomu, do jaké míry poslanci zasedající v této sněmovně jsou obrazem názorového spektra této společnosti a různého vidění světa, které je nepochybně pro naši společnost normální a nepochybně je i žádoucí. Neměl jsem žádnou ambici představovat si, že zde uslyším něco jiného než výraz těchto názorových rozdílů. A byl bych proto zpozdilý, kdybych teď chtěl usilovat o to, co je nemožné, překonávat tyto názorové rozdíly nějakým skvělým a k nezdaru předem odsouzeným závěrečným slovem. Ale přece jenom mi dovolte alespoň tři nebo čtyři poznámky věcné.

Já bych souhlasil s panem poslancem Svobodou, že skutečně nepřijetím tohoto zákona se nedopustí Česká republika ničeho z hlediska ústavního pořádku. Ale tento zákon přece není předkládán s argumentací, že to musíme udělat! Jde o to, jestli to udělat chceme. Udělat to rozhodně nemusíme, a nebude-li tento zákon přijat, tak samozřejmě platí, že jsme tzv. ústavní. Ale takhle přece otázka nestojí. Otázka stojí, jestli tu je všeobecná vůle k přijetí takového zákona.

Proč koncepce nenabízí obdobné právní možnosti, jak řekl pan poslanec Benda, druhovi a družce. Já si nemyslím, že by bylo dobré pro muže a ženu, kteří mají k dispozici tradiční a hodnotově pevně zakotvený institut manželství, nabízet něco jiného v podobě manželství druhé kategorie alias čert druhé kategorie z Dalskabátů, hříšná ves. Mýlí se pan poslanec Benda, když se obává v tomto zákoně zakotvení stejných pozic ve vztahu k rodičovství, jako vyplývají ze zákona o rodině. Zmíněné ustanovení, které citoval, říká jenom tolik, že okolnost, že někdo žije v partnerském soužití, nebrání tomu, aby ten, komu bylo svěřeno do výchovy dítě, v jeho výchově pokračoval. Ale je pravdou, a to je třeba si poctivě přiznat, že ve všech státech, které přistoupily k té či oné právní formě - my tomu říkáme, a to mě trochu mrzí, tady zaznělo asi stokrát registrované partnerství, to bych si skoro musel myslet, že tuto předlohu si nikdo z řečníků nepřečetl, protože ona není o registrovaném partnerství, to jsou předlohy předcházející, ale to považuji za přirozené - které se touto cestou vydaly, to směřuje jednoduše řečeno k tomu, že se postupně právně prosazuje tzv. nezrušitelné osvojení na úrovni obdobné tomuto institutu podle zákona o rodině. Ale pozor! Nechť není dávána za příklad Francie. Před třemi týdny při rozdílné právní úpravě Francie prorazila bariéru a je v právní moci rozhodnutí o nezrušitelném osvojení tří dětí dvěma ženami, které žijí v něčem, čemu říkáme partnerské soužití. Čili bez rigidní úpravy právní došla francouzská justice k názoru, že stávající právní úprava takové řešení umožňuje.

Poznámka úplně poslední a závěrečná bez ambice, aby byla tečkou za mými slovy. Možná se mýlím, ale já si nemyslím, že je správné užívat pojmu tolerance. Tolerance v mém pojetí, v mém chápání zahrnuje jistou převahu toho, kdo hovoří o potřebě tolerovat ve vztahu k tomu druhému, který má být podle rozhodnutí, kdo chce tolerovat, tolerován. Já si spíš myslím, že je regulérní hovořit o tom, jestli chceme respektovat určitou okolnost, nebo ji nechceme respektovat. Výsledky debaty ve sněmovně jsou v tomto směru určitým vodítkem.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Ještě než dám slovo paní zpravodajce Navarové, uvádím, že v tuto chvíli již projednáváme opět bod 78 schváleného pořadu schůze, kterým je sněmovní tisk 1075. Prosím paní zpravodajku o případné závěrečné slovo a poté o přednesení návrhů, o kterých budeme hlasovat.

Poslankyně Světlana Navarová: Vážená paní předsedající, milé kolegyně, kolegové, ctěná vládo, já bych chtěla na závěr pouze konstatovat, že v rozpravě vystoupilo celkem 15 poslanců a poslankyň. Nejprve zazněl návrh na zamítnutí, k němuž se připojili tři kolegové, posléze návrh na vrácení k dopracování, k němuž se připojili čtyři kolegové. Pak je zde návrh organizačního výboru na přikázání k projednání ústavně právnímu výboru. O těchto návrzích můžeme nyní hlasovat.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Budeme nejprve hlasovat o návrhu na zamítnutí, protože návrh na vrácení předloženého návrhu k dopracování byl předložen jako návrh podmíněný. Já vás na žádost z pléna odhlašuji a prosím o novou registraci.

O návrhu na zamítnutí rozhodneme v hlasování pořadové číslo 239 , které zahajuji, a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 239 tento návrh nebyl přijat, když ze 163 přítomných se 77 vyslovilo pro a 69 proti.

Budeme hlasovat o návrhu na vrácení předloženého návrhu navrhovateli k dopracování.

Zahajuji hlasování pořadové číslo 240 a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 240 tento návrh byl přijat, když ze 166 přítomných se pro něj vyslovilo 85 a 60 bylo proti.

Já počkám několik okamžiků a pak budeme pokračovat.

Tím končím tento bod, který byl vrácen vládě k dopracování. Vyhlašuji přestávku do 14 hodin.

Kolegové a kolegyně, právě jsem se dopustila chyby. Doufám, že se mi podaří vás ještě přilákat do Poslanecké sněmovny. Omlouvám se. Projednávali jsme dva zákony ve sloučené rozpravě a já jsem zapomněla dát hlasovat o druhém zákonu (bod 79). Slovo má pan ministr Bureš.

Ministr spravedlnosti ČR Jaroslav Bureš: Vážená paní předsedající, paní poslankyně, páni poslanci, je-li první ze zákonů, který je klíčový, vrácen vládě k přepracování, beru druhý zpět z pořadu jednání této sněmovny.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Pan ministr tento návrh vzal zpět.

V tuto chvíli mohu vyhlásit polední přestávku. Budeme pokračovat ve 14 hodin, a to zákony ve třetím čtení.

Originální verze dokumentu

    

autor fotografií­
Robert Vano

AKTUÁLNĚ

HOMEPAGE ARCHIVU
Historie SOHO a GI v ČR
Putovní výstava Historie GL hnutí v ČR

GAY POLITIKA

Registrované partnerství
Historie RP
RP v praxi
MÉDIA o RP
Poradna k RP
RP ve světě
Petice pro zákon
Koncert pro zákon

GAY PRÁVO

Poradna právníka
Gay legislativa
Historie právních postojů
Dárcovství krve
DISKRIMINACE 2001 (studie)
DISKRIMINACE 2003 (průzkum EU)

GAY PROTI HIV/AIDS

Poradna sexuologa
Průvodce Safer sex
Statistiky HIV/AIDS
Seznam pomoci HIV/AIDS
Fórum AIDS organizací
Světlo pro AIDS
Den boje proti AIDS
Dům světla
Dotazník HIV/AIDS
Dotace HIV/AIDS
HIV/AIDS ve světě
BEZPEČNĚJŠÍ SEX pro kluky (e-brožura)
Homosexualita, společnost a AIDS (e-brožura)

GAY V KRIZI

Linka duševní tísně
COMING OUT(e-brožura)

GAY SVĚT

Gay a Slovensko
Gay Games

GAY A MÉDIA

Média o nás píší...






GAY A INTERNET
 
INTERNATIONAL LESBIAN AND GAY ASSOCIATION (ILGA)

Rada vlády pro lidská práva
Výbor pro sexuální menšiny

Ministerstvo zdravotnictví
Prevence HIV-AIDS
Dům světla-ČSAP

DUHOVÝ WEB
colour planet
gaynet.cz
M-Klub Praha
Logos Praha
Jihočeská Lambda
Kluci z Vysočiny
Mezipatra
Stud Brno
Lesba.cz
Lesba.cz magazín
004.cz
one4one
Rozdílné rytmy
eLnadruhou
Bengáles
Lesbická literární kavárna
Pardubická lesba
Gay komunita
Kluci.info

G/L SPORT
Pratety
GaySport.cz
Gay volejbal a fotbal
1. Lesbický sportovní klub

GAY VÝLETY
Gay Valach
Pěšky atd.
Ušáčkův svět