Home Page Vse o Partnerskem souziti
Home Pge



Důvodová zpráva

obecná část

A. Důvody navrhované úpravy ve vztahu k platnému právnímu stavu.

Účelem adekvátní statusové úpravy společenství dvou osob stejného pohlaví je splnit úkol státu přistupovat stejně ke všem svým občanům a dát každému z nich možnost prožít život v právem chráněném svazku s jiným občanem, resp. s jinou fyzickou osobou – úkol nabídnout homosexuálně orientované entitě adekvátní právní prostředí, adekvátní právní institut, vyrovnávající jeho statusové postavení s fyzickou osobou orientovanou heterosexuálně. Nelze nevidět, že odpíráním institucionalizace vztahům dvou osob stejného pohlaví, de facto i de iure sankcionuje stát osoby s vrozenou variantou tzv. běžné sexuální orientace.

V této souvislosti je na místě uvést, že nikterak nejde o zajištění rovnosti ve smyslu sexuální orientace, jde o rovnost obecnou, obecně lidskou: každému člověku s českým státním občanstvím je třeba dát možnost žít ve svazku s jiným člověkem, který je českým státním občanem, popřípadě státním občanem jiného státu, ve svazku, který je českým státem uznán a chráněn. To plyne ostatně i z toho, že ústavní pořádek (Listina základních práv a svobod) nechrání ani manželství – ochrana a rovnost je koncipována a zajišťována pro každou lidskou bytost. Na druhé straně je třeba připomenout i Protokol č. 12 – dodatek k evropské Úmluvě o lidských právech a základních svobodách, kde se výslovně zakazuje (kromě jiného) diskriminace z důvodů pohlaví (Convention for the Protection of Human Rights and Fundamental Freedoms, ETS no. 177), a Doporučení č. 1474 z r. 2000 Rady Evropy (K situaci lesbiček a gayů v členských státech Rady Evropy), podle kterého má Rada Evropy vyzvat členské státy, aby odpovídající úpravu zařadily do svého zákonodárství.

Je mimo jakoukoli pochybnost, že institucionální výbava homosexuálních vztahů nemůže žádným způsobem ohrozit rodinu či manželství. Nejen proto, že takto orientovaných osob je relativně velmi málo. Stejně tak je významná skutečnost, že homosexuálně orientovaní lidé se nikdy (popřípadě téměř nikdy) nezařadí do normálního rodinného života. A tak zatímco tzv. druh a družka vždy mohou uzavřít manželství, tj. své společenství institucionalizovat dávno nabízenou statusovou formou, osoby orientované homosexuálně tuto možnost dosud v ČR neměly.

Že navíc v současné době může statusová regulace stejnopohlavních společenství sehrávat pozitivní roli v prevenci pohlavně přenosných nemocí (včetně a především těch, které se v poslední době stávají skutečnou hrozbou existenci lidské populace), je rovněž nepochybné.  

V neposlední řadě třeba konstatovat (a plyne to v podstatě již z výše řečeného), že navození společenství smlouvou je sice možné, ale zásadně nedostatečné. Žádná (obligační) smlouva, bez ohledu na to, jak formálně vybavená, nemůže změnit statusovou situaci lidského jedince a stejně tak není schopna zasáhnout oblast veřejnoprávní.

Právní úpravu společenství osob stejného pohlaví nalezneme již v mnoha státech. Nicméně způsob regulace a zařazení tohoto právního institutu v právním řádu se liší (od zařazení do civilního kodexu, přes zvláštní zákon, popř. zákony, až k judikatuře nejvyšších soudů), liší se ovšem i jednotlivosti právních úprav (naprosté srovnání společenství, resp. partnerství s manželstvím, jisté odlišení, možnost osvojení a svěření dítěte do péče páru, jednodušší rozvod atd.). 

Úprava navrhovaná pro Českou republiku nesleduje vytvoření instituce obdobné manželství, ale má poskytnout potřebný právní základ pro trvalé soužití partnerů a uspořádání především jejich vzájemných vztahů.

B. Soulad navrhované úpravy s ústavním pořádkem České republiky, s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, slučitelnost s právními akty Evropských společenství.

Navrhovaná úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky.

Navrhovaná úprava není v rozporu s mezinárodními smlouvami ani s právními akty Evropských společenství.

C. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované úpravy, dopad na státní rozpočet.

Navrhovaný zákon nevyvolá dodatečné nároky na státní rozpočet nebo jiné veřejné rozpočty, ani na nárůst pracovních sil. Předpokládá se, že případné náklady na činnost matričních úřadů, soudů nebo dalších úřadů v souvislosti s registrovaným partnerstvím bude možno pokrýt v rámci příslušných rozpočtových kapitol.

 

zvláštní část

K části první

K § 1:  Základní ustanovení zastupuje definiční vymezení registrovaného partnerství: k relevantním a zásadním charakteristikám patří trvalost společenství a zákonem upravený způsob vzniku.

Předchozí legislativní návrhy na úpravu partnerství používaly výraz „soužití“. Tento výraz ovšem – na první pohled – jednak nenavozuje představu o statusovém, ale spíš jen smluvním institutu, jednak by byl patrně vhodný spíš tam, kde jde o úpravu rovněž vztahů heterosexuálních: se „soužitím“ se setkáváme jen ve Francii, kde tzv. smlouva o solidaritě (spolupráci, či soužití) předně nezakládá statusový poměr, a dále je pak určena rovněž pro heterosexální poměry.

K § 2:  Vznik partnerství jako statusového poměru podléhá určitým přísně stanoveným (kogentním) pravidlům. Konkrétní podoba právní úpravy přibližuje vstup do partnerství právní úpravě uzavření manželství.

Vstup do partnerství nevyžaduje slavnostnost děje, jako je tomu v případě sňatečného obřadu. Tím ovšem nemá být řečeno, že je vyloučeno slavnostní ráz považovat za nadbytečný či dokonce protiprávní. Veřejnost je ovšem vzhledem ke statusové povaze partnerství nutno považovat za conditio sine qua non.

Zákon upravuje průběh aktu vstupu do partnerství. Tak, jak to odpovídá standardní právní úpravě je zdůrazněna role úřadu, který jako stát projev vůle přijímá.

Vzhledem k počtu partnerství, který lze reálně očekávat, lze mít za to, že postačí, bude-li v každém kraji jen jediný úřad, který bude prohlášení v tomto případě přijímat, jmenovitý seznam těchto matričních úřadů je uveden přímo v příloze zákona. Licence do jiného kraje by měla být přípustná – záleží však na uvážení příslušného matričního úřadu.

Místo, kde má být prohlášení učiněno, určuje matriční úřad, před kterým bude (skutečně) prohlášení o vstupu do partnerství učiněno. Záleží jen na jeho volbě, zda pro případy prohlášení o vstupu do partnerství vyhradí zvláštní místo, popř. zda k žádosti osob, které do partnerství vstupují, povolí prohlášení partnerství na jiném než k tomu zásadně určeném místě.

K § 3:  Řešení právní úpravy řízení, které předchází vstupu do partnerství, vychází z úpravy řízení v případě sňatku, nelze prominout ani osvědčení o totožnosti, ani osvědčení o státním občanství České republiky. Situace partnerství vznikajícího in extremis není uvažována, stejně jako prohlášení o vstupu do partnerství v zastoupení.

K § 4:  Ustanovení je věnováno prohlášení o příjmení. Vzorem je prohlášení o příjmení manželů upravené zákonem o rodině. Je ovšem snaha lépe vyjádřit, resp. vůbec jednoznačně přistupovat k řešení otázky tzv. zdvojených, resp. připojovaných příjmení. Příjmení popřípadě uváděné na druhém místě bude příjmením připojeným, resp. připojovaným. Souvisí to i s otázkou případného pozdějšího návratu k tzv. původnímu příjmení.  Připojené příjmení by mělo být připojováno pomlčkou.

K § 5:  Zákazy partnerství jsou vyjádřeny jako způsobilost ke vstupu do partnerství. Okruh zákazů se nutně od impediment matrimonii liší. Překážka nedostatku věku a nikoli úplné svéprávnosti nemůže být dispenzabilní, partnerství je samozřejmě zakázáno tomu, kdo již v zapsaném partnerství je, ale i tomu, kdo je manželem.

Vzhledem k dosud nevyjasněným poměrům, zejména evropským, pokud jde nejen o uznávání partnerství, ale i o jednotný přístup k jeho úpravě, není možno dost dobře připustit, aby do partnerství v České republice vstupovali dva cizí státní příslušníci.

K § 6:  Závadu v občanství nezbývá za současného (nikoli jen našeho) právního stavu sankcionovat neexistencí. Pokud pak jde o tzv. podstatné závady, rozumí se jimi závažné nedostatky prohlášení jak vnitřní, tak vnější, totiž formální: absolutní nedostatek vůle k partnerství, prohlášení bylo učiněno vůči nikoli příslušnému orgánu státu atp. Rozhodnutí o sankci takto závadného stavu se ponechává soudu zásadně za týchž podmínek jako v případě manželství, resp. sňatku.

K § 7:  Neplatnost partnerství je řešena zvláštním ustanovením. Uplatnění závady ve vůli (omyl, bezprávná výhrůžka apod.) je ponecháno na vůli partnerů (opět se zúžením na toho, jehož vůle byla dotčena). Rovněž v případě partnerství není třeba zmírňovat přístup k sankci neplatnosti (zánik partnerství není v tomto ohledu relevantní). Osobou, která prokáže právní zájem na rozhodnutí o neplatnosti partnerství, se rozumí především některý z partnerů, může jí být ale také jeho příbuzný, zejména pak potomek.

K § 8:  Navrhovaná úprava vychází zejména z toho, co je v současnosti pro statusové poměry dovozováno právní teorií.

K § 9 a 10: Při úpravě vzájemného postavení partnerů a rozhodování ve společných záležitostech partnerského vztahu a vzájemného zastupování partnerů v běžných záležitostech se navrhuje vyjít z úpravy vztahů mezi manžely.

K § 11:  Je-li některý z partnerů rodičem, je třeba – pokud jde o dítě – postupovat tak, jakoby tato osoba nebyla vstoupila do partnerství; statusový vztah partnerství nemá na statusový vztah rodičovství žádný vliv (to je ostatně obdobné situaci statusového vztahu manželství a statusového vztahu rodičovství). Partner je nadále singulárně posuzovaným rodičem svého dítěte. Zejména je vyloučeno, aby vstup do partnerství mohl mít za následek omezení rodičovských práv této osoby. Partnerský vztah nebude překážkou pro svěření dítěte, pocházejícího s předchozího heterosexuálního vztahu, do výchovy partnera, který je jeho rodičem, ani nebude ohrožovat výkon práva tohoto rodiče na styk s dítětem, pokud nebude ohrožen zdravý a přirozený vývoj dítěte. Partner bude mít k biologickému, či dříve do péče svěřenému nebo osvojenému dítěti svého partnera, které má ve výchově, v zásadě vztah nevlastního rodiče s tomu odpovídajícími právy a povinnostmi.

Osvojení dítěte registrovanými partnery, resp. kterýmkoliv z partnerů, v době trvání partnerství nebude připuštěno, stejně tak nebude připuštěno svěření jiného než vlastního dítěte do výchovy, svěření dítěte do pěstounské péče a ustanovení partnera  poručníkem nezletilého dítěte. Důvodem je zásadní preference těchto forem náhradní výchovy heterosexuálním párem a pak statusový problém dvou zákonných rodičů stejného pohlaví.

K § 12:  Základní ustanovení o zániku partnerství odpovídá specifické statusové povaze partnerství. Připouští se totiž i dohoda zapsaná v matrice, tj. dohoda se statusovými účinky.

K § 13: Není důvodu použít v tomto případě zásadně odchylná pravidla než u zániku manželství, včetně úpravy otázek souvisejících s prohlášením za mrtvého. Nicméně, právní úprava zániku partnerství smrtí pro případ, že partner byl prohlášen za mrtvého, předjímá teoreticky správnou právní úpravu, která by posléze měla být obsažena v připravovaném občanském zákoníku, pokud jde o manželství. Jde o to, že prohlášení za mrtvého napříště nemá být samostatným důvodem zániku statusového poměru (totiž jak manželství, tak partnerství), protože jde toliko o zvláštní opatření, zvláštní právní institut pro zvláštní situaci (např. na rozdíl od případu nascitura, který představuje výjimku ze situace narození a s ním spojeného počátku osobnosti člověka, prohlášení za mrtvého je jen cestou ke zjištění, resp. stanovení dne smrti, postrádá-li se mrtvé tělo). Na rozdíl od právní úpravy zákona o rodině se rovněž (jak tomu má být i v připravovaném občanském zákoníku) upravuje dvojí počítání dne považovaného za zánik partnerství.

K § 14:  Na rozdíl od manželství je partnerství možné zrušit zjednodušeně, totiž dohodou partnerů. Pokud jde o formální náležitosti, vyžaduje se kromě písemné formy registrace v matrice určené pro partnerství, a to v místě, kde k registraci prohlášení došlo. Vzhledem k tomu, že partneři, kteří jsou schopni se na zrušení partnerství spolu dohodnout, mají postup usnadněn a soud se jimi nemusí zabývat, je třeba, aby tam, kde partneři nejsou dohody schopni, museli v řádném civilním řízení prokazovat kvalifikovaný rozvrat svého vztahu. Nutnost obrátit se na soud se žádostí o rozhodnutí plyne ze statusové podstaty zapsaného partnerství. Vzhledem k procesním složitostem je možné počítat s tím, že partneři se budou snažit se pokud možno spíš dohodnout.

K § 15: Obdobně jako je tomu u narození, uzavření manželství a úmrtí, jedná se při prohlášení registrovaném partnerství o skutečnosti osobního stavu a proto se zavádí registrace partnerství jako státní evidence fyzických osob téhož pohlaví, které učinily prohlášení na území České republiky.

K § 16 až 22:  Vymezuje se působnost při registraci. Obdobně jako je tomu u narození, uzavření manželství a úmrtí, zavádí se vedení knihy registrovaného partnerství u příslušných matričních úřadů, které jsou vymezeny zákonem. Pro  její vedení jsou stanoveny předepsané tiskopisy, které musí být předem svázány. Stejně jako u matričních knih se budou provádět zápisy do těchto knih.

K § 23: Upravuje se vedení sbírky listiny uvedenými úřady a krajskými úřady pro možnost eventuálního obnovení knihy registrovaného partnerství při její ztrátě nebo zničení. Další důležitou skutečností je, že v případě pochybností, zda je zapsán správně údaj v knize registrovaného partnerství, lze provést ověření z prvotních dokladů, na jejichž základě byl zápis proveden. Z těchto důvodů je příslušný matriční úřad a krajský úřad povinen zabezpečit ochranu sbírky listin před zneužitím údajů v ní obsažených a před zničením nebo poškozením.

K § 24:  Zákon stanoví dobu, po kterou kniha registrovaného partnerství zůstane uložena u příslušného matričního úřadu, a dobu, po kterou zůstane uložena sbírka listin vedená ke knize registrovaného partnerství u krajského úřadu. Po jejím uplynutí se kniha předá k archivaci příslušném státnímu oblastnímu archivu a sbírka listin příslušnému státnímu okresnímu archivu. Navrhuje se archivovat sbírky listin u jiného archivu, aby v případě zničení knihy registrovaného partnerství uložené ve státním oblastním archivu bylo možno zajistit její obnovení. Z hlediska právních důsledků bude mít kniha registrovaného partnerství nenahraditelnou hodnotu a její rekonstrukce z jiných podkladů bude velmi obtížná, ne-li nemožná.

K § 25 až 27:       Stanoví se doklady potřebné k prohlášení o registrovaném partnerství. Budou předkládány pouze doklady, které jsou nezbytné k prokázání osobních údajů budoucích partnerů a k ověření, že jsou splněny podmínky k prohlášení. Odlišně je upraven rozsah dokladů, které předkládá občan a které předkládá cizinec.

K § 28: Zákon stanoví povinnou účast tlumočníka při prohlášení o registrovaném partnerství v případech, že budoucí partner nemluví nebo nerozumí česky, nebo je budoucí partner neslyšící nebo němý. Stanoví se, že bez přítomnosti tlumočníka nelze v takovém případě prohlášení učinit. Prohlášení o registrovaném partnerství nese s sebou významné právní důsledky, a je proto nezbytné, aby budoucí partneři zcela jednoznačně rozuměli obsahu prohlášení, které činí.

K § 29:            Určuje se, že o prohlášení registrovaného partnerství se sepíše protokol a kdo jej podepisuje. Vzor tiskopisu protokolu bude stanoven v prováděcím právním předpisu Ministerstva vnitra.

K § 30:            Stanoví se rozsah údajů zapisovaných do knihy registrovaného partnerství. Jde o údaje, které identifikují fyzickou osobu a je z nich patrný i vztah k rodičům. Zapisované údaje budou obsaženy v protokolu o prohlášení o registrovaném partnerství, který bude podkladem pro provedení zápisu.

K § 31 a 32:  Zákon stanoví, že o provedení zápisu do knihy registrovaného partnerství se vydá doklad, stanoví se jeho obsah i to, komu jej bude možno vydat. Zároveň se stanoví, komu bude povoleno nahlédnout do knihy registrovaného partnerství a činit si výpisy z ní, přičemž jsou respektovány požadavky zákonné úpravy ochrany osobních údajů.

K § 33:  Výslovně se stanoví, že listiny, které jsou podkladem pro zápisy do knihy registrovaného partnerství, se předkládají s úředním překladem do českého jazyka a s potřebnými ověřeními.

K § 34:  V tomto ustanovení se vymezují některé pojmy a postupy příslušných matričních úřadů při zápisech do knihy registrovaného partnerství.

K § 35:  Stanoví se postup pro případy obnovení knihy registrovaného partnerství a sbírky listin.

K § 36:  Úprava vychází ze zápisu manželství, je potřeba zajistit jednoduché prokázání stavu.

K § 37:  Jedná se o zmocňovací ustanovení k vydání prováděcího právního předpisu v působnosti Ministerstva vnitra.

K části třetí § 38:   Je potřeba pro účely trestního zákona zařadit partnery do výčtu osob blízkých.

K části čtvrté § 39: Pro účely trestního řízení se navrhuje dát partnerům obdobné postavení jako manželům nebo druhům.

K části páté § 40:

K bodu 1:  Je potřeba reagovat na možnost, že před uzavřením manželství mohl některý ze snoubenců žít v partnerství, jehož existence je s uzavřením manželství neslučitelná.

K bodům 2 a 3:            Navrhuje se upravit neslučitelnost mezi manželstvím a partnerstvím obdobně, jako v případě manželství.

K části šesté § 41:

K bodům 1 až 9:  Procesní otázky a postupy týkající se řízení o rozvodu manželství se navrhuje vztáhnout též na řízení o zrušení, neplatnosti nebo neexistenci partnerství podle navrhovaného zákona. O zrušení, neplatnosti nebo neexistenci partnerství bude rozhodovat soud. Je potřeba obdobně jako u rozvodu manželství vyloučit obecnou úpravu důsledků nesouhlasu účastníka se zpětvzetím návrhu, upravit zastavení řízení zemře-li partner před skončením řízení o zrušení, neplatnosti nebo neexistenci partnerství, umožnit provedení důkazu výslechem účastníka a upravit náklady řízení. Rovněž v řízení o opravných prostředcích je potřeba zajistit stejnou úpravu jako u rozvodu manželství.

K části sedmé § 42:

K bodu 1:  S ohledem na klíčový význam pojmu „osoba blízká“, a to nejen pro občanský zákoník, ale i pro další předpisy, které na tuto úpravu odkazují, je nezbytné mezi jejich výčet zařadit i partnery podle navrhované úpravy.

K bodům 2 až 4:  Navrhuje se upravit dědění ze zákona mezi partnery tak, že partner bude zařazen do druhé dědické skupiny se stejným postavením v této skupině jako manžel.

K bodu 5 a 6: Předpokládá se, že pokud jde o úpravu společného bydlení, bude partner v případech, kdy mu k bytu nesvědčí neodvozené společné užívací právo (věcné právo k bytu nebo společný nájem podle § 700 občanského zákoníku), užívat byt právem odvozeným od práva plynoucího z uzavřeného partnerství. V případě, že partner, jemuž svědčí nájemní právo, zemře, či opustí trvale společnou domácnost, navrhuje se druhého partnera zařadit do kategorie dětí, vnuků, rodičů, zetě a snachy, pokud s partnerem žil v den smrti či opuštění bytu ve společné domácnosti a nemá vlastní byt.

K části osmé § 43:

K bodu 1:  Stejně jako nemůže vzniknout pracovněprávní vztah mezi manžely, navrhuje se, aby nemohl vzniknout ani mezi partnery.

K bodu 2: Navrhuje se, aby za osamělou osobu pro účely zákoníku práce nebyli považováni muži a ženy, kteří žijí v partnerství, stejně jako se za osamělou ženu nepovažuje provdaná žena a za osamělého muže ženatý muž.

K části deváté § 44:

S ohledem na konstrukci partnerství podle navrhovaného zákona je potřeba partnera zařadit mezi výčet osob blízkých.

K části desáté § 45:

Úpravu soudních poplatků při podání návrhu na zrušení, neplatnost nebo neexistenci partnerství se navrhuje přizpůsobit obdobně platné úpravě soudních poplatků při podání návrhu v obdobných manželských věcech.

K části jedenácté § 46:

Vzhledem ke koncepci návrhu zákona o registrovaném partnerství je nutno i v tomto případě provést doplnění osob blízkých o pojem ”partner”.

K části dvanácté § 47:

Navrhuje se rozšířit nepovinné údaje zapisované na žádost občana do občanského průkazu o rodné číslo partnera. Protože partnerství bude zapisováno jako rodinný stav do občanského průkazu, bude potřeba k jeho vydání doložit i potřebný doklad.

K části třinácté § 48:

S ohledem na související úpravy se navrhuje rozšířit informační systém o údaje týkající se registrovaného partnerství.

K části čtrnácté § 49:

Ve věcech vedení matrik je potřeba rovněž reagovat na změny, které vyvolá zákon o registrovaném partnerství.

K části patnácté § 50:

Navrhuje se stanovit účinnost zákona tak, aby bylo možno provést předem potřebné přípravy pro jeho zavedení do praxe.

 

Zdroj dokumentu:
Ministerstvo spravedlnosti ČR, JUDr. Patera

    

autor fotografií­
Robert Vano

AKTUÁLNĚ

HOMEPAGE ARCHIVU
Historie SOHO a GI v ČR
Putovní výstava Historie GL hnutí v ČR

GAY POLITIKA

Registrované partnerství
Historie RP
RP v praxi
MÉDIA o RP
Poradna k RP
RP ve světě
Petice pro zákon
Koncert pro zákon

GAY PRÁVO

Poradna právníka
Gay legislativa
Historie právních postojů
Dárcovství krve
DISKRIMINACE 2001 (studie)
DISKRIMINACE 2003 (průzkum EU)

GAY PROTI HIV/AIDS

Poradna sexuologa
Průvodce Safer sex
Statistiky HIV/AIDS
Seznam pomoci HIV/AIDS
Fórum AIDS organizací
Světlo pro AIDS
Den boje proti AIDS
Dům světla
Dotazník HIV/AIDS
Dotace HIV/AIDS
HIV/AIDS ve světě
BEZPEČNĚJŠÍ SEX pro kluky (e-brožura)
Homosexualita, společnost a AIDS (e-brožura)

GAY V KRIZI

Linka duševní tísně
COMING OUT(e-brožura)

GAY SVĚT

Gay a Slovensko
Gay Games

GAY A MÉDIA

Média o nás píší...






GAY A INTERNET
 
INTERNATIONAL LESBIAN AND GAY ASSOCIATION (ILGA)

Rada vlády pro lidská práva
Výbor pro sexuální menšiny

Ministerstvo zdravotnictví
Prevence HIV-AIDS
Dům světla-ČSAP

DUHOVÝ WEB
colour planet
gaynet.cz
M-Klub Praha
Logos Praha
Jihočeská Lambda
Kluci z Vysočiny
Mezipatra
Stud Brno
Lesba.cz
Lesba.cz magazín
004.cz
one4one
Rozdílné rytmy
eLnadruhou
Bengáles
Lesbická literární kavárna
Pardubická lesba
Gay komunita
Kluci.info

G/L SPORT
Pratety
GaySport.cz
Gay volejbal a fotbal
1. Lesbický sportovní klub

GAY VÝLETY
Gay Valach
Ušáčkův svět
KLUCI VEN!