|
Gay
Games
GAY GAMES 2002: jedna zlatá, tři stříbrné pro ČR
Šestá gay olympiáda - GAY GAMES
2002, nádherná
slavnost lidské sounáležitosti skončila v
sobotu, 9. listopadu v olympijském
městě Sydney dojemným závěrečným
ceremoniálem, ve kterém vedle oficiálních
proslovů zaznělo hluboce
lidské poselství maminky chlapce, který se na Hry
připravoval a
těšil, a který se stal obětí teroristů z 11. září
2001.
Pětičlenný český tým, který vypravila do zámoří Gay
iniciativa v ČR,
se opět neztratil a přivezl domů čtyři medaile -
jednu zlatou a tři
stříbrné. Navázal tak na úspěchy dvou
předchozích výprav.
Připomeňme si tedy nejprve historii Olympiády gayů a
lesbiček:
- První
Hry se odehrály v roce 1982 v San
Francisku (USA) za
účasti 1 350 sportovců z 12 zemí.
- Druhé, v
roce 1986 uspořádalo opět
San Francisco a přijelo
zápolit 3 500 atletů ze 17 zemí.
- Vancouver
(Kanada) pak v roce 1990
přivítal na třetích Hrách 7
300 sportovců a navíc 1 500 účastníků
nově zavedené
kulturní části. Ti všichni dorazili z 27 zemí světa.
- Čtvrté Gay Games
jsou památné rovněž z hlediska České
republiky: proběhly v roce
1994 v New Yorku (USA) a mezi 12 500
účastníky ze 40
zemí se objevila poprvé česká výprava. Vyslalo ji
SOHO v ČR, byla čtyřčlenná a přivezla neuvěřitelných 7
medailí.
Úspěch na
Hrách v New Yorku v roce 1994 (a zároveň fakt, že se pátý ročník
připravoval poprvé v Evropě) - inspiroval SOHO k tomu, že
vypravilo dva
autobusy se 70 účastníky do Amsterdamu, kam v
roce 1998 dorazilo
rekordních 16 000 účastníků ze 70 zemí! Naše
výprava byla středem zájmu díky
pěknému oblečení a hlavně kvůli
výkonům: zaslouženě jsme vybojovali 19
medailí. V euforii
jsme si po skončení vzájemně slibovali, že se určitě
setkáme v
maximálním počtu za čtyři roky v Austrálii…
 Organizováním výpravy k Protinožcům se
začalo SOHO
zabývat už pod novým názvem GAY INICIATIVA v ČR. Nejprve
vše vypadalo velmi
nadějně: přihlásili se úspěšné týmy z Amsterdamu
- volejbalisti a
fotbalistky. Když je následovali další
jednotlivci, zdálo se, že přes
značnou vzdálenost a vysoké náklady
na cestovné, ubytování, registraci atd.
(zhruba 60 000,- Kč na
osobu) bude výprava početná. Ve výsledku se však
zaregistrovalo
šest lidí. Jeden si to nakonec rozmyslel, takže bojovat do
Austrálie nás odjelo pět. Do výpravy jsme s radostí
přijali ještě dva
přátele, kteří nám nezištně nabídli pomoc s
organizací - Jiřího
Teringera a hlavně Petera
Hendrikssena, kterému vděčíme za pomoc při
ubytování, za
aktuální informace a za přímý kontakt s realizačním štábem Her v
Sydney. Nakonec nebyla naše výprava ani zdaleka nejmenší. Pro
srovnání:
Slovensko vyslalo jednoho, Polsko jednoho, Bulharsko
jednoho, Rusko jednoho,
Maďarsko jako my pět a např. Brazílie šest
reprezentantů. Celkem 13 000
účastníků z 82 zemí světa se vydalo na
dalekou cestu do Sydney, které se v
listopadu 2002 stalo hlavním
městem gayů a lesbiček. Jsem šťastný, že přes
všechny problémy Česká
republika mezi nimi nechyběla.
V předvečer
zahájení Her, v pátek 1. 11. nás čekalo příjemné
překvapení.
Ve svém sídle nás přijal generální konzul České republiky v
Sydney Ing. Jaroslav Doleček. Společně se svými zaměstnanci nás
mile
přivítal, nabídl příjemné občerstvení a hlavně velmi přátelskou
atmosféru. Jeho
zájem o nás trval po celou dobu konání Her. Srdečně
děkujeme - moc nás to
povzbudilo.
A pak, v sobotu 2.
11. jsme slavnostně naladěni vstoupili na
stadion Aussie,
oblečeni v českých národních barvách - v modrých
kalhotách, bílých
tričkách s českou vlajkou na hrudi a logem Gay iniciativy na
zádech
a s červeným šátkem (za oblečení děkujeme Janu Frantovi). Před
námi šel Jiří Teringer s velkým nápisem Czech Republic, za ním jsem
pak já
třímal českou státní vlajku. Už v Amsterdamu - a teď znovu
jsem pocítil
hlubokou, nesdělitelnou emoci, radost z pohledu na
zaplněný stadion a
nepatetickou, skutečnou hrdost na to, že naše gay
výprava reprezentuje Českou
republiku na události světového
významu.
Po nástupu všech zemí jsme byli
svědky velkolepé
podívané: Nejprve vyrostl ze země obrovský duch pravěké
Austrálie,
aby se posléze její historie ujali novodobí osídlenci - mezi nimi
samozřejmě i gayové a lesbičky. Ti začali nesměle demonstrovat za
svá práva, ale
byli brutálně zmasakrováni policií s pendreky a
obrněnými auty. Do všeho zněl
živě protestsong Jimmyho
Sommervila. Demonstrace však sílily a na ploše
stadionu došlo
nakonec k ztvárnění skutečné historické události ze Sydney -
policie
od represí přešla k ochraně gay minority. (Od té doby gayové a lesbičky
dokonce vstupují otevřeně do řad policie, aby pomáhali chránit
dosažená práva.)
Závěrečný ohňostroj pak byl úchvatným duhovým
startem nadcházejícího zápolení na
sportovištích.
Z naší
výpravy byl opět jednoznačnou hvězdou jako vždy fantastický stolní
tenista Petr Cinek. Nejprve získal jako člen družstva, složeného
z Čecha,
Němce, Holanďana a Holanďanky ZLATOU medaili. Potom
přidal STŘÍBRO
ve čtyřhře společně s Francouzem. Nakonec
vybojoval druhé STŘÍBRO i v
jednotlivcích, když prohrál až ve
finále se Švédem 3:4 na sety.
Třetí
STŘÍBRO přidal
Jaroslav Bližňák, který byl členem mezinárodního
volejbalového družstva (3 Mexičané, 2 Němci, Holanďan, Švéd a
Čech). Přesto,
že neměli čas se sehrát (potkali se teprve na Hrách)
neustále postupovali, v
semifinále udolali Portoriko 2:0 a prohráli
až ve finále s týmem Floridy 1:3.
(To je další ze sympatických
momentů Her - vedle věkových kategorií, které
dávají možnost
startovat a vítězit i seniorům, mohou v kolektivních sportech
vytvořit tým i jednotlivci z různých zemí.)
Ale i ostatní chlapci
- byť bez
medaile, se drželi znamenitě. Pavel Tesař postoupil
v bowlingu z
kvalifikace na třetím místě (z osmdesáti
účastníků). Druhý den se mu sice
ve finále už tak nedařilo, ale
10. místo je úspěchem.
Jiří
Klimeš si na sebe vzal
těžké břemeno. Nejprve bojoval v tenise ve
dvouhře, kde
nepostoupil, pak ve čtyřhře s Australankou. Stačilo jim vítězství k
dosažení bronzu. V rozhodujícím utkání však prohráli 0:2 na
sety s
dalšími Australany. Jiří reprezentoval také v lehké
atletice - v běhu na
100 metrů (nepostoupil), na 400 metrů
(nepostoupil, ale Australané si ho vybrali
do štafety 4x400 metrů,
která skončila na 7. místě). V běhu na 1
500 metrů si
Jiří výborné 7. místo zopakoval.
Sympatickou součástí
Gay Games je Kulturní festival, navazující na
tradici
starořeckých olympiád. A tak nejen tělo sportem, ale i duch gay
divadlem, sborovým zpěvem, tancem a hudbou se na hrách může
projevit. Protože
SUMO nebylo zařazeno mezi sporty, přihlásil jsem
se do dvoudenního šachového
turnaje, který byl součástí právě
kulturní části Her. Postoupil jsem do
druhého dne, ale večer mne
zastihla zpráva, že volejbalisté s Jardou hrají
finále. Morální
povinnost šefa výpravy zvítězila nad osobními ambicemi - a druhý
den
jsem místo na šachy odešel podpořit volejbalisty. Radost z naprosto
nečekaného stříbra byla veliká.
Co napsat závěrem?
Určitě to, že si organizátoři Gay Games 2002 zaslouží
obdiv -
náročnou akci zvládli bezvadně. Určitě to, že si zaslouží dík ti, co nám
pomáhali. Určitě to, že gay život v Sydney nepulzoval jen na
sportovištích
olympijského areálu nebo na akcích kulturního
festivalu. Žilo se non stop v
ulicích (především na Oxford Street,
plné barů a diskoték), ale i na plážích a
na nesčetných párty,
pořádaných jednotlivými zeměmi, kde se uzavíraly přátelství
a
kontakty. Snažili jsme se hodně u Kanaďanů - především těch z
Montrealu. Tam totiž budou mít sedmé Gay Games v roce 2006
ambici
překonat ty letošní, v Sydney. Kanadští pořadatelé to
budou mít hodně, hodně
těžké.
Objeví se gay výprava z
České republiky opět mezi účastníky?
Věřme, že
ano…
Jiří Hromada
prezident Gay
iniciativy v ČR
Příprava na Gay Games
2002
|
