Home Page Vse o Partnerskem souziti
Home Pge



Situace gayů a lesbiček a jejich partnerů při získávání azylu a imigraci

PARLAMENTNÍ SHROMÁŽDĚNÍ
Rady EVROPY

Dokument: 8654
25. února 2000

Situace gayů a lesbiček a jejich partnerů při získávání azylu a imigraci ve členských státech Rady Evropy

Zpráva
Komise pro migraci, uprchlíky a demografii

Zpravodajka: Paní Ruth-Gaby Vermont-Mangold, Švýcarsko, skupina socialistů

Shrnutí

Parlamentní shromáždění Rady Evropy (dále shromáždění) je znepokojeno faktem, že imigrační politiky většiny členů Rady Evropy diskriminují lesbičky a gaye.

Většina z nich neuznává perzekuci z důvodu sexuální orientace jako platný důvod pro udělení azylu a pravidla týkající se slučování rodin a sociální výhody obvykle neplat­í pro stejnopohlavní partnerské vztahy. Shromáždění si rovněž uvědomuje pochybení většiny členských zemí, že získat právo k trvalému pobytu pro zahraniční partnery je vážným problémem pro gaye a lesbičky.

Shromáždění je toho názoru, že homosexuálové, kteří mají reálný strach z perzekuce založené na jejich sexuální orientaci jsou uprchlíky podle Ženevské Konvence o uprchlictví z roku 1951 a navrhuje rozvoj směrnic pro zacházení s homosexuály, kteří jsou uprchlíky nebo partneři v binacionálním vztahu.

Dále Shromáždění vyzývá Radu ministrů aby se zabývala tímto problémem a vytvořila Evropský systém pro dokumentaci perzekuce homosexuálů.

I. Základní doporučení

1. Shromáždění se odvolává na a znovu potvrzuje své Doporučení 924 (1981) týkající se diskriminace homosexuálů, Doporučení 1236 (1994) o právu na Asyl a Doporučení 1327 (1997) na ochranu a posílení lidských práv uprchlíků a lidí hledajících azyl v Evropě. Také se odvolává na své Doporučení ... (2000) týkající se situace lesbiček a gayů ve členských státech Rady Evropy.

2. Shromáždění je znepokojeno faktem, že imigrační politika ve většině členských zemí diskriminuje gaye a lesbičky. Zvláště většina z nich neuznává perzekuci pro sexuální orientaci jako platný důvod pro udělení asylu. Stejně tak neposkytuje žádnou formu práv k trvalému pobytu zahraničním partnerům v binacionálních stejnopohlavních partnerstvích.

3. Dále, pravidla týkající se slučování rodin a sociálních výhod se obvykle netýkají stejnopohlavních partnerství.

4. Shromáždění si je vědomo počtu dokumentovaných případů perzekuce homosexuálů v jejich zemích včetně zemí Rady Evropy.

5. Shromáždění je toho názoru, že homosexuálové, kteří mají podložený strach z perzekuce plynoucí z jejich sexuální preference jsou uprchlíky podle článku 1 A (2) Ženevské konvence z roku 1951 jako členové minoritní sociální skupiny a proto by jím měl být zaručen statut uprchlíka. Současná praxe v některých zemích Rady Evropy, které je nutí přijmout statut uprchlíka z humanitárních důvodů, může poškodit jejich lidská práva a nemůže být sama o sobě považována za uspokojující řešení.

6. Navíc, shromáždění si je vědomo chybování většiny členských států při udělování práv k trvalému pobytu pro zahraniční partnery v binacionálních partnerstvích. Je zdrojem pro značné utrpení pro hodně gay a lesbických párů, které žijí odděleně a nutí je žít v různých zemích. Shromáždění tvrdí, že přistěhovalecká práva aplikovaná na páry by neměla diferencovat mezi homosexuálními a heterosexuálními partnerstvími. Současně, jiný důkaz o partnerství než doklad o sňatku by měl být uznán jako podmínka legitimity pro získání práv k trvalému pobytu v případě homosexuálních párů.

7. Proto Shromáždění doporučuje Radě ministrů:

i. Instruovat příslušné komise

a) provést změny v pohledu a přístupu k těmto oblastemb) vyřešit otázku uznávání homosexuálů jako členů minoritních sociálních skupin podle Ženevské konvence z roku 1951 s tím, že perzekuce s důvodů homosexuality bude uznávána jako důvod pro azyl

c) vytvořit směrnice pro zacházení s homosexuály kteří jsou uprchlíky nebo členy binacionálního partnerství

d) iniciovat zřízení evropského systému pro sběr dat a pro dokumentaci perzekuce homosexuálů.

e) kooperovat a podporovat skupiny a asociace hájící lidská práva homosexuálů v závislosti na azylu a imigrační politice členských států Rady Evropy.

ii. Nabádá členské státy

a) aby přezkoumaly status odmítnutých procedur týkajících se získání statutu uprchlíka pro homosexuály, kteří žádali o statut uprchlíka na základě podloženého strachu z perzekuce – podle závěrů Ženevské konvence z roku 1951 a Protokolu týkajícího se Statutu uprchlíka z roku 1967

b) přijmout kritéria a směrnice o zacházení s homosexuály žádajícími o azyl

c) zajistit aby instituce odpovědné za rozhodnutí o udělování statutu uprchlíka byly dobře informovány o situaci v zemi původu žadatele, zvláště o situaci homosexuálů a jejich případné perzekuci ze strany státních a nestátních agentů.

d) změnit jejich politiku na poli sociálních práv a asistovat při respektování imigrantů, aby k homosexuálním partnerstvím a rodinám bylo přistupováno jako k heterosexuálním partnerstvím a rodinám..

e) přijmout taková opatření, která jsou nezbytná pro zajištění toho, aby vícenárodní lesbické a gay páry získaly stejná práva k trvalému pobytu jako vícenárodní heterosexuální páry,.

f) podpořit ustanovení nestátních organizací, které by pomáhaly homosexuálním uprchlíkům a emigrantům a vícenárodním partnerstvím

g) úžeji kooperovat s UNHCR a národními nestátními organizacemi, podpořit síť jejich aktivit a nabádat je k systematickému monitorování dodržování imigračních práv homosexuálů a lesbiček.

h) zajistit aby vzdělávání imigračních úředníků, kteří přijdou do kontaktu s lidmi hledajícími azyl a vícenárodními stejnopohlavními páry zahrnovalo přístupy k této specifické situaci homosexuálů a jejich partnerů.

II. Vysvětlující memorandum od paní Vermut-Mangold

1. Úvod

1. Výsledky současné zprávy končí závěrem, že ve většině zemí Rady Evropy existují právní nástroje, které diskriminují homosexuály a homosexuální páry. Dále, imigrační politiky pro stejnopohlavní páry se mezi zeměmi výrazně liší. Tato zpráva zkoumá odpovídající legislativu a praxi a dává doporučení s ohledem ke zvyšujícímu se respektu k lidským právům na poli azylu a imigrace.

2. Zpráva je založena na odpovědích z dotazníků rozeslaných odpovídajícím mezinárodním nestátním organizacím ve většině členských států. Také vzala v potaz zprávu o situaci lesbiček a gayů v členských státech Rady Evropy organizované Subkomisí pro lidská práva Komise pro právní otázky a lidská práva dne 14. října 1999 na níž se zpravodajka podílela.

3. Předmět této zprávy nemůže být objasněn bez ohlédnutí k právní situaci gayů a lesbiček v členských státech Rady Evropy jako celku. Tato otázka je důkladně prozkoumána ve zprávě prezentované na popud komise pro právní otázky a lidská práva. Aby se zabránilo opakování, příprava obou zpráv byla koordinována.

4. Zpravodajka děkuje mezinárodním lesbickým a gay asociacím za pomoc při přípravě této zprávy.

2. Všeobecný přehled o situaci

5. Všichni lidé žijící v zemi jsou platnými členy společnosti a mělo by jim být dovoleno plně rozvíjet jejich potenciál pro dobro společnosti, ve které se rozhodli žít, včetně oblasti sociálních a politických práv. Všichni obyvatelé Evropských zemí by měli mít garantováno právo na stejné zacházení, ať jsou nebo nejsou příslušníci daného státu a měli by požívat právní ochrany proti diskriminaci na základě rasy, barvy pleti, víry, etnicity nebo sexuální orientace.

6. Uprchlíci by měli mít možnost nalézt azyl v Evropě na základě rovného přístupu k jejich situaci v závislosti na principech daných mezinárodními konvencemi. Jedinci z různých zemí ve stabilních vztazích by měli mít možnost žít společně se svými partnery bez ohledu na jejich pohlaví nebo manželský status.

7. V Evropě je urgentní potřeba pro uznání perzekuce z důvodu sexuální orientace jako platného důvodu pro udělení azylu. Mnohé členské země Rady Evropy (Rakousko, Belgie, Dánsko, Finsko, Německo, Řecko, Irsko, Litva, Nizozemí, Norsko, Švédsko, Velká Británie[1], již explicitně uznávají v jejich zákonech a předpisech o azylech, že lesbičky a gayové představují „členy minoritní sociální skupiny“ ve smyslu Konvence OSN z roku 1951 ve vztahu k uprchlíkům nebo mají zajištěn azyl z „humanitárních důvodů“. I v tomto ohledu by pod perzekucí mělo být rozuměno, že ze strany státu nebo nestátních organizací stejně jako z některých sociálních ostrakismů se tělesně ubližuje rodině a společnosti.

8. Perzekuce na základě sexuální orientace je ve stejné míře jako perzekuce z náboženských nebo politických důvodů široce rozšířena v mnoha zemích. Amnesty International chápe perzekuované na základě jejich homosexuality jako vězně svědomí od roku 1991 po desetiletí neustálého lobování lesbiček a gayů uvnitř i vně Amnesty International.

9. Imigrační politiky v mnoha členských státech jasně diskriminují stejnopohlavní páry. Tyto politiky způsobují velké utrpení gay a lesbických párů, které čelí separaci a deportaci jednoho z partnerů, jež není občanem daného státu. Pouze Belgie, Dánsko, Finsko, Německo, Island, Nizozemí, Norsko, Švédsko a Velká Británie uznávají stejnopohlavní partnerství jako důvod pro imigraci.

10. Některé z těchto předpisů zahrnují zřetelné restrikce při uznávání lesbických a gay vztahů, které obvykle nelze chápat v podobných měřítcích jako provdané páry. Například mohou trvat na několika letech trvajícího partnerství nebo spolužití.

3. Asyl – právní základ

11. Ženevská konvence z roku 1951 (Článek 1A(2)), a její doplnění podle Protokolu z roku 1967 definuje uprchlíka jako osobu, která má oprávněný strach z perzekuce z důvodu rasy, víry, národnosti, příslušnosti k minoritní sociální skupině nebo politických názorů, je mimo zemi své příslušnosti a je neschopná přijmout ochranu svého státu nebo osobu, která nemá státní příslušnost a je mimo zemi svého předchozího trvalého bydliště a je neschopná nebo mající strach se do ní vrátit.

12. V nedávné analýze trendů perzekuce spojené s pohlavím, UNHCR prohlásil že, „trestání jedinců z důvodu jejich homosexuality podle zákonů a sociálních norem je interpretováno jako pronásledování od soudů. Ve velkém počtu zemí jsou homosexuálové subjektem mnoha trestných činů a (nebo) extrémního nepřátelství veřejnosti z důvodu jejich sexuální orientace. Soud určil, že pokud je takové trestání nadměrné nebo je uvaleno na osobu z důvodu zmíněném v Ženevské konvenci může být chápáno jako perzekuce podle této konvence. Od roku 1988 velký počet států zaručuje některou z forem humanitárního statusu pro muže a ženy na základě jejich homosexuality – Austrálie, Belgie, Kanada, Finsko, Německo, Irsko, Nizozemí, Nový Zéland, Velká Británie, a Spojené státy. V některých státech je jim rovněž zaručen statut uprchlíka podle ženevské konvence. V takových případech je tato ochrana odvozena od práv na nediskriminaci, která je zahrnuta v mnoha mezinárodních dokumentech na ochranu lidských práv.

13. Mezi hlavní sporné otázky řešené při odmítání uprchlíků homosexuálů je, že zda skutečně zažili škodu nebo strach rovnající se perzekuci. Ve Spojených státech Imigrační úřad tvrdí, že člověk, který byl zadržen, pravidelně vyslýchán a vystaven velkému počtu fyzických útoků ze strany státních orgánů získá jako homosexuál statut uprchlíka. V tomto kontextu Imigrační úřad interpretuje opakované věznění v pravidelných intervalech spojené s fyzických i verbálním násilím jako perzekuci. Navíc pokud byla žadateli dána ultimativní možnost buď opustit zemi nebo strávit roky ve vězení z důvodu jeho homosexuální orientace Imigrační úřad rozhoduje, že imigrantova svoboda byla ohrožena, což dává to důvod k platnému strachu z perzekuce.

14. Od těchto precedentních případů Imigrační úřad Spojených států udělil asyl několika homosexuálům. Dne 18. října 1995 udělil tento úřad asyl Iránské ženě na základě toho, že pokud by se vrátila do své země, trpěla by perzekucí z důvodů jejich feministických a lesbických aktivit. Pochopení, že vláda dodržuje přísná pravidla Islámu, který odsuzuje lesbičky a gaye k smrti vyústilo v to, že by byla vystavena jasné perzekuci, pokud by se vrátila do své země. Jiné země přijaly podobná rozhodnutí. Například ve svém rozhodnutí z 30. srpna 1995 Úřad pro uprchlíky na Novém Zélandu poskytl statut uprchlíka homosexuálnímu muži na základě informace z jeho země původu, podle které homosexuálové nebo osoby o nichž se to předpokládá, jsou trestáni s extrémní přísností. Bylo rozhodnuto, že je jasně viditelné, že strach, který měl žadatel je strachem z perzekuce.

15. Existují soudní případy, v nichž je perzekuce spojována s homosexualitou. Soudy určily potřebný soulad aby se vyhnuly stíhání, které by mohlo vést k perzekuci. V roce 1983 německý správní soud ve Wiesbadenu zrušil rozhodnutí německého federálního úřadu pro uprchlíky, který tvrdil, že se žadatel může v Íránu vyhnout perzekuci, když zatají svoji homosexualitu. V odůvodnění soudu potvrdil, že říci homosexuálnímu žadateli o asyl že se může vyhnout perzekuci, když bude žít skrytě, je neakceptovatelné stejně jako tvrzení, že by někdo měl popírat svoji víru nebo změnit barvu pleti.

A. Sexuální orientace jako důvod pro příslušnost pro členství v minoritní sociální skupině

16. Pro účel udělení statutu uprchlíka podle Ženevské konvence z roku 1951 a jejího dodatku z roku 1967, příslušnost k minoritní sociální skupině není jednoduché definovat. Podle příručky UNHCR pro proceduru a kriteria pro určování statutu uprchlíka, minoritní sociální skupina obvykle zahrnuje osoby s podobnou minulostí, zvyky nebo sociálním statutem. Tvrzení o strachu z perzekuce podle tohoto ustanovení se může často překrývat s tvrzením o strachu z perzekuce na jiných základech – např. z důvodu rasy, víry nebo národnosti.

17. Jak objasnila analýza UNHCR , tento pojem byl přidán do důvodů perzekuce v Ženevské konvenci Švédskou delegací na konferenci V Plenipotentiarisu, komentujíce že, zkušenosti ukázaly že někteří uprchlíci byli perzekuováni protože patřili do určité sociální skupiny. Návrh konvence nepočítal s takovými případy a proto byl do ní tento návrh zahrnut. Oproti jiným termínům v definici uprchlictví tento důvod byl předmětem neustálých debat a právních disputací na základě jejich odlišností v definicích.

18. Jak bylo sumarizováno v nedávném výzkumu provedeném Evropskou komisí pro uprchlíky a exil akademické debaty v této otázce se vrství do třech oblastí:

a. Přístup tolerantní– tvrdí, že signatáři Ženevské konvence do ní zahrnuli všechny žadatele, kteří se nemohli vlézt do ostatních čtyřech důvodů definice, skupina příslušnosti k sociální skupině měla sloužit jako záchranná síť. Tento přístup volá po široké, liberální interpretaci.

b. Přístup striktní – tvrdí, že sociální skupina není kategorií sama o sobě a musí být sledována ve spojitosti s ostatními kategoriemi podle definice.

c. Přístup střední cesty, která se vyskytuje někde mezi

19. Jurisdikce ukazuje, že homosexuálové se identifikují jako ustanovující se sociální skupina. Odvolací instance amerického úřadu pro uprchlíky zvrátila rozhodnutí první instance na zamítnutí přiznání statutu uprchlíka, když potvrdila, že nešlo o specifickou aktivitu (sexuální), která vedla k jeho perzekuci, ale o příslušnost k sociální skupině homosexuálů. Zdůraznila, že uznávání homosexuality jako nezměnitelné charakteristiky je nezpochybnitelné.

20. UNHCR také tvrdí, že německé úřady akceptovaly, že homosexuálové mohou vytvářet minoritní sociální skupinu založenou na jejich minoritním a negativním statutu ve společnosti. Německý správní soud ve Wiesbadenu potvrdil že klíčem k určení minoritní sociální skupiny je to, když okolní společnost tuto skupinu lidí neakceptuje. Na základě pejorativních označení spojených s homosexualitou, předsudků proti nim a destruktivní chování vůči nim, jako jsou v Íránu a v mnoha jiných zemích, soud potvrdil, že homosexuálové představují minoritní sociální skupinu podle Ženevské konvence.

21. V roce 1993 kanadský vrchní soud ustanovil, že jedinci bojící se perzekuce založené na bázi pohlaví, jazyku nebo sexuální orientaci mohou pro účely Ženevské konvence představovat minoritní sociální skupinu definovanou vrozenou nebo nezměnitelnou charakteristikou.

22. V roce 1999 Sněmovna Lordů ve Velká Británie uzákonila,. že homosexuálové perzekuovaní na základě jejich sexuální orientace mohou představovat minoritní sociální skupinu pro účely Ženevské konvence.

23. Konečně, je nutné zmínit rozhodnutí Francie, která v roce 1998 poskytla statut uprchlíka transsexuálovi s Alžírska, protože transsexuálové, kteří se běžnými charakteristikami liší od ostatních jsou vydáni napospas perzekuci v Alžírsku a jako takoví utvářejí minoritní sociální skupinu pro účely definice uprchlíka.

24. Podle výše zmíněného výzkumu Evropské komise pro uprchlíky a exulanty (ECRE) se odhaduje, že v roce 1996 bylo celosvětově přibližně 700 případů žadatelů o asyl z důvodu své sexuální orientace, kteří ale žádali o asyl z důvodu příslušnosti k minoritní skupině nebo z politických důvodů, protože mnoho homosexuálů tvrdí, že jejich sexuální orientace je politikum. Někteří vědci uvažují o tom, že by měla být homosexualita zahrnována do kolonky uprchlíků na základě víry, protože mají konflikty s běžnými církevními doktrínami jimiž je ovládán státní nebo soukromý sektor. Nejsou ale známy žádné případy, které by spadaly do této kategorie.

25. Žádosti o statut uprchlíka z důvodu sexuální orientace počínají v roce 1980 a stále reprezentují malou část všech žádostí podle minoritní sociální skupiny.

26. Vzrůstajícímu počtu homosexuálů, byl udělen asyl spíše z humanitárních důvodů než udělen statut uprchlíka.

27. Ačkoliv ženy představují většinu uprchlíků na celém světě, objevila se zřetelná absence žadatelek a udělených azylů z důvodu sexuální orientace. Většina žádostí pocházela od mužských žadatelů.

28. Téma obklopující sexuální orientaci jako sociální skupinu zdůraznila problémy jako je asyl založený na perzekuci HIV+ osob.

29. Neuznávání homosexuálních partnerství znamená absenci žadatelů o azyl založenou na spojování rodin a gay a lesbických párů.

B. Stíhání homosexuálů jako dobře podložený strach z perzekuce

30. V přibližně 40 zemích na světě jsou stejnopohlavní vztahy ať už mezi muži nebo ženami ilegální, přitom v dalších 40 zemích jsou ilegální stejnopohlavní vztahy pouze mezi muži. V přibližně 8 zemích je maximálním možným trestem smrt.

31. Výše zmíněný výzkum ECRE zdůraznil, že je častý případ, že homosexuálové jsou soudně stíháni v jejich zemích původu. Tresty se pohybují od uvěznění (Rumunsko 1-5 let za souhlasný vztah v soukromí) přes nucení k léčbě u lékařů (Rusko) až k trestu smrti (Írán).

32. Někteří výzkumníci shledávají těžké akceptovat trestní stíhání jako perzekuci. Přesto je dodrženo, že toto může být případ, kdy je místní právo v rozporu s mezinárodními lidskými právy a tento přístup je v naprostém souladu s principy Rady Evropy.

33. V tomto spojení UNHCR příručka v paragrafech 59 a 60 tvrdí:

34. Aby bylo zjištěno, které trestní stíhání je perzekucí, je nutno porovnat, zda právo v dané zemi není v rozporu s lidskými právy. Více častější však může být i situace, kdy je v rozporu s lidskými právy interpretace práva.

35. V takových případech přes nemožnost ovlivňovat právo v jiné zemi by měly národní úřady brát při rozhodování v úvahu zákony platné v jejich zemi. Navíc, ohled by měl být rovněž brán na principy zahrnuté v mezinárodních nástrojích spojené s lidskými právy – zejména v Listině základních lidských práv a svobod, která zahrnuje povinnosti pro státy a strany a je nástrojem ke kterému se zavázaly mnohé účastnické státy Ženevské konvence.

36. V tomto kontextu například Evropský soud pro lidská práva v Dudgeonu ve Velké Británii se usnesl, že zákaz homosexuálních vztahů v soukromí mezi dospělými muži není v demokratické společnosti nezbytný pro ochranu morálky, veřejnosti nebo práv jiných. Přesto tvrdí, že by měly být určeny určité hranice ale dané jinak než totální zákazem.

37. Dále, bylo potvrzeno, že zákony zakazující homosexuální jednání omezují právo na soukromý život podle článku 8 Evropské konvence o lidských právech a článku 17 Mezinárodní smlouvy o civilních a politických právech.

38. Také bylo argumentováno, že trestní stíhání může zahrnovat perzekuci, pokud je trestní stíhání předstíraným důvodem zahrnujícím nepřiměřené trestání nebo zahrnující jiné neadekvátní nebo svévolné procedury.

C. Problém evidence

39. Jak citovala výše zmíněná listina ECRE – homosexuálové čelí dalším problémům při zdůvodňování jejich žádostí, potvrzování jejich strachu z perzekuce a získávání informací. Jsou často neschopni poskytnout dostatečnou dokumentaci k podpoře jejich tvrzení. Ve velké Británii například musí podstoupit uprchlík anální prohlídku lékařem pro zjištění, jestli je skutečně homosexuál. Nedostatek dokumentace o perzekuci homosexuálů vedle hlavního proudu skupin lidských práv a všeobecné nedůvěře u soudů informacím produkovaným gay a lesbickými organizacemi činí relativně obtížné pro homosexuály realizovat spolehlivou evidenci perzekuce. Existuje nedostatek profesionální právní reprezentace. Fakt, že systém rozhodování často umožňuje posuzujícím určitý stupeň utajení, může být zdrojem předsudků proti politicky nebo sociálně nepopulárním skupinám

4. Praxe v udělování asylů v členských státech Rady Evropy

38. V členských státech se praxe v udělování asylu pro gaye a lesbičky široce liší, podle odpovědí na dotazník rozeslaný do odpovídajících mezinárodních a nestátních organizací ve většině členských zemí.

39. Podle odpovědí, některé členské země poskytují asyl některým občanům jiných členských zemí – například z Rumunska nebo Ruska z důvodu perzekuce. Ačkoliv je to chvályhodné ze strany přijímajících států, je to velmi neuspokojující stav věci. Členské státy Rady Evropy by měly harmonizovat své předpisy v těchto případech lidských práv jak je status a zacházení s homosexuály v souladu s nejlepší praxí.

5. Imigrace

40. Stejně jako u azylu, imigrační politiky členských států se široce liší v závislosti na imigračním statutu gayů a lesbiček. Právní základ imigračních práv partnerů je zakotven ve článku 8 Evropské konvence Lidských práv. Ale toto zasahuje pouze definici rodiny. Stejnopohlavní partnerství jsou buďto neuznávány nebo diskriminovány v mnoha členských státech.

41. Aby byly adresně vyřčeny tyto formy diskriminace, měly by existovat speciální ustanovení v imigračních zákonech a právní uznávání stejnopohlavních partnerství v celé Evropě. Aby byla zaručena ekvivalence svobody v pohybu, měly by být stejnopohlavní partnerství uznávány jako rodiny v národních i mezinárodních zákonech.

42. Ve většině členských zemí je imigrace z důvodu spojování rodin garantována pouze legálně provdaným heterosexuální m párům. Některé členské země mají více restriktivní pohled na to, co ustanovuje vztah mezi imigranty, než mezi jejich vlastní populací. Tato praktika je velmi diskriminativní.

43. Přesto v posledních letech proběhl velmi pozitivní vývoj v uznávání práv k trvalému pobytu binacionálních párů. Zákony o Registrovaném partnerství v Dánsku, Islandu, Nizozemí, Norsku a Švédsku umožňují binacionálním párům (kde je jeden z partnerů s tamějším státním občanstvím) užívat stejná práva k trvalému pobytu jako provdané páry. Mnoho těchto zemí má také zvláštní předpisy které umožňují binacionálním partnerům i když nemají registrované partnerství získat práva k trvalému pobytu. pro zahraničního partnera.

44. V Nizozemí zahraniční partner – občan Evropské unie nebo člověk se statutem uprchlíka se může usadit v Nizozemí. Ve Švédsku podle zákona vstupujícího do platnosti od 1. března 2000 nešvédské stejnopohlavní páry, které žijí ve Švédsku minimálně dva roky mohou získat registraci podle tamějšího partnerského práva.

45. Určité jiné členské státy také realizovaly opatření pro binacionální stejnopohlavní páry, aby získaly společné trvalý pobyt. Ve Finsku imigrační úředníci nerozlišují mezi heterosexuálními a homosexuálními páry. Takové páry musí prokázat, že společně žili minimálně 1 rok aby získali povolení k trvalému pobytu. Ve Velké Británii musí stejnopohlavní páry prokázat, že žili společně dva roky, v Belgii získají povolení k trvalému pobytu po třech a půl letech společného života.

46. Také v Německu se projevují určitá zlepšení. V roce 1996 Federální správní soud v Berlíně rozhodl, že imigrační úřady mají brát na tyto páry určitý ohled a ve stejném roce Vyšší správní soud v Münsteru rozhodl, že Evropská konvence lidských práv určuje právo pro stejnopohlavní binacionální páry v trvajícím partnerství získat práva k povolení trvalého pobytu. Přesto naproti tomuto vývoji je přístup k právům na trvalý pobyt pro binacionální páry vysoce restriktivní s velmi málo páry, kteří toto právo obdrží a pokud se to podaří, jen velmi těžko získávají zaměstnání.

6. Závěry

47. Současná neuspokojivá situace může být zlepšena zajištěním, že perzekuce na základech homosexuality bude uznávána jako důvod pro poskytnutí asylu. To by měly být následováno uznáním, že s gay a lesbickými vztahy by mělo být zacházeno na stejné bázi jako s heterosexuálními vztahy podle zákonů a sociální politiky na poli imigrace. Rada ministrů by měla rozvinout specifická vodítka a imigrační úředníci by měli být proškoleni odpovídajícím způsobem.

48. Členské státy by měly přehodnotit jejich zacházení s homosexuály ve smyslu poskytování asylu a imigrace Harmonizace odpovídajících zákonů a předpisů ve členských státech Rady Evropy by měla být urychlena.

49. Podpora a by měla být poskytována nevládním organizacím bojujícím za lidská práva homosexuálů.

Parlamentní shromáždění
Rady EVROPY

Dokument: 8319
10. února 2000

Situace lesbiček a gayů ve členských státech Rady Evropy

Tento list nebyl diskutován ve shromáždění a podporují jej pouze podepsaní členové

1. V parlamentním shromáždění Rady Evropy byly práva homosexuálů diskutována naposledy na počátku osmdesátých let. Diskuse se vedly hlavně o dekriminalizaci souhlasného homosexuálního pohlavního styku mezi dospělými v soukromí.

2. S rozšířením Rady Evropy v 90. letech se konaly krátké diskuse ve vztahu k akcesním kritériím pro nové členy a k situaci v Rumunsku. Znovu se toto soustředilo na trestní právo. Ale Evropská konvence lidských práv a její doplňky zahrnuje mnohem širší rozsah témat. Kupodivu existuje jen velmi málo informací o situaci lesbiček a gayů v mnoha členských státech. Naneštěstí to není proto, že zde neexistuje diskriminace, ale spíše proto, že homosexualita je v nich tabu a diskriminační přístupy jsou velmi zřetelné.

3. Aby se podařilo přinést zlom v Evropě, kde by mohli lesbičky a gayové žít bez diskriminace, rozhodlo se shromáždění k následujícímu:

· vytvořit zprávu o diskriminaci lesbiček a gayů ve členských zemí Rady Evropy

· vytvořit rámcová doporučení, která by sloužila jako základ pro legislativní a nediskriminační praktiky na tomto poli v členských státech.

Podepsáno 13 lidí (většinou skupina socialistů 11, většinou Němci 8)



Zdroj dokumentu: ILGA Světový výzkum práva

    

autor fotografií­
Robert Vano

AKTUÁLNĚ

HOMEPAGE ARCHIVU
Historie SOHO a GI v ČR
Putovní výstava Historie GL hnutí v ČR

GAY POLITIKA

Registrované partnerství
Historie RP
RP v praxi
MÉDIA o RP
Poradna k RP
RP ve světě
Petice pro zákon
Koncert pro zákon

GAY PRÁVO

Poradna právníka
Gay legislativa
Historie právních postojů
Dárcovství krve
DISKRIMINACE 2001 (studie)
DISKRIMINACE 2003 (průzkum EU)

GAY PROTI HIV/AIDS

Poradna sexuologa
Průvodce Safer sex
Statistiky HIV/AIDS
Seznam pomoci HIV/AIDS
Fórum AIDS organizací
Světlo pro AIDS
Den boje proti AIDS
Dům světla
Dotazník HIV/AIDS
Dotace HIV/AIDS
HIV/AIDS ve světě
BEZPEČNĚJŠÍ SEX pro kluky (e-brožura)
Homosexualita, společnost a AIDS (e-brožura)

GAY V KRIZI

Linka duševní tísně
COMING OUT(e-brožura)

GAY SVĚT

Gay a Slovensko
Gay Games

GAY A MÉDIA

Média o nás píší...






GAY A INTERNET
 
INTERNATIONAL LESBIAN AND GAY ASSOCIATION (ILGA)

Rada vlády pro lidská práva
Výbor pro sexuální menšiny

Ministerstvo zdravotnictví
Prevence HIV-AIDS
Dům světla-ČSAP

DUHOVÝ WEB
colour planet
gaynet.cz
M-Klub Praha
Logos Praha
Jihočeská Lambda
Kluci z Vysočiny
Mezipatra
Stud Brno
Lesba.cz
Lesba.cz magazín
004.cz
one4one
Rozdílné rytmy
eLnadruhou
Bengáles
Lesbická literární kavárna
Pardubická lesba
Gay komunita
Kluci.info

G/L SPORT
Pratety
GaySport.cz
Gay volejbal a fotbal
1. Lesbický sportovní klub

GAY VÝLETY
Gay Valach
Ušáčkův svět
KLUCI VEN!