DISKRIMINACE 2003 (průzkum EU)
Download kompletní studie v PDF:
Česká verze
English version
Společenská diskriminace lesbických žen, gay mužů a bisexuálů
v České republice
(souhrnná zpráva)
Pod tímto názvem uspořádala Gay iniciativa v ČR průzkum,
který byl podkladem pro studii, která analyzuje aktuální situaci v české
společnosti v rámci jejího vztahu ke gay a lesbické minoritě. Průzkum byl
realizován za finančního přispění Evropského společenství v rámci programu
Phare (decentralizovaná zahraniční pomoc).
Podobné průzkumy byly iniciovány organizací ILGA-Europe a
uskutečněny i v dalších přistupujících zemích EU. Naši respondenti byli
podstatně otevřenější, přesto míra diskriminace nebyla zvýšená, což vypovídá o
relativně tolerantním společenském prostředí, které se podařilo za čtrnáct let
od revoluce g/l hnutí vybojovat.
Verbální obtěžování dokonce bylo v České republice nejméně
častým jevem ze všech zúčastněných. Relativně časté však byly v naší zemi
zkušenosti s obtěžováním v zaměstnání a vyhánění z rodiny. Problémy
spojené se sexuální orientací vedou k úvaze o emigraci čtvrtinu až polovinu gayů
a lesbiček ve všech
kandidátských zemích s výjimkou České republiky, kde to je mnohem méně.
Pro účel předložené studie byl přeložen dotazník o diskriminaci
lesbických žen, gay mužů a bisexuálů zpracovaný evropskou sekcí Mezinárodní
asociace gayů a lesbiček (ILGA).
Dot azníky byl distribuovány mezi členy a návštěvníky gay a
lesbických sdružení, byl zveřejněn na lesbických a gay webových stránkách a
v časopise Amigo. Celkem bylo získáno 267 odpovědí.
Nejvíce respondentů (n-132, 49 %) bylo získáno ve spolupráci s
lesbickými a gay organizacemi. Z internetových stránek odpovědělo 105
respondentů (39 %) a zbylých 30 respondentů - výlučně mužů (12 %) vyplnilo
dotazník z časopisu Amigo.
Charakteristika souboru
Nejvíce respondentů se charakterizovalo jako gay (n-171), za
bisexuálního muže se považovalo 10 dotázaných. Za lesbickou ženu se označilo 62
respondentek, dalších 24 se považovalo za bisexuální.
Z hlediska věku bylo nejvíce respondentů mladších než 40 let
(88 %) a dosáhli alespoň středoškolského vzdělání (81 %). Podle bydliště nejvíce
respondentů žilo v Praze (43 %). Většina osob uvedla, že žijí v Čechách (71 %),
z Moravy bylo 64 osob (24 %). S partnerem stejného pohlaví v čas vyplnění
dotazníku žilo 117 osob (44 %). Ženy žily ve vztahu významně častěji (59 %) než
muži (35 %).
Otevřenost k okolí
Třetina souboru uvedla, že o jejich sexuální orientaci ví celá
jejich rodina. Dalších 114 osob se svěřilo svým rodičům (43 %). Pouze 36
respondentů uvedlo, že o jejich zaměření v jejich rodině nikdo neví (14 %).
Bisexuálové svou orientaci častěji tajili.
Podobně více než čtvrtina souboru svou sexuální orientaci vůbec
netají před svými přáteli. Dalších 45% osob uvedlo, že o ní ví nejméně pět
jejich heterosexuálních přátel. Jen osmnáct lidí (7 %) své zaměření kompletně
tají před svým okolím. Ženy byly spíše otevřenější než muži. Mezi těmi, kteří
své zaměření tají, převažovali starší gay muži.
Zkušenosti s diskriminací
S nejméně jednou z dále uvedených forem diskriminace
se setkalo 173 osob (65 % souboru). Mezi nimi bylo 111 mužů (61 %) a 62 žen (72
%). Bisexuálové uváděli diskriminaci častěji než homosexuálové. S žádnou
diskriminací se tedy nesetkalo 24 žen a 70 mužů. S narůstajícím vzděláním
stoupal počet těch, kteří se s diskriminací nesetkali. Nejme nší podíl osob, kteří diskriminaci nezažili
byl podle bydliště mezi obyvateli Prahy.
Zkušenost s fyzickým násilím
Celkem 39 respondentů (15 %) zažilo nějakou zkušenost s
násilným jednáním, při němž útočník věděl nebo předpokládal, že oběť je
homosexuál nebo bisexuál. Mezi napadenými mírně převažovali muži (16 %), žen
bylo jedenáct (13 %). Zatímco u většiny žen se jednalo o jednorázovou zkušenost,
více než polovina těchto mužů byla napadena opakovaně.
Pachatelem útoku byla nejčastěji neznámá osoba. Žádná žena svou
negativní zkušenost neohlásila na policii. Muži tak učinili v sedmi případech
(tedy ve čtvrtině deliktů). Sedm mužů neohlásilo delikt policii, protože se báli
prozrazení své sexuální orientace. Šest osob (zejména ženy) uvedlo, že by se
poli cie
případem stejně nezabývala anebo by jej nedokázala vyšetřit. Z konkrétních
příkladů útoků bylo v šesti případech zmíněno sexuální násilí.
Zkušenosti s verbálním obtěžováním
Celkem 100 osob (38 % souboru) se někdy v minulosti stalo cílem
slovního či písemného obtěžování, výhrůžek nebo vydírání od svého okolí.Takovou
negativní zkušenost prožily častěji ženy než muži a bisexuálové. Jedinci, kteří
zažili zkušenost s verbálním obtěžováním, se častěji setkali i s fyzickým
násilím.
Čtyři pětiny jedinců, kteří se s verbálním obtěžováním setkaly,
prožily takovou zkušenost opakovaně. Z forem jednání respondenti nejčastěji
uváděli slovní nadávky a urážky.
Jako pachatel slovních útoků byl nejčastěji označen neznámý
člověk, přibližně pětina respondentů označila za pachatele známého, spolužáka a
spolupracovníka.
Pouze šest případů verbální agrese napadený oznámil policii.
Zkušenosti s diskriminací v zaměstnání
Celkem 31 respondentů (12 % souboru) uvedlo, že byli závažným
způsobem v některém svém zaměstnání diskriminováni z důvodů své sexuální
orientace anebo to alespoň považovali za pravděpodobné. Mezi nimi bylo 12 žen
(14 %) a 19 mužů (10 %).
Deset osob uvedlo, že se setkali s odmítnutím zaměstnání a
dalších osm to považovalo za pravdě podobné.
Nejčastěji si respondenti stěžovali ze závažných forem na
přeskočení v kariérním postupu. Celkem tedy 22 respondentů (9 % souboru) se v
tomto směru cítilo diskriminovaných.
Třináct respondentů (5 % souboru) uvedlo, že byli kvůli své
sexuální orientaci ze zaměstnání propuštěni.
Obtěžování v zaměstnání
Čtvrtina respondentů (n-61) se setkala v zaměstnání s některou
z forem obtěžování. Mužů bylo 43 (27 %) a žen 18 (21 %). Muži i ženy se
nejčastěji setkali s homofóbními poznámkami. Muži na druhém místě uváděli
homofóbní vtipy.
Otevřenost v zaměstnání
Celkem 74 osob (30 %) uvedlo, že svou sexuální orientaci
v zaměstnání vždy tají. 16 % svou sexuální orientaci neskrývali
v žádném zaměstnání. Podle vzdělání byli spíše otevřenější vysokoškoláci.
Nejčastěji byli v zaměstnání otevření obyvatelé Prahy.
Zkušenosti s diskriminací v ozbrojených
silách
Celkem desetina žen a více než čtvrtina mužů (n-51) uvedli, že
sloužili nebo slouží v ozbrojených silách, tedy v armádě nebo
policii.Většina mužů a dvě ženy uvedli, že o jejich sexuální orientaci nikdo
nevěděl. S nějakou formou diskriminace v armádě či jiných ozbrojených
složkách se setkala téměř čtvrtina všech sloužících respondentů.
Zkušenosti s diskriminací ve zdravotnictví
C elkem osmnáct respondentů (7 % souboru), devět žen a devět
mužů uvedlo, že zažili diskriminaci ve zdravotnictví. Třetina odpověděla, že
tají svou orientaci před svým lékařem.
Zkušenosti s diskriminací v místě bydliště
Celkem 7 % souboru uvedlo, že se osobně setkali s nějakou
formou diskriminace ve svém bydlišti. Více než třetina souboru uvedla, že svou
sexuální orientaci ve svém bydlišti skrývá.
Diskriminace ve službách
Celkem 35 osob (13 %) uvedlo, že se s diskriminací kvůli
své sexuální orientaci setkali při využívání služeb, například při návštěvě
barů, občanských sdružení, restaurací, hotelů a sportovních klubů.
Úvahy o emigraci
Celkem 57 respondentů (22 %) uvažovalo emigraci. Z toho
polovina z nich uvedla, že jejich sexuální orientace je důležitým faktorem
při jejich rozhodování.
Diskriminace v církvi
Podíl věřících lesbických žen, gay mužů a bisexuálů byl 19 %.
Jednalo se o 29 katolíků, 10 evangelíků a jedenáct osob jiného vyznání nebo je
neuvedli. Téměř polovina osob se o své sexuální orientaci nesvěřila knězi či
autoritě a třetina ji tajila před všemi členy církve. Diskriminaci v církvi
zažilo 22 % věřících respondentů. Evangelíci se s diskriminací setkávali
relativně častěji než katolíci.
Diskriminace v rodině
Čtvrtina souboru zažila ve své rodině
někdy diskriminaci. Nejčastější formou bylo agresivní a ponižující jednání.
S vysokou četností se objevila
nadměrná kontrola a vyhnání z domu. Čím nižší bylo vzdělání respondenta, tím častěji se setkal
s diskriminací v rodině. Menší míru diskriminace jsme zjistili u
respondentů v malých a krajských městech.
Z průzkumu vyplynulo, že klima pro život g/l minority
v České republice je jedno z nejvstřícnějších v Evropě, dá se
říci, že i v celém demokratickém světě. Ze zásadních věcí chybí pouze zákon
o registrovaném partnerství, jehož prosazování na druhé straně vyprovokovalo
několikaletou mediální diskusi, která pomohla společnosti získat podstatné
informace pro změnu jejího postoje. Česká společnost není homofóbní, i když se
s h omofóbními projevy, především extrémistů a lidí
s osobními problémy, setkáváme. Hlavním nepřítelem g/l minority je nyní ona
sama. Zbytečně setrvává v alibistickém strachu. Zbytečně lže okolí a právě
těmito postoji proti sobě zbytečně popuzuje.
MUDr. Ivo Procházka, šéf sekce prevence HIV/AIDS a Jiří
Hromada, předseda GI
Dokumenty GI:
Článek z
iDNES, 30. 09. 03
|