Home Page Vse o Partnerskem souziti
Home Pge



MORFOLOGICKÝ VÝZKUM

Již řada prvních sexuologů si všimla častějších feminních rysů v jednání některých homosexuálních mužů a naopak maskulinních sklonů u lesbiček. Homosexualita byla vnímána jako projev ženské duše v mužském těle a vice versa nebo jako intermediánní konstituce mezi oběma pohlavími. Odtud pochází občasné laické pojmenování pro homosexualitu třetí pohlaví. Proto od počátku byla snaha najít a specifikovat tyto rozdílnosti. Nebylo možné jednoznačně odlišit různé typy homosexuálů podle rozdílnosti v jejich sexuálních praktikách a preferencích. Přesto představy o komplementaritě sexuálních rolí přetrvávají v laické i odborné veřejnosti (Brzek, Pondělíčková 1992).

Hirschfeldův žák Weil se pokusil zjistit, které tělesné charakteristiky odlišují homosexuály od heterosexuálů. Zjistil odlišnosti v antropometrickém ukazateli poměru šířky ramen k šířce boků. Několik dalších studií tento nález potvrdilo. Jiné, metodologicky kritické, jej naopak vyvracely. Za nejzávažnější je považováno vyjádření pražského sexuologa Kurta Freunda, který provedl ve skupinách feminních a maskulinních homosexuálů ve srovnání s heterosexuály a uzavřel nález tím, že neexistují somatické rozdíly v závislosti na sexuální orientaci. Kuriozitou byl nález většího penisu u homosexuálních mužů, který byl později vysvětlen jako metodická chyba (Freund 1962). Přesto v nedávné době byl podobný nález zopakován při stejných metodických pochybnostech (Bogaert, Hershberger 1999, Zvěřina 2000).

V pozdějších letech se tedy pozornost výzkumu upnula k jemným anatomickým rozdílům ve struktuře mozku. Tato hledání jsou podmíněna jednak již zmíněnými endokrinologickými výzkumy a pak některými psychofyziometrickými zjištěními mezi mužským a ženským pohlavím a intermediárními hodnotami u souboru homosexuálů. Jednalo se například o menší prostorovou představivost, nižší úroveň agresivity či častější levorukost u homosexuálních mužů (Lindesay 1987, Gladue, Beatty 1990, Neave 1999).

Koncem sedmdesátých let popsal Gorski se spolupracovníky u krys existenci (1978) sexuálně dimorfního jádra v mediální preoptické aree hypothalamu . Centrum je u samců výrazně větší než u samic a má i odlišnou cytoarchitektonickou strukturu. Později Swaab s Fliersem (1985) toto centrum popsal u člověka a předpokládal souvislost těchto center se sekrecí hypothalamických releasing hormonů. Ve shodě s názory Dörnera bylo prokázáno, že tato centra jsou založena během intrauterinního života. Nicméně Swaab upozornil, že ještě během raného dětství pokračuje jeho diferenciace a s věkem se pohlavní rozdíly zmenšují. Později byla nalezena další sexuálně dimorfní centra v přední oblasti hypothalamu (INAH-2, INAH-3) (Allen et al. 1989).

Simon LeVay v roce 1991 popsal existenci čtyř sexuálně dimorfních intersticiálních jader předního hypothalamu u člověka. Zejména u třetího jádra (INAH-3) zjistil, že je více než dvakrát větší u heterosexuálních než u homosexuálních mužů a žen. Toto jádro považuje za biologický substrát sexuální orientace . Nicméně Allen s Gorskim i Swaab v dalších studiích (Swaab 1995) jeho nálezy potvrdili jen částečně. Swaab popsal již o rok dříve než LeVay rozdílnou velikost a počet buněk suprachiasmatického jádra hypothalamu u homosexuálních a heterosexuálních mužů.
Další sexuálně dimorfní rozdíly, i když nejednoznačné, byly nalezeny v corpus callosum a některých dalších tkáních mozku. V roce 1992 Allen s Gorskim popsali větší velikost commissury anterior mozku u homosexuálních mužů ve srovnání s heterosexuálními muži i ženami.

Hlavní kritika humánních studií je zaměřena na skutečnost, že většina zkoumaných homosexuálních mužů zemřela na AIDS. HIV totiž zejména v posledních fázích choroby postihuje mozkovou tkáň.

Samotný výzkum a zjištěná data o biologické podmíněnosti homosexuality vyvolávají řadu ideologických a etických diskusí. Lidé, kteří považují homosexualitu za biologicky podmíněnou vyjadřují tolerantnější postoje ke gayům a lesbickým ženám (Card 1992, Janošová 2000). Jejich zaměření spíše vnímají jako neměnný a nezaviněný jev. Například výzkum LeVayův byl i touto skutečností motivován, protože publikaci svých výzkumů doplnil veřejným coming outem.
Biologickou podmíněnost pak spíše odmítají ti, kteří předpokládají, že je možné homosexuální orientaci člověka změnit a je volbou jedince. Přeceňují kritické námitky k biologickým hypotézám anebo tato zjištění zcela odmítají brát v potaz. Naopak trvají na dávno odmítnutých teoriích výlučně psychogenního vzniku, například důsledkem abnormního psychického vývoje, svedení či rozmařilého života. S těmito postoji se lze nejčastěji setkat u některých náboženských sekt či představitelů a také některých psychoanalytiků (Crépault 1995). Představitelé křesťanského směru ex-gay neusilují o změnu svého zaměření, ale o jeho usměrnění ve smyslu svého porozumění Božímu přikázání.

V části gay a lesbické společenskovědní komunity, zejména americké, se vyskytují četní odpůrci biologických výzkumů. Jejich postoj lze vyjádřit jako důsledné prosazování práva na odlišnost, na životní styl. Hledání konstitučních dispozic vnímají jako nepřípadné omlouvání svého zaměření. Společenská akceptace homosexuality jako jevu by prý neměla být založena jen na studiu materialistických poznatků. Samotný výzkum pak vnímají podobně nepatřičně jako výzkum biologických odlišností mezi lidskými rasami a obávají se jeho zneužití k sexistickým a eugenickým teoriím, tedy k opětnému zařazení homosexuality jako zdravotní poruchy nebo dokonce k pokusům o její eliminaci ze společnosti selekcí. Zpola ironicky a zpola vážně poukazují na to, že výzkum má směřovat také k poznání, jak vlastně vzniká heterosexualita. Jejich obavám napomáhá zkušenost se zneužitím vědy v nacistickém Německu, ale i nešetrná vyjádření některých vědců o možnostech prenatální prevence homosexuální orientace (Dörner 1983).
Poslední biologické výzkumy v posledních letech jen potvrzují Hirschfeldovo empirické přesvědčení, že homosexualita je konstitučně podmíněna.



    

autor fotografií­
Robert Vano

AKTUÁLNĚ

HOMEPAGE ARCHIVU
Historie SOHO a GI v ČR
Putovní výstava Historie GL hnutí v ČR

GAY POLITIKA

Registrované partnerství
Historie RP
Poradna k RP
RP v praxi
MÉDIA o RP
RP ve světě
Petice pro zákon
Koncert pro zákon

GAY PRÁVO

Poradna právníka
Gay legislativa
Historie právních postojů
Dárcovství krve
DISKRIMINACE 2001 (studie)
DISKRIMINACE 2003 (průzkum EU)

GAY PROTI HIV/AIDS

Poradna sexuologa
Průvodce Safer sex
Statistiky HIV/AIDS
Seznam pomoci HIV/AIDS
Fórum AIDS organizací
Světlo pro AIDS
Den boje proti AIDS
Dům světla
Dotazník HIV/AIDS
Dotace HIV/AIDS
HIV/AIDS ve světě
BEZPEČNĚJŠÍ SEX pro kluky (e-brožura)
Homosexualita, společnost a AIDS (e-brožura)

GAY V KRIZI

Linka duševní tísně
COMING OUT(e-brožura)

GAY SVĚT

Gay a Slovensko
Gay Games

GAY A MÉDIA

Média o nás píší...






GAY A INTERNET
 
INTERNATIONAL LESBIAN AND GAY ASSOCIATION (ILGA)

Rada vlády pro lidská práva
Výbor pro sexuální menšiny

Ministerstvo zdravotnictví
Prevence HIV-AIDS
Dům světla-ČSAP

DUHOVÝ WEB
colour planet
gaynet.cz
M-Klub Praha
Logos Praha
Jihočeská Lambda
Kluci z Vysočiny
Mezipatra
Stud Brno
Lesba.cz
Lesba.cz magazín
004.cz
one4one
Rozdílné rytmy
eLnadruhou
Bengáles
Lesbická literární kavárna
Pardubická lesba
Gay komunita
Kluci.info

G/L SPORT
Pratety
GaySport.cz
Gay volejbal a fotbal
1. Lesbický sportovní klub

GAY VÝLETY
Gay Valach
Ušáčkův svět
KLUCI VEN!