Home Page Vse o Partnerskem souziti
Home Pge



SPOLEČENSKÁ AKCEPTACE HOMOSEXUALITY V NĚKTERÝCH KULTURÁCH

Vznik a utváření gay a lesbického hnutí v šedesátých letech tohoto století se myšlenkově opíralo o dva historické fenomény. V evropském kontextu se připomínala především tolerance antických Řeků k homosexualitě. V severoamerickém k tomu přibyl kladný postoj indiánských obyvatel k tzv. berdašům. Oba tyto jevy se však podstatně lišily od homosexuality jak ji vnímáme dnes.
Antická tolerance se týkala vztahů mezi věkově odlišnými jedinci, které obsahovaly vedle sexuálního důležitý pedagogický prvek. Byla vnímána jako přechodný jev v období dospívání mladšího partnera. Starší v páru se zpravidla choval bisexuálně. Tento vztah byl předurčen striktně rozdílným postavením v sexuálních rolích.

Podobně indiánští berdaši byli šamany, kteří svými projevy spíše připomínali transsexuální jedince. Ti ve svých trvalých vztazích nijak neprotiřečili tradičnímu vzájemnému doplňování sexuálních rolí.
Lze tedy říci, že ani v jednom případě se nejednalo o rovnoprávný vztah dvou jedinců stejného pohlaví, v němž vzájemná podobnost a intimita je nadřazena párovému doplňování tak, jak to známe u gayů a lesbiček v civilizovaných zemí dvacátého století.

Antropologické a historické studie podpořily názor, že kladné přijímání homosexuálního chování je v některých kulturách poměrně běžné. Ford a Beach zjistili v roce 1951, že 49 etnických skupin, tedy 64 % jejich souboru, je tolerantní alespoň k některým formám homosexuálního chování. Gregersen (1994) o čtyřicet let později studoval 294 lidských společenství. Zjistil, že u poloviny z nich není mužská homosexualita vůbec známa a u tří pětin chybí povědomí o lásce mezi ženami. Z 59 kultur, které k jevu zaujímaly jasný postoj, jich 69% přijímalo homosexualitu kladně. V devatenácti z nich existovaly jakési formy uznávaného partnerství či manželství. Nicméně dvacetpět kulturních společenství výskyt homosexuality zcela popíralo. V 19. století vytvořil sir Burton teorii, že k homosexualitě jsou tolerantnější středomořské země, zatímco jinde v Evropě je tento jev mnohem vzácnější (Spencer 1999). Tato hypotéza nebyla všeobecně přijata. V poslední srovnávací celoevropské studii Sandforta (1998) se naopak k homosexualitě přiznalo nejméně lidí právě z Řecka, nejvíce z Holandska, což vysvětloval rozdíly ve společenské toleranci.
Převažující akceptace se ve většině lidských kultur týká právě pederastických vztahů (tedy dospělého muže s dospívajícím jedincem) nebo paticistických (tedy s jedincem stejného pohlaví, který ale vystupuje a chová se jako pohlaví opačné). Typické pro tyto kultury je, že u lidí vyhledávajících sexuální/erotický vztah se stejným pohlavím předpokládají bisexuální chování, tedy schopnost navazovat vztahy i s pohlavím opačným. Některé kmeny neumějí ve svém jazyku rozlišovat mezi heterosexuálními a homosexuálními aktivitami. Tam, kde je společensky uznávaná pederastie, lze označit homosexuální chování za všeobecné. Naproti tomu tolerovaný paticismus se dotýká jen menšiny v dané společnosti.

Pederastické vztahy se vyskytují ve výrazně patriarchálních, tedy mužsky dominantních společenstvích. Lze u nich vypozorovat souvislost se zasvěcujícími rituály. Při nich se mladí muži stávají bojovníky teprve po absolvování homosexuálních praktik. Tak tomu je u například u většiny melanéských kmenů. Výlučně homosexuálně se u kmene Sambia chová jen asi pět procent mužů. Lze pozorovat souvislost zasvěcovacích rituálů s chrámovou prostitucí chlapců, která se v historii objevovala u nežidovských kmenů Blízkého východu. V Oceánii se setkáváme s pederastií hojně u australských a melanéských kmenů, zatímco u indonéských a filipínských převládá paticismus. U Polynésanů se vzhledem k jejich multikulturálnímu zázemí setkáváme s obojím.
U některých národů jsou mužům zakazovány či znemožňovány po většinu roku heterosexuální styky, ale jsou tolerovány vztahy s mladými chlapci. U melanéského kmene Východní zátoky je nejběžnější bisexuální chování dospělých osob, exkluzivní homosexualita i heterosexualita je vzácná. Mnohoženství některých afrických kmenů vede k tomu, že někteří muži nenajdou vhodnou partnerku. Proto uzavírají manželství s chlapci, která vysvětlují jako náhražkové sexuální uspokojování.

Zkušenosti s pederastií, kdy se většina chlapců po homosexuálním zasvěcení vyvíjela heterosexuálně, posloužily jako argument proti teorii o vzniku homosexuality svedením.
Paticismus, tedy změna pohlavní role u pasivního partnera, je častý u severoamerických Indiánů, kde hovoříme o tzv. berdaších, a s nimi spřízněných národů Sibiře. Také paticistické vztahy někdy mívaly rituální a náboženský charakter, například v bombajských klášterech. Tito lidé byli často považování za třetí pohlaví a požívali od svých druhů velké úcty.
Feinberg (2000) popsal paticistické chování nativních Američanů v současnosti. Odmítají termín berdaši a sami se nazývají dvojí duch.
Homosexuální experimentování v dospívání bylo tolerováno jihoamerickými indiány, u hotentotů dokonce existuje instucionalizované přátelství mladých chlapců - soregus, které mívá i sexuální charakter (Gregersen 1994).

Méně je známo o ženské homosexualitě. Spíše byl sledován paticismus, například u Albánců a severoamerických Nahanů. Prakticky nikdy formy chování blízké pederastii. Gregersen (1994) nalezl pouze pět společenství, o nichž je známo, že jsou tolerantní alespoň k některé formě lesbického chování. Častěji se předpokládá u kultur, které tolerují mnohoženství a kde se vyskytují harémy. Přesto některé z nich byly k ženské homosexualitě velmi přísné. Jihoameričtí Araukániové uváděli, že dívky svým lesbickým chováním dávají během jara najevo, že jsou připraveny k manželství s chlapcem.

Společenská tolerance k homosexualitě je tedy u mnoha společenství poměrně častá, i když se většinou nejedná o vztahy podobné kultuře euroamerické.
Kromě zemí civilizovaného světa popsal homosexuální vztahy mezi dospělými jedinci Schneebaum u Asmatů z Irian Jaya, ostrova u Nové Guiney. Dále se s ní setkáváme u některých amazonských indiánských kmenů, například u Amarakairů.

V historii se setkáváme s popisem homosexuálních vztahů u bojovníků. Podle Plutarcha vedly k posílení válečného ducha antických Řeků z Thébského spolku. Tento názor podporuje v Symposionu i Platón. Římané totéž popisovali u Keltů. Není jisté, zda svědectví neodráží projevy jejich nepřátelství, kterým chtěli pošpinit protivníka. Jihoameričtí Janoamové zabíjeli narozené dívky, což vedlo k nadbytku mužů v jejich kmeni. Ten pak vedl k rozšíření homosexuálního chování. Naopak současná Čína, jejíž populační politika rovněž vede k nadbytku mužů, se staví k homosexualitě nepřátelsky. Nicméně je jasné, že alespoň v některých kulturách zdaleka nebylo homosexuální chování mužů spojováno s femininitou. Ani z antické historie nechybějí důkazy o společenském odmítání homosexuálního chování, ať již jde o římský zákon Lex Scatinia nebo o vyhnanství Sapfó či ortel nad Sokratem. Antika tedy určitě nebyla homosexuálním rájem, jak se někdy traduje (Spencer 1999).

V některých křesťanských skupinách se setkáváme s případy manželství osob stejného pohlaví, o nichž pocházejí zápisy už z roku 342. Nicméně Jan Zlatoústý a Klement Alexandrijský se k homosexualitě stavěli odmítavě. Stejnopohlavní svatby v mírném rozsahu údajně přetrvávaly až do 16. století. Pierre de la Palude ještě ve 14. století vysvětluje, proč by církev neměla oddávat osoby stejného pohlaví. Není však jisté, zda se jednalo o sexuálně konzumované vztahy. Zprávy o stejnopohlavních svatbách máme od Černohorců. Gregersen v této souvislosti upozorňuje na to, že v některých kulturách existuje spojitost mezi některými profesemi, osobnostními rysy a homosexualitou, která v jiných společnostech může znít absurdně. To může zkreslovat vnímání stejnopohlavních vztahů.


V euroamerické kultuře lze vysledovat tři významné hodnoty, o jejichž prosazení homosexuální muži a ženy, a jejich zastánci, usilovali. Jednalo se a jedná se o:
a) dekriminalizaci homosexuality a zrovnoprávnění homosexuálního a heterosexuálního chování v trestním zákoně
b) přijetí antidiskrimanačních zákonů a opatření včetně odmedicinizování homosexuality
c) uznání stejnopohlavních svazků

a) Nejstarším tématem je dekriminalizace homosexuality. Prvním obdobím liberalismu je rané křesťanství a středověk, po němž následovalo represivní období související s upevněním světské moci církve (Boswell 1980).

Další liberální období je přelom 18. a 19. století, rozvoj humanistických směrů, které vyvrcholilo francouzskou revolucí. První zemí, která odstranila trestnost homosexuálního chování byla začátkem 19. století napoleonská Francie, kterou ještě v 19. století následovala Belgie.

V roce 1897 založil Magnus Hirschfeld s přáteli Vědecko-humanitární komitét , který usiloval o odstranění trestnosti homosexuality v Německu. Tento rok je považován za vznik organizovaného homosexuálního hnutí v Evropě. Ve dvacátých letech 20. století odtrestnilo homosexualitu několik zemí včetně Německa a Sovětského svazu, které později její trestnost obnovily. V Polsku došlo v roce 1932 k dekriminalizaci homosexuality a ke sjednocení zákonem povolené hranice pro pohlavní styk homosexuální i heterosexuální. O změně trestního zákona včetně odtrestnění homosexuality probíhala v této době diskuse i u nás (Hauer 1986).

Československo pak bylo spolu s tehdejší NDR a Maďarskem první zemí, která dekriminalizovala souhlasné homosexuální chování mezi dospělými jedinci v další liberalizační vlně počátkem šedesátých let. U nás to bylo především zásluhou Kurta Freunda (Brzek, Hubálek 1988). Teprve později došlo k obdobným změnám v posuzování homosexuality v Německu, Rakousku, Anglii (West, Green 1997).

V současnosti ze středoevropských trestněprávních systémů Česká republika, Polsko, Slovinsko, Slovensko a Švýcarsko nerozlišují homosexuální a heterosexuální chování. Od roku 1995 mezi ně patří i Německo, v bývalém NDR však změna nastala již dříve (Bach, Thinius 1989). Rozdílná je zákonem povolená nejnižší věková hranice pro homosexuální a heterosexuální pohlavní styk ve střední Evropě v Rakousku a Maďarsku.

Třetí etapu počátkem devadesátých let předznamenal pád komunistických režimů ve střední a východní Evropě a úsilí evropských institucí (Rada Evropy, Evropská unie). Na odstranění trestnosti se podílel především mezinárodní tlak na ty země, které tak dosud neučinily, jako Rumunsko, Rusko a ostatní postsovětské republiky, Jugoslávie, dále Kypr, Irsko.

V Evropě má nejméně liberální legislativu Rumunsko. Podle § 200 trestního zákona je zakázáno sdružování, vzbuzování veřejného pohoršení a propagace homosexuality. Podobná zákonná omezení sdružování a propagace platí v Anglii (Bagley, D Augelli 2000) a donedávna i v Rakousku.

Méně liberální je právní situace v USA, kde ve 23 státech může být dosud homosexuální chování trestně postihováno (Weiss, Zvěřina, Procházka 1994) a v některých zemích třetího světa (islámské režimy, Zimbabwe). V USA jsou považovány za vznik organizovaného homosexuálního hnutí události kolem baru Stonewall v Christopher Street newyorské čtvrti Greenwich Village v červnu 1969, kdy došlo ke vzniku pouličních nepokojů po neoddůvodněném policejním zásahu v tomto baru (Weinberg, Williams 1974).

Několikrát došlo ke snahám o prosazování požadavků homosexuálních pedofilů či efebofilů na uznání tzv. práva dítěte na sex, tedy zrušení či omezení deliktu pohlavního zneužití (Brongersma 1980, Graupner 1999). Podíl pedofilně či efebofilních orientovaných jedinců je však v gay komunitě nízký (Groth, Birnbaum 1978) a z těchto i politických důvodů se od těchto aktivit se gay a lesbické hnutí distancovalo.

b) S výjimkou Jihoafrické republiky není zřejmě nikde jinde antidiskriminační klauzule týkající se sexuální orientace součástí ústavního zákona, nicméně řada evropských zemí ji začlenila do občanskoprávních zákonů o zaměstnávání, bydlení, vojenské službě apod. (West, Green 1997). V souladu s doporučením Evropské unie je tato klauzule od roku 2000 součástí Zákoníku práce v naší zemi. Rada Evropy se se poprvé vyslovila proti diskriminaci homosexuálů ve své rezoluci 756 a doporučení 924 z roku 1981. V roce 1984 Evropský parlament přijal rezoluci proti sexuální diskriminaci v zaměstnání. V roce 1994 přijal Evropský parlament rezoluci A3-0028/94, v niž se praví:
Členské státy se vyzývají, aby ukončily nerovnoprávné jednání s osobami homosexuálně orientovanými v právním a administrativním poskytování sociálního zabezpečení a dále u sociálních výhod, práv převzetí, práv dědických, práv bydlení, trestního práva a všech následných právních úprav, kterých se toto dotýká.
Amsterdamská dohoda členských států Evropské unie z roku 1999 zakazuje diskriminaci na základě pohlaví, rasy, etnického původu, náboženství, názorů, invalidity, věku a sexuální orientace (Krickler 1999).
Úsilí o demedicinalizaci homosexuality bylo součástí snah o její zrovnoprávnění. Ani dokončení těchto snah přijetím Mezinárodní klasifikace nemocí neznamená jednoznačné odmítnutí její patologizace některými lékaři a terapeuty.

c) Vedle registrovaných partnerství pro homosexuály existují v mnoha místech další neformální a méně formální způsoby uznání partnerského vztahu osob stejného pohlaví.
První zákon o registrovaném partnerství přijalo v roce 1989 Dánsko. V roce 2000 spolu žilo 2556 mužských a 1636 ženských registrovaných párů. Rozvodovost mezi nimi je méně než 10%, třikrát menší než u heterosexuálů ( whttp://www.ksat.de ). Postupně přijali obdobný zákon během následujících deseti let v Norsku, Švédsku, Finsku, Islandu, Grónsku a Holandsku. Holandsko od roku 2001 uznává akt manželství pro homosexuální páry včetně práva adopce dětí. Právně odlišnou formou je partnerská smlouva PACS, přístupná i heterosexuálům, kterou má Francie, Belgie a od roku 2001 Portugalsko. Práva gay a lesbických párů uznává i americký stát Vermont.

V roce 2000 přijalo zákon o registrovaném partnerství homosexuálů, zatím bez majetkových dopadů, Německo.

Stejnopohlavní rovnoprávné partnerství není v historii lidstva novým, přestože je relativně málo častým fenoménem. Homosexuální chování lze považovat za široce rozšířené, i když může mít podle společenských podmínek získávat různou podobu. Tolerance k homosexualitě není něčím neobvyklým, stejně tak jako netoleranci nelze svádět jen na křesťanský fundamentalismus a konzervativismus.

Stejnopohlavní partnerství by v České republice osobně využilo 85% lesbických žen a 60% gay mužů (Stehlíková, Procházka, Hromada 1995). Těch, kteří by institut registrovaného partnerství kladně přivítali, se blíží absolutnímu počtu. V průzkumu Tučka a Holuba (1994) s registrovaným partnerstvím homosexuálů vyjádřily souhlas tři pětiny náhodně vybraných respondentů.
Názor, že trvalý vztah dvou osob má sloužit především k plození potomků, neodpovídá realitě. Dle německých údajů jen třetina existujících manželství aktuálně slouží k výchově dětí. Při prodlužování délky života více času prožijí manželé sami v páru a nikoli při výchově potomků. Manželství již není zárodečnou buňkou společnosti, ale jejím stavebním kamenem (Bruns, Beck 1991). Nic tedy nebrání stejnopohlavním svazkům dosáhnout celospolečenského uznání. Nicméně touha po dětech u některých homosexuálů či okolnost, že některé lesbičky a gayové prošli manželstvím a mají děti, vytváří nezodpovězené otázky při uznání homosexuálního partnerství (Talandová 1997, Lynch, Murray 2000).



    

autor fotografií­
Robert Vano

AKTUÁLNĚ

HOMEPAGE ARCHIVU
Historie SOHO a GI v ČR
Putovní výstava Historie GL hnutí v ČR

GAY POLITIKA

Registrované partnerství
Historie RP
Poradna k RP
RP v praxi
MÉDIA o RP
RP ve světě
Petice pro zákon
Koncert pro zákon

GAY PRÁVO

Poradna právníka
Gay legislativa
Historie právních postojů
Dárcovství krve
DISKRIMINACE 2001 (studie)
DISKRIMINACE 2003 (průzkum EU)

GAY PROTI HIV/AIDS

Poradna sexuologa
Průvodce Safer sex
Statistiky HIV/AIDS
Seznam pomoci HIV/AIDS
Fórum AIDS organizací
Světlo pro AIDS
Den boje proti AIDS
Dům světla
Dotazník HIV/AIDS
Dotace HIV/AIDS
HIV/AIDS ve světě
BEZPEČNĚJŠÍ SEX pro kluky (e-brožura)
Homosexualita, společnost a AIDS (e-brožura)

GAY V KRIZI

Linka duševní tísně
COMING OUT(e-brožura)

GAY SVĚT

Gay a Slovensko
Gay Games

GAY A MÉDIA

Média o nás píší...






GAY A INTERNET
 
INTERNATIONAL LESBIAN AND GAY ASSOCIATION (ILGA)

Rada vlády pro lidská práva
Výbor pro sexuální menšiny

Ministerstvo zdravotnictví
Prevence HIV-AIDS
Dům světla-ČSAP

DUHOVÝ WEB
colour planet
gaynet.cz
M-Klub Praha
Logos Praha
Jihočeská Lambda
Kluci z Vysočiny
Mezipatra
Stud Brno
Lesba.cz
Lesba.cz magazín
004.cz
one4one
Rozdílné rytmy
eLnadruhou
Bengáles
Lesbická literární kavárna
Pardubická lesba
Gay komunita
Kluci.info

G/L SPORT
Pratety
GaySport.cz
Gay volejbal a fotbal
1. Lesbický sportovní klub

GAY VÝLETY
Gay Valach
Ušáčkův svět
KLUCI VEN!