Home Page Vse o Partnerskem souziti
Home Pge



HISTORIE PRÁVNÍCH POSTOJŮ K HOMOSEXUALITĚ U NÁS

Právní normy odrážejí postoj společnosti k sociálním jevům, ale zároveň je zpětně pomáhají vytvářet. Souhlasné homosexuální chování mezi dospělými je v současnosti ve středoevropských podmínkách běžně právně tolerováno, přesto postoje veřejnosti k homosexualitě nejsou vždy liberální a homosexuální ženy a muži bývají diskriminováni.
Přestože nedemokratické společenské systémy ve východní Evropě projevovaly malou toleranci k homosexualitě a homosexuálnímu chování, s výjimkou bývalého Sovětského svazu, Rumunska a tří jugoslávských států se jejich společenská kontrola neopírala o represivní právní systém (Brzek, Hubálek 1988).

V raně křesťanských dobách spadalo hodnocení homosexuálních vztahů, podobně jako jiných odchylek od křesťanského učení, pod jurisdikci církevních soudů. Tyto soudy podstatně zmírnily starogermánskou (teutonskou) praxi, která pasivní formu homosexuálního styku trestala smrtí. Mezi obvyklé rozsudky církevních soudů raného středověku patřily mírné tresty, které mohlo nahradit pokání. Tato liberální praxe byla v té době běžnou i v jiných evropských zemích (Boswell 1980).

V pozdějším období, od 11. století, byly případy sodomie nebo chlípnosti proti přírodě předávány světským soudům, což znamenalo návrat ke smrtelným trestům pro pachatele ohavného hříchu. Jako sodomie byla označována nejen homosexualita, ale i zoofilie, později také styk s mrtvolami, ukájení se na sochách, a ještě později masturbace. Hexenhammer z roku 1487, neblaze proslulé Kladivo na čarodějnice, prohlásilo sodomii za jeden z hlavních příznaků čarodějnictví. To vedlo k častější perzekuci homosexuálního chování. V této době děti a mladiství nebyli posuzováni jako oběti případného sexuálního jednání, ale jako spolupachatelé a pouze zřídka byli odsuzováni k mírnějším trestům.

První zákoník uplatňovaný v německých zemích byl Constitutio Criminalis Bambergensis z roku 1507. Širšího uplatnění pak dosáhl Constitutio criminalis Carolina, přijatý Karlem V. v roce 1532, které nadále uplatňovaly trest smrti za homosexuální a zoofilní chování, ale odtrestnily jiné druhy sodomie.

Vzhledem k historickým podmínkám však německé zákony v českých zemích neměly širší platnost. Tam se v té době uplatňovaly nejednotné právní přístupy a zvykové normy v různých regionech či městech. Jako sodomie byly posuzovány sexuální styky se zvířaty, dokonce tak bylo označeno několik případů expozice genitálu na veřejnosti. Homosexuální chování bylo pro rozlišení označováno jako vlašská sodomie (Malý 1979) a běžně bylo trestáno smrtí. Mezi projednávanými případy není sodomie často uváděna, ale počty projednávaných případů nejsou známy. Všeobecně platilo, že jakákoli mimomanželská sexuální aktivita mohla být kriminalizována.
Je pravděpodobné, že jako homosexuální chování bylo v této době posuzováno pouze penetrativní chování, tedy anální soulož. Alespoň soudní zápisy pojednávají téměř výlučně o této formě styku. Není však jasné, zda ojedinělost orálního sexu, případně vzájemné masturbace odráží malou četnost těchto forem styku nebo liberálnější postoj společnosti k tomuto chování.

První pokus o zavedení jednotného trestního práva v našich zemích byl zákoník Constitutio Criminalis Josephina z roku 1708. Nicméně první trestní zákon, který se uplatňoval v celé rakouské monarchii, a vyšel i v českém jazyce, byl Constitutio Criminalis Theresiana z roku 1768, který pojednával o hrdelních zločinech. Článek 74, § 6 z kapitoly zločinů proti dobrým mravům a čistotě označuje za smilstvo proti přírodě zoofilní a homosexuální chování, ale také masturbaci. Nejpřísnější trest byl za pohlavní styk se zvířetem, kterým bylo upálení (pachatele i zvířete), zatímco homosexuální pachatel byl spálen až po stětí mečem. Za určitých podmínek, jako je nezletilost, mentální defekt či nedokončený skutek (tedy bez ejakulace) mohl být pachatel odsouzen k dlouhodobému žaláři a tělesným trestům. Kromě zmíněných deliktů podle tohoto zákona byl dále trestný incest (rovněž pod hrozbou trestu smrti), pohlavní styk s mrtvolami, nepřirozená chlípnost mezi mužem a ženou, nemanželský styk. Pohlavní styk s nekřesťanem, tedy židem či muslimem, byl přitěžující okolností.

Od roku l787 homosexuální chování nebylo trestáno smrtí na základě zákona Constitutio Criminalis Josephina, který zavedl Josef II. Tento zákoník rozlišoval kriminální a tzv. politické delikty (přestupky), které neřešily soudy, ale správní orgány. Došlo k odkriminalizování masturbace, nemanželského pohlavního styku, chlípnosti proti přírodě mezi mužem a ženou a soulože s nevěřícimi. Homosexuální chování jako přestupek spadalo pod pravomoc správních orgánů a trestem bylo buď vězení či nucené práce do jednoho měsíce a/nebo tělesný trest (bičování). Rakousko tak bylo první evropskou zemí, která zrušila trest smrti za homosexuální chování.
Nový trestní zákon byl přijat v roce 1803 a ten znovu převedl pod pravomoc soudů smilstvo proti přírodě (§ 113 CC), přestože chyběla přesná definice deliktu. To umožnilo rozšířit trestnost i na jiné sexuální delikty včetně masturbace. Tento zákon však dekriminalizoval prostituci. Až císařský dekret z roku 1824 upřesnil, že za smilstvo proti přírodě lze považovat homosexuální a zoofilní chování. Trestem byl přísný žalář od šesti měsíců do jednoho roku.

Nový trestní zákon Allgemeine Bundesgesetz, byl zaveden v roce 1852 a byl v českých zemích uplatňován s menšími obměnami až do roku 1950, v Rakousku až do roku 1975. Čtrnáctá kapitola o násilném smilstvu, znásilnění a jiném závažném smilstvu obsahovala § 129 ABG, který hodnotil homosexuální a zoofilní chování jako smilstvo proti přirozenosti. Za tento delikt stanovoval trest vězení od jednoho do pěti let, za závažných okolností až deset let a v případě zranění až dvacet let. Bylo definováno, že nejen soulož, ale také vzájemná masturbace mezi osobami stejného pohlaví naplňuje spáchání činu. Pachatelem byla i osoba, která jen pasivně strpěla takové chování na svém těle (Poláček a kol. 1947).

První zmínku o trestnosti homosexuality na Slovensku, resp. Uhersku nacházíme v Iurisprudentia Criminalis z roku 1751, článek 74, který za anální soulož mezi dvěma muži stanovuje trest smrti. Jiné formy homosexuální chování včetně lesbických aktivit zákon nezmiňuje. Codex Theresianus Criminalis a CC Josephina byly uplatňovány také ve východních územích habsburské monarchie. Uherské trestní právo z roku 1843 zahrnovalo homosexuální a zoofilní chování pod § 229 a trestalo homosexuální styk vězením až na tři roky. Od roku 1852 byl v uherských zemích po devět let v platnosti všeobecný říšský zákon Allgemeine Bundesgesetz. Po dosažení uherské autonomie byl obnoven původní zákon z roku 1843. Poslední novela uherského trestního zákona z roku 1878 snížila trestnost homosexuálního chování maximálně na jeden rok vězení podle § 241 a až na pět let v případě užití pohrůžky či násilí (Hudec 1926). To znamená, že ve východních oblastech monarchie a později na Slovensku byly právní postoje k homosexualitě mírnější než v Čechách.
Počátkem dvacátého století se začala k homosexuálnímu chování vyjadřovat lékařská věda. Doporučovalo se při projednávání trestných činů rozlišovat mezi konstituční a získanou homosexualitou (Bondy 1926). Konstituční sexuální orientace byla považována za duševní poruchu a bylo doporučováno léčení s mírnějším trestem. Všeobecný medicínský názor v té době považoval frekvenci tzv. konstituční homosexuality za méně častou.

Nezávislé Československo přijalo trestní zákon s malými změnami z původní rakousko-uherské monarchie. Přestože existovala snaha o sjednocení českého a slovenského trestního práva, drobné rozdíly přetrvávaly až do vydání čekoslovenského Trestního zákona v roce 1950 (Bianchi 1973). Přežívající rozdíly v právních postojích k homosexualitě lze vysvětlit v nejednotných názorech expertů na smysl kriminalizace homosexuálního chování ve dvacátých letech tohoto století. Čeřovský (1926) kritizoval, že v roce 1924 bylo jen v Praze soudně projednáváno 20 případů obvinění podle § 129 trestního zákona. Pravidlem již bylo lékařské, tedy soudně znalecké vyšetření obviněných a pokud byla diagnostikována konstituční homosexualita, byla diagnóza považována za polehčující okolnost, ale obvykle bylo soudem nařízeno i povinné léčení.
Během druhé světové války česká justice více a více ztrácela svou relativní autonomii. Od roku 1941 morální delikty včetně homosexuality byly hodnoceny podle německých nacistických zákonů. To znamená, že obvinění byli posláni do koncentračních táborů, nicméně počty takto obviněných či zemřelých nejsou známy. Platnost německého trestního zákona byla zastavena dekretem prezidenta Beneše z května 1945.

Jednotný československý Trestní zákon přijalo Národní shromáždění jako Zákon 86/1950 Sb. Homosexuální chování bylo nadále posuzováno jako trestné podle kapitoly VII, činy proti lidské důstojnosti, § 241. Soud mohl uložit trest do jednoho roku vězení, od jednoho roku do pěti let, když partner byl mladší než osmnáct let nebo obviněný za sex poskytl úplatu. Kdo nabízel pohlavní styk za úplatu mohl být odsouzen od šesti měsíců do tří let odnětí svobody.

Nový trestní zákoník z roku 1961 (Zákon 140/1961 Sb.) zrušil trestnost souhlasného homosexuálního chování mezi dospělými osobami staršími osmnácti let. Přetrvávala trestnost homosexuálního chování, pokud partner byl mladší než 18 let, protože přetrvávala nejistota odborníků z následků při případném svedení mladistvého (Freund 1962). Dále trvala trestnost, pokud se jednalo o zneužití závislosti, o pohlavní styk za úplatu a styk budící veřejné pohoršení podle § 244 tr.z. Zákon ukládal trest od jednoho do pěti let odnětí svobody s možností podmíněného odložení.

Freund (1962) předpokládal, že efebofilů je stejné množství jako androfilů (orientovaných na dospělé jedince). Toto zkreslení vyplývalo z tehdejších klinických zkušeností. V komunitních studiích se tento názor nepotvrdil (Harry, DeVall 1978).

Poslední právní změna ve vztahu k homosexuálnímu chování se uskutečnila v roce 1990 (Zákon 175/1990 Sb.). Homosexualita byla zrovnoprávněna s heterosexualitou. Paragraf 244 byl zrušen a zákonem tolerovaná věková hranice pro homo- i heterosexuální pohlavní styk je patnáct let.
Homosexuální prostituce není regulována zákonem odlišně od heterosexuální, trestné je tedy kuplířství podle § 204 trestního zákona. Trvá ochrana mladistvých před ohrožováním jejich mravní výchovy podle § 217 a před zneužitím závislosti podle § 243 tr.z., bez ohledu na sexuální orientaci a chování.

V roce 1991 byl odmítnut návrh poslankyně tehdejšího Federálního shromáždění K. Samkové, aby v ústavní Listině lidských práv a svobod byla zařazena sexuální orientace vedle pohlaví, rasy, jazyka, náboženství, politického názoru, národnostního či společenského původu atd. mezi podmínky zakazující diskriminaci.

Do Zákoníku práce 155/2000 Sb., byla v roce 2000 přijata již zmíněná antidiskriminační podmínka zakazující znevýhodnění na základě sexuální orientace.
Ministerstvo dopravy vydalo vyhlášku 450/2000 Sb. o námořnictví, kde je mezi kontraindikacemi z důvodu duševní nemoci zařazeno i homosexuální a bisexuální chování.

Poslanecká sněmovna schválila v roce 2001 návrh poslance Langra, podle něhož trestní zákon rozšiřuje účinnost trestného činu znásilnění též na přinucení k anální souloži, orálnímu pohlavnímu styku a dalším formám sexuálního styku bez ohledu na pohlaví oběti ( http://www.psp.cz ).


Dokončení reformy trestního práva neznamená naprosté zrovnoprávnění a odstranění diskriminace homosexuálních žen a mužů. Nejzávažnějšími požadavky, které gay a lesbická hnutí prosazují, je uznání registrovaného partnerství a přijetí antidiskriminačních právních norem, poskytujících ochranu bez rozdílu sexuální orientace (Stehlíková 1995, Bruns, Beck 1991).



    

autor fotografií­
Robert Vano

AKTUÁLNĚ

HOMEPAGE ARCHIVU
Historie SOHO a GI v ČR
Putovní výstava Historie GL hnutí v ČR

GAY POLITIKA

Registrované partnerství
Historie RP
RP v praxi
MÉDIA o RP
Poradna k RP
RP ve světě
Petice pro zákon
Koncert pro zákon

GAY PRÁVO

Poradna právníka
Gay legislativa
Historie právních postojů
Dárcovství krve
DISKRIMINACE 2001 (studie)
DISKRIMINACE 2003 (průzkum EU)

GAY PROTI HIV/AIDS

Poradna sexuologa
Průvodce Safer sex
Statistiky HIV/AIDS
Seznam pomoci HIV/AIDS
Fórum AIDS organizací
Světlo pro AIDS
Den boje proti AIDS
Dům světla
Dotazník HIV/AIDS
Dotace HIV/AIDS
HIV/AIDS ve světě
BEZPEČNĚJŠÍ SEX pro kluky (e-brožura)
Homosexualita, společnost a AIDS (e-brožura)

GAY V KRIZI

Linka duševní tísně
COMING OUT(e-brožura)

GAY SVĚT

Gay a Slovensko
Gay Games

GAY A MÉDIA

Média o nás píší...






GAY A INTERNET
 
INTERNATIONAL LESBIAN AND GAY ASSOCIATION (ILGA)

Rada vlády pro lidská práva
Výbor pro sexuální menšiny

Ministerstvo zdravotnictví
Prevence HIV-AIDS
Dům světla-ČSAP

DUHOVÝ WEB
colour planet
gaynet.cz
M-Klub Praha
Logos Praha
Jihočeská Lambda
Kluci z Vysočiny
Mezipatra
Stud Brno
Lesba.cz
Lesba.cz magazín
004.cz
one4one
Rozdílné rytmy
eLnadruhou
Bengáles
Lesbická literární kavárna
Pardubická lesba
Gay komunita
Kluci.info

G/L SPORT
Pratety
GaySport.cz
Gay volejbal a fotbal
1. Lesbický sportovní klub

GAY VÝLETY
Gay Valach
Ušáčkův svět
KLUCI VEN!