Home Page Vse o Partnerskem souziti
Home Pge



DISKUSE

Průzkum potvrdil názor, že příslušnici menšin včetně gay mužů jsou ve vyšším riziku různých forem diskriminace včetně kriminálního jednání a sexuálního zneužívání a násilí. Uvedená data nepředstavují reprezentativní průzkum viktimizace gay mužů.

Potvrdil se předpoklad nejčastější zkušenost je s verbální homofobní agresí, kterou prožilo 39% respondentů našeho souboru. Přesto je prevalence nižší než u studentů Yalské univerzity, kde dosáhla až 65%, přičemž čtvrtina uváděla zkušenost i s fyzickou agresí (Herek 1993).
Téměř polovina obětí kriminálních deliktů (42%) přikládala význam své sexuální orientaci při této negativní zkušenosti. To znamená, že čtvrtina mužů uvedla, že se někdy stali obětí trestného činu, který souvisel s jejich sexuální orientací.
Pětina našeho souboru prožila během dětství sexuální zneužití nebo vážný pokus o něj, jen osm mužů (4%) ho však úspěšně odmítlo. Dvanáct procent mužů zažilo sex proti své vůli v dospělosti. Tyto výsledky dokumentují častější zkušenost se sexuální viktimizací než u reprezentativního souboru (Weiss, Zvěřina 1999), kde přiznalo sexuální zneužití jen pět procent mužů.
Konkrétní zkušenosti s negativním chováním na pracovišti, v bydlišti i církvi jsou v našem souboru málo časté. Na druhou stranu většina respondentů uvedla, že v těchto prostředích své zaměření tají. Vzhledem k tomu, že osobní znalost gaye či lesbičky významně snižuje hladinu homofobie (Herek, Capitanio 1999), větší společenská otevřenost gayů a lesbiček by měla prohloubit liberální postoje společnosti.
Poměrně častá byla osobní zkušenost ze spojování homosexuality a AIDS, kterou prožilo 37% mužů. Nicméně zdravotnická politika byla v tomto ohledu hodnocena jako jedna z nejtolerantnějších. To zřejmě souvisí s faktem, že jen čtvrtina těchto negativních prožitků se týkala zdravotnictví a dále se skutečností, že negativní zkušenost nekorelovala s hodnocením oficiálního přístupu.
Příznivým jevem je skutečnost, že s přibývajícím věkem četnost konkrétních zkušeností s diskriminací zpravidla klesá. To může odrážet změny společenského prostředí směrem k větší akceptaci homosexuální menšiny (Tuček, Holub 1994). Je třeba vzít v úvahu rizika retrospektivního průzkumu, který může vést ke zkreslení dvěma směry (Ross 1980). Egosyntonní jedinci mohou vnímat svou minulost jako méně konfliktní, naopak ti, kteří se nevyrovnali se svým zaměřením, mohou negativní projevy nadhodnocovat.

V naší studii se jednalo o specifický soubor, který lze charakterizovat ve srovnání s ostatními lidmi s homosexuálním chováním, případně cítěním, jako soubor vzdělanější, s nadprůměrnou úrovní sociální a kulturní adaptace. Lze předpokládat, že respondenti jsou společensky otevřenější, ale také psychicky stabilnější než nevyrovnaní, často v anonymitě ukrývaní homosexuálové. Přesto většina mužů našeho souboru sexuální orientaci tají v místě svého bydliště i zaměstnání. Skrývání svého zaměření na jedné straně může vést k méně častému rozpoznání jejich orientace v okolí. Na druhou stranu psychické problémy, styl uskutečňování jejich sexuálních potřeb, nahodilost vztahů a vyhledávání anonymních kontaktů přivádějí tyto osoby častěji do styku s ostatními marginálními společenskými skupinami a zvyšují riziko, že se stanou obětí společenské diskriminace. Utajování sexuální orientace vede k menšímu společenskému zviditelnění homosexuality. Skrývání homosexuality je častější v méně tolerantním prostředí, u starších mužů a u lidí z menších sídel (Weinberg, Williams 1974).
Není jasné, zda téma dotazníku spíše oslovovalo a vedlo k zodpovězení ty jedince, kteří téma diskriminace pociťovali jako osobně citlivé téma nebo spíše ty, pro které nepředstavovalo velký emoční problém. Skutečnost že ženy představovaly mezi respondenty dotazníku méně než deset procent ukazuje, že výzkum v lesbické komunitě musí využívat spíše jiných metod (například snow-ball systém, žena autorka). Předběžné výsledky ukazují, že riziko kriminální viktimizace a diskriminace spojené s HIV infekcí zřejmě v lesbické komunitě není tak aktuální jako u mužů, ale riziko sexuální viktimizace a zkušeností s verbálně agresivním chováním nemusí být zanedbatelné. Některé studie předpokládají v lesbické komunitě častější domácí násilí, i když jiné to nepotvrzují (Tjaden, Thoennes, Allison 1999).
Fyzická agrese z homofobních důvodů není zřejmě v naší společnosti častým jevem, přesto 5% gay mužů našeho souboru s ním má zkušenost. Toto zjištění je v souhlasu s šesti procenty respondentů celorepublikového reprezentativního průzkumu českých mužů a žen, kteří uvedli, že homosexualita je zlozvyk, který by měl být trestán (Weiss, Zvěřina 1999). V kalifornské anonymní studii desetina mladých, netrestaných osob přiznala, že někdy vyhrožovali či fyzicky napadli někoho z důvodů jeho předpokládané sexuální orientace (Franklin 2000).
Při kriminální činnosti se nejčastěji jednalo o majetkové delikty, což je v souladu s charakterem trestné činnosti obecně. Majetkové trestné činy představují 85% všech vyšetřovaných deliktů, násilné sedm procent ( http://www.mvcr.cz ). Přesto podíl agresivních činů včetně loupeží, které uvedly dvě třetiny mužů, mezi oběťmi deliktů souvisejících se sexuální orientací, lze považovat za nadproporční ve srovnání s celostátními kriminalistickými statistikami. Násilné jednání bylo většinou rovněž motivováno snahou o materiální zisk (loupež). Příznivým rysem je relativní pokles zkušenosti s deliktem souvisejícím se sexuální orientací u mladších osob. To může souviset jak s lepší psychosociální adaptací mladších gayů, ale i s rozšířením sociální struktury gay komunity v posledních deseti letech. Negativním společenským jevem je zdvojnásobení počtu tzv. extremistických deliktů (hanobení národa, rasy, přesvědčení a propagace hnutí směřujících k potlačování práv občanů) během posledních pěti let. Rasistické, xenofobní útoky mají obdobnou motivaci jako homofobní agrese. Zkušenosti s homofobií, zejména vedoucí ke kriminálnímu jednání, výrazně ovlivňují sebevědomí a životní spokojenost postiženého jedince (Lima a kol. 1993).
Agresivní jednání pachatele v nezvládnutém afektu následujícím po rozpoznání pokusu o homosexuální styk je pravděpodobně vzácným jevem. Jedná se spíše jen o výmluvu usvědčeného pachatele, který chce zakrýt materiální motivaci svého deliktu. V našem souboru pouze jeden muž uvedl zkušenost s agresivním napadením od sexuálního partnera. Vedle tohoto motivu se mohlo jednat i o tzv. domácí násilí, které v gay párech má být častější než v heterosexuálních (Tjaden, Thoennes, Allison 1999), kterému však v naší studii (ani společnosti) nebyla věnovaná pozornost.
Kriminalita proti gay mužům zůstává často skrytá, více než polovina deliktů, které souvisí s jejich erotickým zaměřením, nebylo policii vůbec nahlášeno. 15% dotázaných se vyjádřilo, že mají obavy z neakceptování své orientace na policii, proto by případný delikt raději neoznámilo. Tento podíl je přibližně stejně velký jako procento těch, kteří by tak neučinili z důvodu nízké důvěry v akceschopnost policejního a soudního aparátu. Při hodnocení vnímání negativních postojů k homosexualitě sice policie dosáhla lepších hodnot než vězeňství a armáda, nicméně respondenti ji řadili spíše mezi málo liberální instituce. Saghir a Robins (1973) dokumentovali, že přístup policejních úředníků k homosexuálům je v praxi skutečně horší než k heterosexuálům. Zkušenosti z jiných zemí ukazují užitečnost specifických oddělení kriminální policie, která se podílejí i na prevenci a redukci kriminálních deliktů v gay a lesbické komunitě a zároveň svým imagem zaručují tolerantní a akceptující přístup k obětem takových deliktů. Podmínkou při výběru těchto pracovníků je pochopitelně dobrovolnost, kladný vztah a či kontakty ke gay komunitě a psychoterapeutická zkušenost (Procházka, Brzek 1995).

V reprezentativní studii Weisse a Zvěřiny (1999) české populace uvedlo pět procent mužů zkušenost se sexuálním zneužitím, z toho jen v 9% případů byl pachatelem blízký příbuzný. V našem souboru to bylo u pětiny mužů. Sexuální viktimizace je ještě skrytější než ostatní projevy diskriminace. Ti, kteří se stanou obětí jednoho typu sexuálně neadekvátního chování se častěji setkávají s jinými formami tohoto chování a dokonce i s jinou trestnou činností. Sexuální delikvence bývá jen zřídka hlášena policii, v našem souboru to bylo jen v jednom případu sexuální agrese. Souvisí to s pocity studu a spoluviny oběti (Mitchell, Hirschman, Hall 1999).
Úloha vzdělávání a socializace v prevenci sexuální viktimizace je nepochybná. Při předcházení sexuálnímu násilí hraje zřejmě důležitou roli i probíhající proces formování gay kultury, který umožňuje vytváření přirozenějších vztahů mezi členy gay komunity. Tím lze vysvětlit, proč starší muži se s touto formou agrese setkali častěji.
Výsledky průzkumu sexuálního zneužívání je třeba hodnotit obezřetně. Mezi statistickými údaji se mohou skrývat dva rozdílné jevy: jednak vlastní pedofilní zneužívání a také urychlené zahájení pohlavního života. Adolescentní oběti pohlavního zneužívání mohou často hrát ve vzájemné interakci aktivní úlohu, která může odrážet jejich nejistotu a problémy se sexuální orientací (McDonald 1986). Negativně emoční ladění slova zneužití pak může zkreslit výsledek při zjišťování četnosti jevu, protože značná část mužů nehodnotí takovou zkušenost negativně (Rind, Tromovitch 1997). Subjektivní hodnocení závisí na emočních okolnostech deliktu (Bauserman, Rind 1997). Přesto taková zkušenost může v budoucnosti vést k obtížím při rozpoznávání sexuální orientace, sexuálním dysfunkcím, obtížnějšímu vytváření partnerských vztahů (Coxell, King 1996). Srovnání frekvencí pohlavního zneužití je limitováno rozdílnou metodikou i vnímáním respondentů, zejména ve vztahu k horní věkové hranici deliktu. Doll a spolupracovníci (1992) uvádějí na rozsáhlejším souboru homosexuálních mužů četnost pohlavního zneužití až 37%, ale za pohlavní zneužití považují sex se starším partnerem až do věku 17 let. Vývojové faktory včetně rodinné patologie a menší akceptace prehomosexuálního dítěte zřejmě hrají podstatnou úlohu při zkušenosti s homosexuální aktivitou v raném dětství (Harry 1989). Homosexuální zneužití v rodině je zřejmě častějším, ale zároveň málo očekávaným a málo známým jevem (Kaslow 1981).
V našem souboru jsme nezjistili významný rozdíl mezi pohlavním zneužitím chlapců s feminní a maskulinní identitou v dětství. Přitom chlapci s feminní identitou by se mohli stávat častěji oběťmi sexuálního zneužití, protože jsou považováni za fyzicky atraktivnější a v kolektivu se hůře adaptují než jejich maskulinní, ale prehomosexuální vrstevníci (Zucker 1993, Procházka, Weiss 1998).
Pohlavní zneužití pozitivně koreluje s vyšším rizikem HIV sérokonverze v dospělosti (Cunningham et al. 1994). Oběti sexuálního násilí jsou kromě poruch sebehodnocení a deprese ohroženi sexuálně přenosnými nemocemi včetně HIV infekce, protože jejich viktimizace často souvisí s s přinucením k nechráněnému análnímu styku (Kalichman, Rompa 1995).
Četnost setkání se se sexuální agresí je u mužů našeho souboru srovnatelná se sexuálně agresivními zkušenostmi žen v reprezentativním souboru (rovněž 12%), (Weiss, Zvěřina 1999). Tato forma sexuální viktimizace mužů nebyla v reprezentativním výzkumu zjišťována, lze však předpokládat nižší četnost než u žen. Hickson s kolegy (1994) na britském souboru gay mužů uvádí 27% prevalenci zkušeností se sexuální agresí. Je třeba vzít v úvahu, že náš soubor není reprezentativní a zahrnuje více socializované a méně problémové gay muže. Proto se zřejmě v našem souboru více neodráží negativní zkušenosti homosexuálů se sexuální agresí ve vězeních (Wiggs 1989). V americkém souboru bylo 22% mužů během pobytu ve vězení přinuceno k sexuální aktivitě, v polovině případů se jednalo o anální sex (Struckman-Johnson et al. 1996).
Vzhledem k charakteru souboru a ke zjištěným demografickým rozdílům mezi oběťmi a ostatními respondenty, je možné předpokládat, že výskyt negativních jevů bude v celé sociální minoritě mužů majících sex s muži ještě vyšší. Muži méně vzdělaní a z nižších společenských tříd se totiž s pohlavním zneužíváním a násilím setkávali častěji.

Přístup k HIV infekci je obecně vnímán jako tolerantní a obava z diskriminace, podobně jako v celém zdravotnictví, je méně významná v porovnání s jinými oblastmi života.
Relativně vysoký počet nezodpovězených položek může však vyjadřovat malou pozornost k problému HIV infekce v gay komunitě nebo alespoň její části. To může souviset s relativně nízkou HIV incidencí v naší zemi (Brůčková, Malý, Vandasová 1999), ale také se může jednat o mechanimus psychologického procesu popření. Téměř polovina našeho souboru nebyla nikdy testována na HIV protilátky. Hodnocení přístupu K HIV infekci silně souvisí s vnímáním rizika diskriminace ve zdravotnictví obecně, které je však považováno za velmi nízké.
Přestože je strach ze spojování AIDS a homosexuality obecně rozšířený (Mann, Tarantola, Netter 1992, Stehlíková, Procházka, Hromada 1995), a přestože v minulosti převažoval represivní oficiální postoj (Hanušová 1989), neovlivňuje to hodnocení dosavadní zdravotnické politiky v této oblasti.
Kladné přijetí a vyrovnání se sexuální orientací koreluje s příznivějšími postoji vůči přístupu k HIV infekci a zdravotnictví. Egodystonní homosexualita může vytvářet překážky v přijímání preventivních programů a případném smiřování se s HIV infekcí. Starší muži, kteří prožili negativní společenské postoje k homosexualitě v minulosti, mají tendenci být uzavřenější a kritičtější k riziku diskriminace.
Postoje gay mužů k politice HIV infekce jsou více ovlivněny kladnými postoji ke zdravotnictví a přijetím vlastní sexuální orientace než negativními osobními zkušenostmi s diskriminaci související s HIV infekcí.

Významná je vzájemná koincidence negativních sociálních zkušeností u relativně malého počtu respondentů. To platí, jak pro vzájemnou koincidenci zkušeností se sexuální viktimizací, tak pro zkušenosti s verbální agresí a homofobními projevy v místě bydliště a zaměstnání. Ti, kteří uváděli zkušenost s těmi formami neadekvátního jednání, také častěji vyhledávali psychiatrickou péči. To lze vysvětlit několika možnými mechanismy včetně jejich kombinace.
Může se jednat o jedince, kteří se častěji vyskytují v sociopatogenním a psychopatogenním prostředí, pro což by svědčil i vyšší podíl jedinců s nižším vzděláním mezi oběťmi verbální agrese. Dále může být koincidence negativních zkušeností vysvětlena labelling teorií. Jedinec je negativně nálepkován svým okolím z nejrůznějších důvodů (např. homosexualita, ale i psychická nestabilita) a je opakovaně společností odmítán. Psychiatrická intervence samozřejmě může odrážet skutečně závažně prožívaná traumata včetně posttraumatické stresové poruchy, ale také může být následkem zesílené percepce vnímání negativních jevů a/nebo opakovaného sociálního selhávání u maladaptivní a sensitivní struktury osobnosti. Taková osobnost se bude obtížněji vyrovnávat s coming outem a svou sexuální orientací jako se zátěžovou situací nejen z důvodů objektivních, ale i subjektivních. Je pak u nich obtížné rozlišit, zda je sociální reakce primární či sekundární.
Za poměrně překvapivé zjištění lze konstatovat, že počet mužů, kteří se cítili v zaměstnání zvýhodněni pro svou sexuální orientaci byl stejný jako těch, kteří se cítili diskriminováni kvůli svému erotickému zaměření (v obou případech 8% respondentů). Je tedy zřejmě oprávněný předpoklad zvýšené skupinové koheze u příslušníků minorit a zároveň to svědčí pro poměrně liberální prostředí v naší společnosti. Na druhou stranu za nejčastější formu diskriminace v zaměstnání je možné považovat tzv. mobbing, tedy jemné projevy ústrku a diskriminace v meziosobních vztazích, kterým zatím v naší společnosti a ani v naší studii nebyla věnována pozornost.



    

autor fotografií­
Robert Vano

AKTUÁLNĚ

HOMEPAGE ARCHIVU
Historie SOHO a GI v ČR
Putovní výstava Historie GL hnutí v ČR

GAY POLITIKA

Registrované partnerství
Historie RP
Poradna k RP
RP v praxi
MÉDIA o RP
RP ve světě
Petice pro zákon
Koncert pro zákon

GAY PRÁVO

Poradna právníka
Gay legislativa
Historie právních postojů
Dárcovství krve
DISKRIMINACE 2001 (studie)
DISKRIMINACE 2003 (průzkum EU)

GAY PROTI HIV/AIDS

Poradna sexuologa
Průvodce Safer sex
Statistiky HIV/AIDS
Seznam pomoci HIV/AIDS
Fórum AIDS organizací
Světlo pro AIDS
Den boje proti AIDS
Dům světla
Dotazník HIV/AIDS
Dotace HIV/AIDS
HIV/AIDS ve světě
BEZPEČNĚJŠÍ SEX pro kluky (e-brožura)
Homosexualita, společnost a AIDS (e-brožura)

GAY V KRIZI

Linka duševní tísně
COMING OUT(e-brožura)

GAY SVĚT

Gay a Slovensko
Gay Games

GAY A MÉDIA

Média o nás píší...






GAY A INTERNET
 
INTERNATIONAL LESBIAN AND GAY ASSOCIATION (ILGA)

Rada vlády pro lidská práva
Výbor pro sexuální menšiny

Ministerstvo zdravotnictví
Prevence HIV-AIDS
Dům světla-ČSAP

DUHOVÝ WEB
colour planet
gaynet.cz
M-Klub Praha
Logos Praha
Jihočeská Lambda
Kluci z Vysočiny
Mezipatra
Stud Brno
Lesba.cz
Lesba.cz magazín
004.cz
one4one
Rozdílné rytmy
eLnadruhou
Bengáles
Lesbická literární kavárna
Pardubická lesba
Gay komunita
Kluci.info

G/L SPORT
Pratety
GaySport.cz
Gay volejbal a fotbal
1. Lesbický sportovní klub

GAY VÝLETY
Gay Valach
Ušáčkův svět
KLUCI VEN!