Home Page Vse o Partnerskem souziti
Home Pge



Stejnopohlavní partnerství v různých kulturách

 Stejnopohlavní partnerství v různých kulturách

     Vznik gay a lesbického  hnutí v šedesátých letech tohoto století  se  myšlenkově  opíral  o  dva  historické fenomény. V evropském kontextu se  připomínala tolerance antických Řeků k homosexualitě.  V  severoamerickém  k  tomu  přibyl  kladný postoj indiánských obyvatel k tzv. berdašům. Oba tyto jevy se však podstatně lišily od homosexuality jak ji vnímáme dnes.

     Antická tolerance se týkala vztahů mezi věkově odlišnými jedinci,  které   obsahovaly  vedle  sexuálního  důležitý pedagogický prvek. Byla vnímána jako přechodný  jev v období dospívání  mladšího  partnera.  Starší  v  páru  se zpravidla choval  bisexuálně.  Tento  vztah  byl  předurčen  striktně rozdílným postavením v sexuálních rolích.

     Podobně i ndiánští  berdaši  byli  šamany,  kteří  svými projevy   spíše  připomínali  transsexuální   jedince.   Ti ve  svých  trvalých  vztazích  nijak neprotiřečili vzájemnému doplňování sexuálních rolí.

     Lze  tedy říci,  že ani  v jednom  případě se  nejednalo o rovnoprávný  vztah dvou  jedinců stejného p ohlaví, v němž vzájemná   podobnost  a  intimita  je nadřazena p árovému doplňování  tak,  jak  to  známe  u  gayů  a  lesbiček z civilizovaných zemí dvacátého století.

     Antropologické a historické studie podpořily  názor, že kladné  přijímání  homosexuálního  chování  je  v  některých kulturách poměrně  běžné. Ford a Beach  zjistili v roce 1951, že  49  etnických  skupin,  tedy  64  %  jejich  souboru,  je tolerantní alespoň k  některým formám homosexuálního chování. Gregersen o  čtyřicet let později zjistil,  že z 294 lidských společenství  není u  poloviny z  nich známa  žádná informace o mužské homosexualitě  a u tří pětin  chybí povědomí o lásce mezi ženami. Z 59 kultur,  které zaujímaly jasný postoj, jich 69%  přijímalo  homosexualitu  kladně.  V  devatenácti z nich existovaly jakési formy uznávaného partnerství či manželství. Nicméně    dvacetpět   kulturních  společenství výskyt homosexuality  zcela  popíralo.  V  1 9.  století vytvořil sir Burton   teorii,  že   k  homosexualitě   jsou  tolerantnější středomořské země, zatímco jinde v Evropě je tento jev mnohem vzácnější.  Ta  nikdy  nebyla  všobecně  přijata.  V poslední celoevropské studii Theo Sandforta  se naopak k homosexualitě přiznalo nejméně lidí právě z Řecka, nejvíce z Holandska.

    Převažující tolerance se týká  ve většině lidských kultur právě  pederastických vztahů  /s dospívajícím  jedincem/ nebo paticistických  /tedy s  jedincem stejného  pohlaví, který se chová jako  pohlaví opačné/. Typické pro  tyto kultury je, že předpokládají  bisexuální chování,  tedy schopnost navazování vztahů i  s pohlavím opačným.  Některé kmeny neumějí  ve svém jazyku  rozlišovat  mezi  heterosexuálními  a  homosexuálními aktivitami. Tam, kde je  společensky uznávaná pederastie, lze označit  homosexuální  chování  za  všeobecné.  Naproti  tomu tolerovaný   paticismus  se   dotýká  jen   menšiny  v   dané společnosti.

     Pederastické    vztahy   se    vyskytují   ve    výrazně patriarchálních, tedy mužsky dominantních společenstvích. Lze u nich vypozorovat  souvislost se zasvěcujícími  rituály. Při nich se  mladí muži stávají  bojovníky teprve po  absolvování homosexuálních  praktik. Tak  tomu je  u například  u většiny melanéských kmenů, například u kmenů Sambia a Keraki. Výlučně homosexuálně se u kmene Sambia  chová ale jen asi pět procent mužů. Rovněž lze pozorovat  souvislost s chrámovou prostitucí chlapců,  se  kterou  jsme   se  v  historii  mohli  setkávat u nežidovských kmenů Blízkého východu. V oblastech Oceánie se setkáváme  hojně s  pederastií u  australských a  melanéských kmenů,   zatímco  u   indonéských  a   filipínských  převládá paticismus.    U    Polynésanů    se    vzhledem   k   jejich multikulturálnímu zázemí setkáváme s obojím.

     Étorové   po   většinu    roku   svým   mužům   zakazují heterosexuální  styky.  Právě   vztahy  s   mladými  chlapci poskytují  možnost  pohlavního  vybití.  U  melanéského kmene Východní zátoky  je nejběžnější bisexuální  chování dospělých osob, exkluzivní  homosexualita i heterosexualita  je vzácná. Jiný  melanéský  kmen  Trobriandů  sice  připouštěl existenci homosexuality, ale měl k ní negativní vztah a považoval ji za projev   duševní   méněcennosti.   Na   Jávě   se   setkáváme s tolerovanou prostitucí mladých  chlapců - gimbalanů, která nemá rituální charakter. Mnohoženství afrických Azandeů vedlo k tomu,  že  někteří  muži  nenašli  vhodnou partnerku. Proto uzavírali  manželství  s  chlapci,  která  se vysvětlují jako náhražkové  sexuální uspokojování  při nedostatku  žen. Časté bylo  zejména  u  válečníků,  kteří  si  s  sebou  brali  své chlapecké  manželky ve  věku 12-20  let. Jejich  obvyklá cena byla alespoň pět oštěpů a  zajištění jejich budoucí svatby se ženou.  Podobně připouštěli  pederastii další  africké kmeny, například Zuluové. Libyjští Sajvaové, přestože přijali islám, si uchovali  své starodávné tradice  až do roku  1926, kdy je zakázala  egyptská  vláda.  Na  rozdíl  od  ostatních  kultur i chlapci zde bývali aktivními partnery při análním styku.

     Zkušenosti   s  pederastií,   kdy  většina   chlapců  po homosexuálním    zasvěcení   se    vyvíjela   heterosexuálně, posloužily jako argument proti  teorii o vzniku homosexuality svedením.

     Paticismus,  tedy   změna  pohlavní  role   u  pasivního partnera, je  častý u severoamerických  Indiánů, kde hovoříme o tzv.  berdaších a  s nimi  spřízněných národů  Sibiře, tedy Aleutů, Korjaků, Kamčadalů, Jakutů a Čukčů. Také paticistické vztahy   někdy  mívaly   rituální  a   náboženský  charakter, například  v  bombajských  klášterech.  Tito  lidé byli často považování za  třetí pohlaví a požívali  od svých druhů velké úcty.   Kvalita  a   stálost  jejich   manželství  byla   prý srovnatelná s běžným heterosexuálním svazkem. Někdy tito lidé měli své  tajné milenky a  s nimi zplodili  nemanželské děti. Mužské  paticistické  homosexuální  partnerství  bylo  posáno u indiánů kmene  Arapahů, Navajů, Klamatů  a Ačumawů. Severní Pajutové  a  středněameričtí  Tupinambové  uznávali  i ženská homosexuální manželství.  Ugandští Langové sice  velmi přísně trestali homosexualitu,  ale tolerovali muže,  který se chová jako žena. Ten se mohl  i vdát. Dále byly paticistické vztahy popsány u Tahiťanů, Arabů z Ománu a starých Číňanů.

     Homosexuální experimentování v dospívání bylo tolerováno jihoamerickými  indiány.  Podle  Sorensena  se  však  podobné mazlení a  vzájemná onanie objevovalo i  mezi dospělými muži, pokud u toho nebyly ženy. S tolerancí k homosexuálním vztahům stejně starých dspívajících jedinců se setkáváme u oceánských Makassaresů a Lauských dívek. U Hotentotských mladých lidí se vyskytuje  insitutucionalizované  přátelství,  soregus, které zejména  u   chlapců  bývá  často  i   sexuální.  Podobně  se vyskytovalo i rwandských Tutsiů a malajských Bataků.

     Neobvyklou  formu  tzv.  parcialismu  najdeme  u indiánů Kwakiútlů,  kde muž  se mohl   oženit s  paží či  nohou svého náčelníka.

     Mnohem méně je toho  známo o ženské homosexualitě. Spíše se    setkáváme   s    paticismem,   například    u   Albánců a severoamerických Nahanů.  Prakticky nikdy s  formou chování blízkou pederastii. Gregersen  nalezl pouze pět společenství, o nichž je známo, že jsou  tolerantní alespoň k některé formě lesbického  chování. Častěji  se předpokládá  u kultur, které tolerují mnohoženství  a kde se vyskytují  harémy. Přesto již zmínění Azandeové  byli k ženské  homosexualitě velmi přísní. Jihoameričtí  Araukániové  uváděli,  že  dívky svým lesbickým chováním   dávají  na   jaře  najevo,   že  jsou   připraveny k manželství  s  chlapcem.  Tolerována  byla ženská sexualita ještě u Samoanů, na Velikonočních ostrovech a u Čukčů.

     Společenská tolerance  ke stálým a  rovnoprávným vztahům dospělých  osob stejného  pohlaví je  tedy z antropologického a historického pohledu  méně častá. Lze  se s ní  však rovněž setkat. Není tedy pravda, že je fenoménem, který patří jen do Evropy  a  Ameriky  dvacátého  století.  I  když právě v naší kultuře  došlo v  posledních staletích  k jasnějšímu vymezení rodiny,  romantické  lásky  i   majetkových  vztahů,  s  čímž souviselo ostřejší odlišení heterosexuality a homosexuality.

     Kromě zemí civilizovaného světa homosexuální vztahy mezi dospělými jedinci  popsal Schneebaum u  Asmatů z Irian  Jaya, ostrova  u Nové  Guiney. Dále   se s  ní setkáváme  u různých amazonských indiánských kmenů, například u Amarakairů.

     V historii se setkáváme  s popisem homosexuálních vztahů u bojovníků. Podle Plutarcha vedly k posílení válečného ducha antických  Řeků  z  Thébského  spolku.  Tento názor podporuje v Symposionu i Platón. Římané  totéž popisovali u Keltů. Není jisté, zda to neodráželo  projevy jejich nepřátelství, kterým chtěli  pošpinit protivníka.  Jihoameričtí Janoamové zabíjeli narozené dívky, což vedlo k nadbytku mužů v jejich kmeni. Ten pak vedl k rozšíření  homosexuálního chování. Naopak současná Čína, jejíž  populační politika rovněž vede  k nadbytku mužů, se staví k homosexualitě velmi nepřátelsky. Nicméně je jasné, že alespoň v některých  kulturách zdaleka nebylo homosexuální chování  spojováno  s  femininitou.  Ani  z  antické historie nechyběji  důkazy  o   společenském  odmítání  homosexuálního chování,    již  jde  o  římský  zákon  Lex  Scatinia  nebo o vyhnanství Sapfó či ortel  nad Sokratem. Antika tedy určitě nebyla homosexuálním rájem, jak se někdy traduje.

     Rovněž v  některých křesťanských skupinách  se setkáváme s případy manželství osob stejného pohlaví, o nichž pocházejí zápisy    z  roku  342.  Nicméně  Jan  Zlatoústý  a Klement Alexandrijský  se  k  homosexualitě  stavěli  velmi odmítavě. Stejnopohlavní svatby v mírném  rozsahu údajně přetrvávaly až do  16. století.  Pierre de  la Palude  ještě ve  14. století vysvětluje,  proč  by  církev  neměla  oddávat osoby stejného pohlaví.  Není   však  jisté,  zda  se   jednalo  o  sexuálně konzumované   vztahy.  Podobné   zprávy  o   stejnopohlavních svatbách  máme o  Černohorcích. Gregersen  upozorňuje v  této souvislosti  na   to,  že  v   některých  kulturách  existuje spojitost   mezi  některými   profesemi,  osobnostními   rysy a homosexualitou,  která  v  jiných  společnostech  může znít absurdně. To může zkreslovat vnímání stejnopohlavních vztahů.

     Vedle   uznaných   registrovaných  partnerství  pro homosexuály ve skandidávských zemích existují v mnoha dalších neformální  sňatky. Tato  „truc manželství“  však bývají méně stabilní než pouhé neformální soužití.

     Stejnopohlavní   rovnoprávné   partnerství   tedy   není v historii lidstva  novým, přestože je  relativně málo častým fenoménem. Homosexuální chování však  lze považovat za široce rozšířené,  i  když  může  mít  podle  společenských podmínek získávat  různou podobu.  Ani tolerance  k homosexualitě není něčím  neobvyklým, stejně  tak jako  netoleranci nelze svádět jen na křesťanský fundamentalismus a konzervativismus.

  

     Stejnopohlavní   partnerství   by   v   České  republice akceptovalo 85% lesbických žen a 60% gay mužů. Těch, kteří by institut  registrovaného  partnerství   přivítali,  se  blíží absolutnímu počtu. V průzkumu  Tučka a Holuba s registrovaným partnerstvím homosexuálů vyjádřily souhlas tři pětiny náhodně vybraných  respondentů. Je  tedy otázkou,  zda bylo  pravdivé tvrzení některých zákonodárců, že neznáme názor společnosti.

     Stejně tak  názor, že trvalý vztah  dvou osob má sloužit především k plození potomků je zastaralý. Dle německých údajů jen třetina existujících manželství aktuálně slouží k výchově dětí. Při prodlužování délky života více času prožijí manželé sami v páru a nikoli při výchově potomků. Manželství již není zárodečnou buňkou  společnosti, ale jejím  stavebním kamenem. Nic   tedy   nebrání    stejnopohlavním   svazkům   dosáhnout celospolečenského uznání. Nicméně touha po dětech u některých homosexuálů  či okolnost,  že v  některých zemích  mnoho gayů a lesbiček prošlo  manželstvím a mají  děti, vytváří překážku k uznání  homosexuálního partnerství.  Pozoruhodný je  v této souvislosti názor  některých Afroamerických gayů  podle Johna Moneyho, kteří věří, že i muž může otěhotnět.

     V roce  1994  přijal   Evropský  parlament  rezoluci A3-0028/94, v niž se v bodě 7 praví:

     Členské  státy se  vyzývají, aby  ukončily nerovnoprávné jednání  s  osobami   homosexuálně  orientovanými  v  právním a administrativním poskytování sociálního  zabezpečení a dále tam,  kde  sociální  výhody,  práva  převzetí, práva dědická, práva  bydlení,  trestní  právo  a  všechny  následné  právní úpravy, kterých se toto dotýká.

     Stejnopohlavní   rovnoprávné   partnerství   tedy   není v historii lidstva  novým, přestože je  relativně málo častým fenoménem. Homosexuální chování však  lze považovat za široce rozšířené,  i  když  může  mít  podle  společenských podmínek získávat  různou podobu.  Ani tolerance  k homosexualitě není něčím  neobvyklým, stejně  tak jako  netoleranci nelze svádět jen na křesťanský fundamentalismus a konzervativismus.

MUDr. Ivo Procházka, 1999

 

 

 

    

autor fotografií­
Robert Vano

AKTUÁLNĚ

HOMEPAGE ARCHIVU
Historie SOHO a GI v ČR
Putovní výstava Historie GL hnutí v ČR

GAY POLITIKA

Registrované partnerství
Historie RP
RP v praxi
MÉDIA o RP
Poradna k RP
RP ve světě
Petice pro zákon
Koncert pro zákon

GAY PRÁVO

Poradna právníka
Gay legislativa
Historie právních postojů
Dárcovství krve
DISKRIMINACE 2001 (studie)
DISKRIMINACE 2003 (průzkum EU)

GAY PROTI HIV/AIDS

Poradna sexuologa
Průvodce Safer sex
Statistiky HIV/AIDS
Seznam pomoci HIV/AIDS
Fórum AIDS organizací
Světlo pro AIDS
Den boje proti AIDS
Dům světla
Dotazník HIV/AIDS
Dotace HIV/AIDS
HIV/AIDS ve světě
BEZPEČNĚJŠÍ SEX pro kluky (e-brožura)
Homosexualita, společnost a AIDS (e-brožura)

GAY V KRIZI

Linka duševní tísně
COMING OUT(e-brožura)

GAY SVĚT

Gay a Slovensko
Gay Games

GAY A MÉDIA

Média o nás píší...






GAY A INTERNET
 
INTERNATIONAL LESBIAN AND GAY ASSOCIATION (ILGA)

Rada vlády pro lidská práva
Výbor pro sexuální menšiny

Ministerstvo zdravotnictví
Prevence HIV-AIDS
Dům světla-ČSAP

DUHOVÝ WEB
colour planet
gaynet.cz
M-Klub Praha
Logos Praha
Jihočeská Lambda
Kluci z Vysočiny
Mezipatra
Stud Brno
Lesba.cz
Lesba.cz magazín
004.cz
one4one
Rozdílné rytmy
eLnadruhou
Bengáles
Lesbická literární kavárna
Pardubická lesba
Gay komunita
Kluci.info

G/L SPORT
Pratety
GaySport.cz
Gay volejbal a fotbal
1. Lesbický sportovní klub

GAY VÝLETY
Gay Valach
Ušáčkův svět
KLUCI VEN!