Návrh
zákona - tisk 124/0
PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY
Poslanecká
sněmovna
1999
III. volební období

124
Návrh zákona
na
vydání
zákon
ze dne
zákona o partnerském soužití osob téhož
pohlaví a o
změně a doplnění některých zákonů

Parlament se usnesl na tomto
zákoně České
republiky :
Čl.
1
ZÁKON
o partnerském
soužití osob téhož pohlaví a o změně a doplnění některých
zákonů
§
1
Dvě fyzické osoby téhož pohlaví, které se rozhodly vytvořit
spolu životní společenství, mohou za tímto účelem uzavřít smlouvu o
partnerském
soužití osob téhož pohlaví (dále jen partnerské
soužití).
§ 2
Vznik partnerského soužití
(1) Fyzické osoby uzavírající smlouvu o partnerském soužití musí být
starší
18 let, s plnou způsobilostí k právním úkonům. Smlouva
nemůže být uzavřena mezi
osobami, z nichž některá uzavřela
manželství, pokud toto manželství trvá, nebo
s osobou, která
uzavřela smlouvu o partnerském soužití, pokud toto partnerské
soužití trvá. Smlouva nemůže být rovněž uzavřena mezi příbuznými v řadě
přímé
a mezi sourozenci; totéž platí o příbuzenství založeném
osvojením, pokud osvojení
trvá.
(2) Smlouvu mohou uzavřít
pouze osoby, z nichž alespoň jedna je občanem České
republiky a má
trvalý pobyt na území České republiky. Je-li jedna z osob hodlajících
uzavřít smlouvu o partnerském soužití osobou bez českého
občanství, musí mít
v České republice povolení k trvalému
pobytu.
(3) Smlouva musí být uzavřena ve formě notářského
zápisu.
§ 3
(1)
Účinky smlouvy nastávají její registrací za přítomnosti účastníků
smlouvy.
(2) K registraci je příslušný orgán pověřený vést
matriky. Postup při registraci
a vymezení matričních úřadů
pověřených vést zvláštní evidenci těchto partnerských
soužití
stanoví ministerstvo zvláštní vyhláškou.
(3) Nebudou-li
podmínky uvedené v § 2 a § 3 odst. 1 a 2
splněny, partnerské soužití
nevznikne.
§
4
Zánik partnerského soužití
Partnerské soužití zaniká
smrtí nebo právní mocí rozsudku o prohlášení jednoho
z partnerů za
mrtvého.
§ 5
(1) Partnerské soužití může být zrušeno
smlouvou partnerů. Smlouva musí obsahovat
vypořádání vzájemných
majetkových vztahů a společného bydlení partnerů. Smlouva
musí být
uzavřena ve formě notářského zápisu.
(2) Partnerské soužití
zanikne registrací smlouvy matričním úřadem, který registroval
vznik soužití.
§ 6
Zrušení partnerského soužití
soudem
(1) Nesouhlasí-li jeden z partnerů se zánikem
partnerského soužití, nebo nedojde-li
k uzavření smlouvy podle § 5
odstavce 1, zruší partnerské soužití na návrh jednoho
z partnerů
soud, jestliže partnerské soužití trvalo nejméně jeden rok a partneři
spolu alespoň šest měsíců nežijí.
(2) Partnerské soužití
v tom případě zanikne právní mocí rozsudku o jeho zrušení.
Na
právní následky zrušení partnerského soužití soudem se použijí
ustanovení
o majetkových následcích rozvodu manželství přiměřeně.
Ustanovení § 93 zákona
o rodině se nepoužije.1)
_____________
1) Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění
pozdějších předpisů
§ 7
Následky partnerského
soužití
(1) Partnerské soužití má stejné právní následky jako
manželství, pokud tento
zákon nestanoví jinak. Tam, kde jiné
právní předpisy mluví o manželství a manželech
použijí se tato
ustanovení na partnerské soužití obdobně.
(2) Ve smlouvě o
vzniku partnerského soužití mohou partneři některá vzájemná
práva
a povinnosti majetkového charakteru vyloučit. Partneři se mohou na toto
vyloučení vůči jiné osobě odvolat jen tehdy, jestliže jí toto
vyloučení je známo.
(3) Ustanovení odstavce 1 se nepoužijí,
pokud jde o úpravu vztahů k nezletilým
dětem. Osobám, které
uzavřely smlouvu o partnerském soužití, nemůže být nezletilé
dítě
svěřeno do společné výchovy2) ani do společné pěstounské péče3). Rovněž
je vyloučeno osvojení dítěte jako společného4) a ustanovení obou
osob, které
uzavřely smlouvu o partnerském soužití do funkce
poručníků 5).
___________
2) § 45 zák .č. 94/1963 Sb.
o rodině, ve znění pozdějších předpisů
3) § 2 zák. č. 50/1973
Sb. o pěstounské péči, ve znění pozdějších předpisů
4) § 66
odst. 1 zák .č. 94/1963 Sb. o rodině, ve znění pozdějších
předpisů
5) §
79 odst. 2 zák .č. 94/1963 Sb. o rodině, ve
znění pozdějších předpis
§ 8
Ministerstvo vnitra se zmocňuje, aby vyhláškou upravilo
postup při
registraci partnerského soužití osob téhož pohlaví a vymezilo okruh
orgánů pověřených vedením matrik, které jsou oprávněny k
registraci.
Čl. 2
Zákon č.
94/1963 Sb., o rodině, ve znění zák. č. 132/1982 Sb., zákona č. 234/1992
Sb., nálezu Ústavního soudu ČR č. 72/1995 Sb. a zákona č. 91/1998
Sb. se doplňuje
takto:
V § 17a se za odstavec 3 vkládá
nový odstavec 4, který včetně poznámky č. 3c)
zní zní:
(4) Manželství nevznikne, jestliže prohlášení o vstupu do manželství
učinila
osoba, která uzavřela smlouvu o partnerském soužití3c),
pokud toto partnerské
soužití trvá.
___________
3c) Zákon č......... o
partnerském soužití osob téhož
pohlaví
Čl. 3
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. 1.
2000.
ŮVODOVÁ ZPRÁVA
Obecná část
Hlubší poznání lidské jedinečnosti a variability
spolu s rozšířeným chápáním
a uznáním lidských práv umožňuje větší
respektování odlišných životních stylů.
Postoje společnosti k
homosexualitě prošly během posledních desetiletí značnými
změnami
souběžně s tím, jak se prohlubovalo poznání problematiky homosexuality
a pochopení sociální situace homosexuálů. Zákon o partnerském
soužití osob téhož
pohlaví by tedy měl dát homosexuální menšině
možnost právně upravit jejich vzájemné
vztahy. Přijetím zákona
společnost uznává závažnost společného života dvou lidí
stejného
pohlaví ve stálém citovém svazku. Předkládaný návrh se snaží posílit
pozitivní mezilidské vztahy s akcentací na hodnoty vzájemné
sounáležitosti,
emoční blízkosti a solidarity tak, že akceptuje a
společensky uznává nejen tradiční
spektrum společenských vztahů a
svazků, ale rozšiřuje je o novou formu párového
soužití.
Pojem manželství je z hlediska historického vývoje manželství, jeho
funkcí a
kulturního vnímání jednoznačně chápán jako životní
společenství muže a ženy,
jehož hlavním společenským úkolem je
reprodukce lidského rodu v nejoptimálnějších
podmínkách.
Manželství má svůj tradiční ideologický, náboženský a kulturní obsah
obecně společností přijímaný. I když to ze současné platné právní
úpravy výslovně
nevyplývá, je vznik manželství založen na smluvním
principu, byť jde o zvláštní
smlouvu odlišnou od typických
občanskoprávních smluv. Soužití dvou osob téhož
pohlaví musí být
rovněž založeno na smluvním principu, může však plnit funkce
manželství pouze ve vzájemném vztahu těchto dvou osob, nikoli ve vztahu
ke společnosti
a nelze jej stavět na roveň manželství, zejména
pokud jde o vztahy mezi rodiči
a dětmi. Proto je pro soužití osob
téhož pohlaví používán shodně se zahraničními
úpravami pojem
partnerské soužití.
Vedle manželství existuje ve
společnosti i volnější forma soužití muže a ženy bez uzavření
manželství,
nazývaná konkubinát, nesezdané soužití, faktické
manželství, apod. Naše právní
úprava jej označuje jako vztah druha a
družky. Ani tento vztah nelze klást na
roveň manželství. Právo s ním
však v omezeném rozsahu počítá (např. přechod
nájmu bytu, dědické
právo, sociální zabezpečení, daňové právo apod.)
Navrhovaný zákon se faktického soužití
druha a družky nedotýká. Je tomu tak
proto,že osoby heterosexuálně
založené mají možnost volby, buď uzavřít manželství
se všemi právy
a povinnostmi vyplývajícími z manželství, nebo spolu žít bez
uzavření manželství, rovněž se všemi právními důsledky z toho
vyplývajícími.
Širší právní regulace vztahu mezi druhem a družkou,
která by mimo jiné upravovala
i vznik a zánik tohoto vztahu by jen
vytvářela alternativu manželství, jakési
manželství nižšího
stupně. Pro právní regulaci dvou forem manželství
není ani
společenský ani právní ani politický důvod.
Přijetí zákona o
partnerském soužití osob téhož pohlaví neovlivní negativně
sňatečnost či vytváření tradiční rodiny, neboť je určeno pro osoby,
které si
tuto tradiční formu vzájemného soužití zvolit nemohou
nebo nechtějí s ohledem
na své dispozice, postoje a osobní
charakteristiky. Stabilizace partnerských
vztahů homosexuálů
přispěje nejenom k řešení ekonomických, daňových a majetkových
problémů těchto osob, ale zejména lze předpokládat snížení rizika
přenosu pohlavně
přenosných chorob včetně infekce virem HIV/AIDS,
předpokládat lze i snížení
psychiatrické nemocnosti v těchto
skupinách osob, která často plyne z jejich
osamění a nejasného
sociálního postavení. Zrovnoprávnění homosexuální menšiny
se
projeví i na snížení kriminality, často skryté, která zneužívá
společenské
stigmatizace a anonymity této minority. Zároveň tato
trestná činnost je v některých
případech přímým následkem
společenské netolerance některých osob vůči společenským
menšinám.
Právní úprava partnerství osob téhož pohlaví by
neměla být prováděna novelizací
stávajících zákonů, tj. především
zákona o rodině a občanského zákoníku, ale
je navrhována v
samostatném zákoně. Zejména novelizace zákona o rodině v tomto
směru se jeví jako zcela nevhodná, protože zde nejde o rodinněprávní
vztah v
pojetí zákona o rodině. Zákon o rodině neupravuje ani
vztah druha a družky,
ale pouze vztahy mezi manžely a vztahy
rodičů k dětem.
Předkládaný návrh vychází ze smluvního
principu, pokud jde
o vznik a zánik partnerského soužití. S ohledem
na závažné právní následky však
právní účinky této smlouvy nastávají
teprve její registrací. V souladu s
většinou zahraničních úprav
vylučuje možnost promítnout úpravu partnerského
soužití do vztahů k
dětem.
Z hlediska veřejného práva návrh staví osoby
žijící v partnerském soužití na
roveň osobám žijícím v manželství
(právo sociálního zabezpečení, daňové právo,
trestní právo
apod.)
S obdobnou právní úpravou se v evropských zemích
setkáváme od roku 1989 v Dánsku
( zákon č. 372 z 7. 6. 1989 The
Danish Registered Partnership Act),
od roku 1993 v Norsku (zákon
ze 30. 4. 1993 Act on Registered Partnerships
for homosexual
Couples), v roce 1994 byla přijata tato úprava ve Švédsku
( zákon
č. 1117 ze dne 23. 6. 1994 The registered Partnership (Family
Law)
Act) roce 1993 Norsku. Některé státy USA ( Wisconsin 1982 a
Massachussetts
1989) rovněž přijaly zákony o občanských právech
gayů. Úprava registrovaného
partnerství osob téhož pohlaví je
široce diskutována v Belgii a Německu. V současné
době je obdobný
návrh projednáván ve Francii.
Zákon nemá přímý dopad na státní
rozpočet a není v rozporu
s mezinárodními smlouvami a ústavním
pořádkem České republiky.
Zvláštní část
k § 1
Ustanovení
omezuje možnost uzavřít smlouvu o partnerském soužití pouze na osoby
téhož pohlaví. Vylučuje tedy tuto možnost pro heterosexuální páry,
s ohledem
na zachování společenského významu a vážnosti
manželství.
k § 2
Jde o vymezení základních podmínek
pro vznik partnerského soužití. Úprava je
logicky obdobná
podmínkám pro vznik manželství. S ohledem na skutečnost, že
partnerské soužití je v mnoha oblastech kladeno na roveň manželství, je
samozřejmým
předpokladem, že fyzická osoba nemůže žít současně v
manželství a registrovaném
partnerství.
Protože
partnerské soužití je zákonem chápáno jako vztah občanskoprávní, nikoli
rodinněprávní, je (rozdílně od vzniku manželství) formulována
podmínka plné
způsobilosti k právním úkonům. Navíc se, k zamezení
obcházení zákona, vyžaduje
podmínka státní příslušnosti ČR a
trvalého pobytu na území ČR, pro osoby bez
státní příslušnosti pak
podmínka trvalého pobytu na území ČR.
Smluvní princip je
posilován i formou notářského zápisu. Notářský zápis s razítkem
o
registraci by tak mohl nahradit doklad o vzniku partnerského soužití
(jakýsi
oddací list).
k § 3
Právní účinky
partnerského soužití jsou (na rozdíl od manželství) vázány až
na
registraci smlouvy příslušným orgánem. Tímto orgánem je navrhován
matriční
úřad s tím, že ministerstvo vnitra by mělo upravit
samostatným právním předpisem
způsob této registrace a s ohledem
na četnost těchto smluv lze uvažovat i o
možnosti, že by
ministerstvo vnitra určilo jen některé matriky, zejména by šlo
o
některou z matrik ve velkých městech s ohledem na případný zájem
partnerů
na anonymitě.
Porušení některé z podmínek
uvedených v ustanovení § 2 a 3 pak má za následek,
že partnerské
soužití vůbec nevznikne.
k § 4
Zánik partnerského
soužití smrtí nebo prohlášením za mrtvého je upraven obdobně
jako
v případě zániku manželství.
k § 5
Partnerské soužití
jako smluvní vztah může být zrušeno na základě smlouvy mezi
partnery. S ohledem na závažné právní následky partnerského soužití a
způsob
jeho vzniku, počítá se v případě zániku tohoto vztahu s
komplexním řešením všech
právních následků. Smlouva o zrušení
partnerského soužití musí být uzavřena
ve formě notářského zápisu,
přičemž její právní účinky, stejně jako při vzniku,
nastanou
teprve registrací smlouvy u matričního úřadu, který smlouvu
registroval.
k § 6
V případě, že nedojde k
dohodě
o zrušení partnerského soužití, je třeba, aby je zrušil státní orgán.
Navrhuje se, aby tímto orgánem byl soud. Podmínky pro zrušení
partnerského
soužití jsou stanoveny objektivně, tj. partnerství musí
určitou dobu trvat,
navrhuje se lhůta nejméně jednoho roku a
partneři spolu alespoň šest měsíců
nežijí. Obě podmínky jsou
stanoveny jednak s ohledem na ochranu druhého
partnera, jednak by se
tím mělo předcházet účelovým krátkodobým
svazkům.
Na zrušení partnerského
soužití soudem je
při splnění zákonných podmínek právní nárok.
Partnerské soužití v tomto případě
zanikne právní mocí rozsudku o
jeho zrušení. Při vypořádání vzájemných
majetkových vztahů po
soudním zrušení partnerského soužití se bude postupovat
přiměřeně
podle příslušných ustanovení občanského zákoníku, řešících vypořádání
společného jmění manželů a bydlení a případně i podle příslušných
ustanovení
zákona o rodině řešících vyživovací povinnost k
rozvedenému manželovi s výjimkou
ustanovení § 93 zákona o rodině,
upravující výživné k rozvedenému manželovi v
rozsahu stejné životní
úrovně, které je vázáno na zjišťování příčin rozvratu
manželství.
k § 7
Zákon obecně přiznává
partnerskému soužití stejné právní následky jako manželství,
pokud
není dále výslovně stanoveno jinak. V oblasti vzájemných majetkových
nároků
však mohou partneři některé právní následky vyloučit (např.
vyživovací povinnost
po zániku partnerství).
Výslovně se
vylučuje z tohoto institutu úprava vztahů k dětem. Z biologické
podstaty rodičovského právního vztahu vyplývá, že není možné připustit
společné
osvojení. S ohledem na zájem dítěte se nejeví však ani
vhodné připustit svěření
dítěte do společné výchovy nebo do
pěstounské péče (§ 45 odst. 1 zák. o rod.
a § 2 odst. 2 zák. o
pěst. péči) nebo ustanovení partnerů společně do funkce
poručníků
(§ 78 zák. o rod.).
k § 8
Jde o potřebné zmocňovací
ustanovení, promítající tento nový institut do matriční
oblasti.
k Čl. 2
V souvislosti se zákonem o
partnerském soužití je třeba novelizovat zákon o rodině. Aby se
předešlo
komplikacím a možnosti obcházení zákona, byla zvolena
varianta tzv. zdánlivého
manželství, tj. že manželství, které
uzavřela osoba, žijící v registrovaném
partnerském soužití, vůbec
nevznikne a nebude mít právní následky.
k Čl.
3
Vzhledem k
nutnosti promítnout registraci partnerského
soužití do nově připravovaného
zákona o matrikách a zmocňovacím
ustanovením v § 3 odst. 2 a § 8, navrhuje se
nabytí účinnosti až k
1. 1. 2000, aby tyto související právní předpisy mohly být
připraveny.

Originální verze dokumentu

|