Poradna právníka

GI v ČR v rámci své činnosti poskytuje všem gayům a lesbičkám bezplatnou pomoc při právních problémech spojených s odlišnou citovou orientací .

GI v ČR zaručuje všem zachování anonymity a ochranu zacházení s citlivými a důvěrnými daty!

Rady vám poskytne JUDr. Petr Kodl, právník a Garant programu právní pomoci GI:
1. písemně - GI v ČR, JUDr. Petr Kodl, Senovážné nám. 2, 110 00 Praha 1
2. osobně - po telefonické domluvě - 728 384 128
3. e-mailem - petr.kodl (zavináč) gay.iniciativa.cz, pierr2 (zavináč) o2active.cz

Právní poradna GI zahrnuje zejména:

• sepisování partnerských smluv
• sepisování závětí
• právní rozklady
• písemná vyjádření k přípisům soudu
• řešení bytových problémů mezi partnery
• registrované partnerství
• další právní poradenství v oblasti práva pracovního, občanského, správního

Právní poradna - registrované partnerství
Potřebujete-li radu ohledně vstupu do partnerství či dalších záležitostí týkajících se registrovaného partnerství, obraťte se bezplatně na právníka GI v ČR JUDr. Petra Kodla.

GI v ČR poskytuje i bezplatnou sexuologickou poradnu a internetovou linku duševní tísně !

Dotazy na právní poradnu:

Soud o výchovu dítěte
Po šestiletém manželství, ze kterého se narodil syn, se rozvádím, protože z manželky se stala alkoholička. Vzhledem k mé odlišné sexuální orientaci mám obavy, že u soudu přijdu o syna. Můžete mně poradit?

Roman M., Praha 4

Nevím, v jakém stadiu je řízení o rozvod manželství, ani jaké je stanovisko manželky k tomu, abyste syna získal do své výchovy. Rozdílná stanoviska účastníků mohou celé rozvodové řízení zbytečně prodloužit a prodražit. Obecně lze říci, že soudy zatím nezaujaly nějaké ustálené jednotné stanovisko při posuzování otázky jednoho z manželů, je-li gay nebo lesbička. Vyskytly se v praxi případy soudců, i když jich byla menšina, kteří skutečně negativně hodnotili tuto skutečnost, přikláněli se k druhému z manželů jako by s ním soucítili v obavách o další vývoj dítěte, aby nepodlehlo vlivu svého 4% orientovaného rodiče. Většina soudů již v poslední době posuzuje tuto okolnost osvíceně realisticky a nespatřuje v odlišné sexuální orientaci jednoho z rodičů dítěte překážku bránící mu vychovávat vlastní dítě. Některé soudy tuto citlivou problematiku vůbec nechápou a nechtějí uvěřit ani souhlasnému prohlášení obou manželům že otec je gay. A jak to, že máte syna, když jste homosexuál? prohlásila v soudní síni jedna předsedkyně senátu na adresu zrudlého otce a nařídila důkaz provedením znaleckého posudku z oboru sexuologie.
Mohu vám však doporučit, abyste si v rámci rozvodového řízení připravili s manželkou dohodu, jejímž obsahem bude vzájemné ujednání o tom, komu z vás bude dítě svěřeno do výchovy a jakou měrou se druhý z manželů bude podílet na jeho výživě, o rozdělení společného majetku a o vyřešení společného bydlení. Podpisy obou manželů na této dohodě musejí být úředně ověřeny. Pokud bude soudu předložena taková dohoda, celé řízení se tím značně urychlí, nebudou se provádět zbytečně další důkazy, ani zkoumat, kdo z manželů rozvod zavinil. Soud manželství rozvede a poměry nezletilého syna upraví v souladu s vaší dohodou, nenarazí-li na odpor orgánu péče o dítě (zástupce humanitního odboru obvodního úřadu), který by tvrdil, že navržené řešení je v rozporu se zájmy nezletilého. Já však takovou komplikaci nepředpokládám. Jestliže se vám však nepodaří v rámci rozvodového řízení takovou dohodu s manželkou uzavřít, nezbývá, než ponechat na soudu, aby rozhodl. Ten rozhoduje o úpravě poměrů nezletilého pro dobu po rozvodu na základě provedených důkazů, které hodnotí jednotlivě i v jejich souhrnu a zejména vždy přihlíží k zájmům nezletilého. Ve vašem případě jsou s ohledem na závadné chování manželky a nevhodné výchovné prostředí u ní dány veškeré předpoklady pro to, aby syn byl svěřen soudem do vaší výchovy a vaší manželce uložena přiměřená vyživovací povinnost k nezletilému synovi podle jejích možností a schopností. Možnost, aby syn byl svěřen do ústavní výchovy, tak zůstává jen v teoretické rovině. V odpovědi na dotaz vycházím z předpokladu, že otázka manželčina alkoholismu je nesporná, jinak byste vy musel toto tvrzení před soudem prokázat - předložit listinné důkazy nebo navrhnout důkazy výslechem svědků, ošetřujícího lékařem případně i navrhnout vypracování znaleckého posudku k této otázce.

Vlastnický vztah a investice do bytu
Bydlel jsem pět let u svého partnera v jeho bytě, ale v současné době nastaly mezi námi vážné problémy a můj partner mne vyhazuje z bytu a vodí si domů pánské návštěvy. Právní problém spočívá v tom, že nedávno jsem celý byt přestavěl a modernizoval na vlastní náklady. Jak mohu získat zpět vložené investice? A mám nárok na bytovou náhradu?

Jaroslav T., Praha 5

V tomto případě je zcela názorně znát nedostatek právní úpravy, která chybí pro nepřijetí zákona o registrovaném partnerství. Kdyby alespoň partneři mezi sebou uzavřeli dříve, než začnou své majetkové vztahy komplikovat, partnerskou smlouvu.
Vaše postavení není záviděníhodné. V prvé řadě je třeba zkoumat vlastnický vztah, vlastnické právo k bytu, do něhož jste tak neuváženě investoval. Pokud je majitelem bytu kdokoli jiný, než Váš partner, s nárokem na náhradu nákladů vynaložených na adaptaci nebo modernizaci bytu nemůžete uspět. To se týká jak bytu družstevního, tak bytu obecního, případně bytu v soukromém činžovním domě. Pouze nájemce bytu má právo do bytu investovat, a to ve většině případů pouze s předchozím písemným souhlasem majitele domu, u družstevních bytů může být odchylná úprava obsažena ve stanovách družstva. Vy jste nikdy nebyl v bytě nájemcem, ale pouze příslušníkem jeho domácnosti. Přestože jste v bytě bydlel po dobu pěti let, vaše postavení se tím nezměnilo. Jedině v případě, že by Váš partner zemřel nebo trvale opustil společnou domácnost, přešlo by na Vás právo nájmu bytu, pokud jste o společnou domácnost nájemce pečoval a nemáte vlastní byt, v případě družstevního bytu, pokud byste se stal jeho dědicem, na něhož připadl členský podíl. Avšak v této situaci, jak je popsána v dotaze, nemáte nárok ani na žádnou bytovou náhradu.
Požadovat náhradu za vložené investice můžete po partnerovi s úspěchem požadovat pouze tehdy, jestliže on je vlastníkem bytu a jestliže on tím získal bezdůvodné obohacení. Ani zde však nezapomínejte na řadu úskalí, pokud se nedokážete na přiměřené náhradě gentlemansky dohodnout mimosoudní cestou. Váš partner může u soudu tvrdit, že jste mu své investice daroval anebo že jste si je odbydlel. Dále může váš partner vznést námitku promlčení. Právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy jste se dozvěděl, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na váš úkor obohatil, tedy ve vašem případě ode dne vložení investic, neboť jste je vkládal do cizího majetku vědomě. Nelze zapomínat ani na to, že vyčíslení vašeho peněžitého nároku nelze zjednodušit a považovat je za součet Vašich faktur a paragonů. Vždy je třeba od hodnoty vložených nákladů odečíst částku připadající na amortizaci za uplynulé období v důsledku běžného užívání bytu a jeho vybavení.

Musím svědčit proti partnerovi?
Žiji dva roky s Míšou. Míšovi je 23 let, já jsem téměř o 30 let starší. V poslední době se mezi námi vyskytl problém. Míša se spojil s jedním ze svých kumpánů, který na něho nemá dobrý vliv. Stalo se něco, co se stát nemělo. V době mé nepřítomnosti zmizely z domu cenné obrazy, sošky, porcelán. Teď případ vyšetřuje policie. Jsem bezradný. Vím, že Míša nic nevzal, ale přiznal, že od svého kumpána dostal část utržených peněz, i když v zastavárně byly věci prodány za zlomek jejich hodnoty. Teď byl Míša na policii a tam mu řekli, že má prý být stíhán pro podílnictví. Já už jsem mu odpustil. Mohu tomu trestnímu stíhání nějak zabránit? Budu muset jít proti němu svědčit u soudu?

Miloslav V., Praha 10

Bohužel je to jev nikoli neobvyklý, že se oběťmi kriminálních útoků stávají i lidé z okolí útočníků, ať už jejich pokrevní příbuzní nebo osoby jinak blízké, například osoby žijící spolu s nimi ve společné domácnosti nebo osoby v partnerském poměru, byť každá z nich bydlí ve svém bytě. Jindy je útok namířen proti majetku kamaráda z ubytovny nebo spoluzaměstnance. Kudy přesně má být vedena hranice mezi těmi, kteří nemají do potrestání pachatele trestného činu co mluvit, a mezi těmi, kteří to přeci jen mohou nějak ovlivnit, řeší zákon, leč trochu mlhavě.V zákoně jsou taxativním způsobem vyjmenovány určité druhy trestných činů s poněkud nižším stupněm společenské nebezpečnosti, takových, kde je zřejmé, že spácháním tohoto trestného činu je především ohroženo nebo porušeno subjektivní právo nebo právem chráněný zájem fyzické osoby, zejména její majetek nebo i v lehčích případech tělesná integrita, zdraví, svoboda a lidská důstojnost. Řadí se sem například pomluva, neposkytnutí pomoci, ublížení na zdraví, ohrožování pohlavní nemocí, omezování osobní svobody, vydírání, krádež, zpronevěra, neoprávněné užívání cizí věci, zatajení věci, podvod nebo právě podílnictví jako v případě Vašeho přítele. Podílnictví se totiž dopustí ten, kdo ukryje, na sebe nebo jiného převede anebo užívá věc získanou trestným činem spáchaným jinou osobou či to, co za takovou věc bylo opatřeno (peníze).
Ta osoba, které bylo trestným činem ublíženo, jejíž práva nebo právem chráněné zájmy byly dotčeny, se nazývá poškozený. K trestnímu stíhání pachatelů uvedených trestných činů se vyžaduje souhlas poškozeného, je-li nebo byl-li v době spáchání činu k pachateli v určitém blízkém vztahu, jakým je příbuzný v pokolení přímém, sourozenec, osvojitel, osvojenec, manžel nebo druh (druhem se však v tomto kontextu rozumí osoba opačného pohlaví žijící v poměru druh - družka). Kromě těchto osob se sem řadí i jiné blízké osoby v poměru rodinném nebo obdobném, jejichž újmu by osoba právem pociťovala jako újmu vlastní. Je to velice elastické ustanovení, ale pohříchu v praxi orgánů činných v trestním řízení je využíváno velmi zřídka. Ony se totiž obávají, někdy oprávněně, toho, že by mohlo být prohlášení o tom, že poškozený je ve vztahu k pachateli osobou, jejíž újmu by právem pociťoval jako svou vlastní, účelově zneužito, protože čistě jazykový výklad k tomu přímo svádí. Je tu zřetelně širší prostor, kam se mohou vměstnat i osoby, které k pachateli zdánlivě žádný vztah nemají. Jak ale prokázat policejnímu vyšetřovateli, že právě Vy jste takovou osobou pachateli blízkou? Asi by byl vhodný nějaký doklad, ale takový se nevydává. Jedině snad notářský zápis, kterým se osvědčuje skutečnost, že újmu Vašeho partnera byste právem pociťoval jako újmu vlastní. Jenže stejně bude otázkou přístupu toho kterého konkrétního policejního vyšetřovatele, jakou váhu tomu bude této soukromoprávní listině přikládat. A možnost domáhat se určovací žalobou u civilního soudu rozhodnutí o této otázce je vůbec hypotetická a vzhledem k pomalosti soudů v tomto případě nepraktická. Nezbývá než spoléhat na zdravý rozum a na slušné jednání s orgány činnými v trestním řízení a přesvědčit je, že v plném souladu se zákonem s Vámi mohou sepsat protokol, ve kterém popíšete Váš dlouhodobý faktický vztah k pachateli, soužití ve společné domácnosti, případně nabídnete další důkazy o těchto okolnostech a podepíšete čestné prohlášení, že jste osobou, která by právem pachatelovu újmu pociťovala jako újmu vlastní. Potom už Vám nestojí nic v cestě a můžete právem zaslat státnímu zástupci, vyšetřovateli nebo policejnímu orgánu výslovné prohlášení, popřípadě je uvést přímo do policejního protokolu, že neudělujete souhlas se zahájením trestního stíhání a byli-li již zahájeno, s jeho pokračováním. Potom je jisté, že musí být trestní stíhání neprodleně zastaveno. Je dobré ještě vědět, že zatímco svůj dříve udělený souhlas s trestním stíháním pachatele může poškozený vzít písemným prohlášením kdykoliv zpět až do doby, než se odvolací soud odebere k závěrečné poradě, na druhé straně jednou výslovně odepřený souhlas nelze znovu udělit. Jinými slovy dnešní velkorysý postoj již v budoucnu nebudete moci změnit.
U hlavního líčení před soudem stejně jako v přípravném řízení před vyšetřovatelem či policejním orgánem máte zákonnou povinnost vypovídat jako svědek. Právo odepřít svědeckou výpověď jako celek sice nemáte, ale pokud byste prokázal, že Vás k pachateli váže vztah obdobný rodinnému, takže byste jeho újmu právem pociťoval jako vlastní, můžete odepřít vypovídat, jestliže byste způsobil sobě nebo jemu nebezpečí trestního stíhání. Svědecká výpověď však nebude vůbec připadat v úvahu, jestliže zmiňované trestní stíhání bude na základě Vašeho v co nejkratší době uděleného nesouhlasu včas zastaveno. Pak by samozřejmě nedošlo ani k hlavnímu líčení u soudu.
Veškerá shora uvedená slova platí i pro případ, kdyby vyšlo najevo, že se Váš přítel osobně podílel přímo nebo nepřímo (jako tipař) i na krádeži Vašich věcí, k čemuž se já spíše přikláním, a bylo mu sděleno obvinění pro krádež.

Za věci odložené se neručí?
Navštívil jsem nedávno jeden noční bar. Při příchodu jsem si odložil novou koženou bundu do šatny. Bavil jsem se dobře, ale když jsem k ránu před odchodem předložil svůj lístek obsluhujícímu personálu, byl jsem nemile překvapen. Prý asi číslo spadlo a na mne zbyla jen obnošená větrovka. Vedoucí se se mnou odmítl bavit. Kdo mně nahradí škodu?

Václav V., Mladá Boleslav

Odpověď na tuto otázku není snadná. Začnu trochu zeširoka. Provozovatelé restaurací, vináren, diskoték, barů nebo podniků obdobného druhu odpovídají podle občanského zákoníka svým hostům za škody na věcech odložených v provozovně, ledaže by ke škodě došlo i jinak. Tato odpovědnost je objektivní, to jest bez ohledu na jejich zavinění, ale pouze za určitých podmínek, které není vždy jednoduché posoudit. Za prvé: v podniku musí být provozována taková činnost, se kterou je zpravidla spojeno odkládání věcí. Samozřejmě musí jít o takové věci, které se takto zpravidla odkládají: bundy a kabáty, pokrývky hlavy, šály, ale i tašky nebo batohy. K tomu chci uvést, že ne vždy a všude musí být nutné odkládat svršky. Závisí to na řadě okolností - nejen na teplotě vzduchu v místnosti a době v průměru strávené v místnosti, ale i na účelu návštěvy a hlavně na místních zvyklostech. Jsou známy kluby, kde se muži zastaví na skleničku dobrého moku tzv. na stojáka, aniž by odkládali svrchní oděv - po vzoru nádražních bufetů. Dokonce znám i kino, ve kterém si diváci zpravidla svršky ponechávají na sobě. Za druhé: věci byly odloženy na místě k tomu určeném nebo na místě, kam se obvykle odkládají. Host musí odložit věci, které nechce sám střežit, na místě, které provozovatel určil jako místo pro odkládání věcí, většinou v šatně nehledě na to, zda jde o šatnu s obsluhou nebo samoobslužnou. Není-li tam umístěna šatna, pak odkládá svrchní oděv na věšák a není-li ani věšák, pak na jiné obvyklé místo např. hák na zdi, opěradlo židle. Ostatní místa by bylo zřejmě obtížné považovat za obvyklá. Je v zájmu provozovatele určit takové místo jednoznačně a neponechávat volbu na hostovi. Jednostranné prohlášení provozovatele, že za věci neodpovídá, dokonce ani vývěsky typu ZA ODLOŽENÉ VĚCI SE NERUČÍ nebo dohoda mezi provozovatelem a hostem s tímto obsahem nepostačuje k odvrácení odpovědnosti provozovatele za škodu. V saunách a obdobných zařízeních, kde je obvyklé odkládat kromě svrchního ošacení i další věci, je zpravidla takovým místem provozovatelem vyhrazená schrána, kabina nebo skříňka. Provozovatelé těchto zařízení pak nesou plnou zodpovědnost za všechny osobní věci hostů, které se při takovém účelu zpravidla odkládají. Nedoporučuje se tam odkládat klenoty, peníze a jiné cennosti, protože za ně je odpovědnost omezena částkou 5 000 Kč. Bez omezení se hradí, byla-li škoda způsobena těmi, kteří v provozu pracují, anebo jestliže byly tyto věci převzaty do zvláštní úschovy.
Pokud si pisatel odložil koženou bundu řádně v šatně, což prokázal při odchodu lístkem, je povinností provozovatele mu vydat jeho bundu, a nemůže-li tak učinit, nahradit mu způsobenou škodu. Pokud se snažil odbýt ho vydáním cizí bundy, která v šatně zbyla, a další nároky odmítl jako tomu bylo v popisovaném případě, jednal v rozporu se zákonem. Právo na náhradu škody se musí uplatnit u provozovatele bez zbytečného odkladu, což prakticky znamená ihned, pokud tomu nebrání vážný důvod. V žádném případě se nesmí nechat propadnout patnáctidenní lhůta. Hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo. V popisovaném případě to byla časová hodnota ztracené bundy s přihlédnutím k jejímu opotřebení ode dne pořízení do dne vzniku škody. Nárok je třeba uplatňovat nikoli vůči šatnářovi nebo jinému zaměstnanci baru, ale vůči provozovateli (majiteli) tohoto baru. Nevyhoví-li provozovatel dobrovolně žádosti o náhradu škody, nezbývá než se obrátit na soud.

Chceme se stejně jmenovat!
Žiji se svým partnerem již čtyři roky a chtěl bych, pokud není ještě v současné době povoleno uzavřít registrované partnerství, mít alespoň se svým partnerem společné příjmení. Je to vůbec možné?

Oldřich J., Ústí nad Labem

Určitě to možné je. To, co není zakázáno, je dovoleno. Znám i některé případy z praxe, kdy jeden z partnerů si své příjmení nechal změnit na příjmení druhého partnera. Takovou změnu naše zákony v zásadě umožňují, přestože jde o zákony staré padesát let. Nejprve si musíme být jisti, zda jsme o svém přání změnu příjmení uskutečnit skálopevně přesvědčeni, abychom je neměnili každý měsíc, to by pravděpodobně nebylo pro úřady přijatelné. Dále si musíme najít příslušný obecní úřad podle místa trvalého bydliště. Není jím však každý obecní úřad, ale pouze takový, který je pověřen vést matriku (ve větších obcích). V Ústí nad Labem navštivte úřad Magistrátu města. Na pověřeném obecním úřadě podejte písemnou žádost o povolení změny příjmení. Za povolení změny příjmení se platí správní poplatek ve výši 1 000 Kč. Půjde-li však o změnu příjmení hanlivého, výstředního, směšného, zkomoleného, cizojazyčného nebo na předešlé příjmení, platí se pouze 100,- Kč. Na povolení změny příjmení není právní nárok, avšak úřad může změnu povolit, nebrání-li tomu zájem společnosti a jsou-li pro to důvody hodné zvláštního zřetele. Toto elastické zákonné ustanovení dává široký prostor pro Vaši fantazii. V žádosti o změnu jména nebo příjmení musí být důvod výslovně uveden. Například chcete zmást okolí fikcí pokrevní rodiny, aby dvě mužská příjmení na jedněch dveřích bytu nebo na recepci hotelu nebila tak do očí ? Přesvědčivé důvody, které si zaslouží zvláštní zřetel městského úředníka, ponechám na Vás. Ale co když jste oba Oldřichové ? Pak si raději požádejte i o změnu jména, jinak by totiž fikce sourozeneckého svazku nebyla dokonalá. Ale pozor - vyhněte se přitom jménu Vašeho pokrevního bratra, taková změna by nemohla být povolena. K žádosti nezapomeňte přiložit občanský průkaz a rodný list. Jakmile Vám bude povolení změny uděleno, budete nejen oprávněn, ale i povinen užívat jména a příjmení v povoleném znění. Na závěr jedna zajímavost: Souhlas Vašeho partnera, jehož příjmení si přisvojujete, vůbec nepotřebujete, dokonce o tom ani nemusí vědět, takže to pro něho můžete přichystat jako překvapení.

Úřady mě nechtějí pustit za partnerem
Můj partner belgické národnosti žije na Mallorce, kde bychom chtěli společně bydlet a já bych chtěl u něho pracovat. Pražské úřady mou žádost odmítli. Jak mám postupovat?

Robert Č., Praha 8

Národnost ať ta či ona není pro věc rozhodující, ale rozhodující je státní občanství osoby, o jejíž pobyt na ostrově Mallorca jde. Mallorca spadá pod jurisdikci Španělského království, který je suverénním státem a má svůj zastupitelský úřad také v Praze, kde by Vám podali nejpřesnější informace. Je mně známo, že doposud bohužel ani ve Španělsku obdobně jako v České republice nebyl schválen zákon, který by umožňoval uzavření registrovaného partnerství či partnerského soužití osob téhož pohlaví. Španělsko obdobně jako ČR proto nemůže uznávat ani takové partnerské svazky, které byly platně uzavřeny na území jiného státu podle tamního práva, například v Dánsku, ani s nimi spojovat právní následky. Právní vztahy vyplývající z právních úkonů uzavřených v zahraničí na základě norem tamního práva jsou právními vztahy s mezinárodním prvkem, které se řídí tzv. kolizními normami mezinárodního práva soukromého. Ty řeší - zjednodušeně řečeno - otázku, zda ten který konkrétní vztah bude třeba posoudit podle práva tuzemského nebo podle práva cizího státu. V daném případě bude otázku zákonnosti pobytu cizince a otázku délky jeho pobytu na území Španělska třeba posoudit podle norem španělského práva. Bude-li tedy český občan chtít pobývat ve Španělsku déle než 90 dnů, potřebuje podle španělských zákonů k povolení pobytu pracovní vízum, které mu na základě jeho žádosti vystaví španělské velvyslanectví v Praze. K jeho vystavení však zastupitelský úřad vyžaduje, abyste předložil písemnou nabídku španělského zaměstnavatele potvrzenou příslušným španělským pracovním úřadem, lékařské potvrzení o Vašem zdravotním stavu a výpis z rejstříku trestů ne starší než šest měsíců, fotokopii pasu a čtyři fotografie.
Pracovní vízum by španělské úřady nevyžadovaly v případě, že byste uzavřel ve Španělsku manželství se španělskou státní občankou, ale to zřejmě nepřichází v úvahu.
Závěrem obecně bych chtěl poradit každému, kdo plánuje dlouhodobý pobyt v zahraničí, který si bude vyřizovat až na místě, aby si nezapomněl s sebou na cestu vzít: rodný list, lékařské potvrzení o zdravotním stavu, doklad o nejvyšším ukončeném vzdělání, výpis z rejstříku trestů - to vše v originálech nebo úředně ověřených fotokopiích a přeložené do příslušného cizího jazyka se soudním ověřením. Před výjezdem si nezapomeňte také vyřešit své vztahy s příslušnou zdravotní pojišťovnou a s okresní správou sociálního zabezpečení.

Autorská práva a média
Jsem uměleckým fotografem a fotografuji mimo jiné portréty mužů. Spolupracoval jsem s jednou společností, která si u mě objednala barevné diapozitivy, které jsem zhotovil a obdržel jsem odměnu. V říjnu 1996 naše spolupráce skončila a žádné další odměny jsem nedostal. Zjistil jsem však, že mé snímky jsou stále používány a uveřejňovány dodnes na různých místech, aniž bych k tomu dal souhlas. Například jsem poznal svá díla v různých časopisech, brožurách, na reklamních upoutávkách v sauně, na internetových stránkách, dokonce ve výtahu jednoho penzionu v Německu. Zajímalo by mě, jak se mohu bránit?

Pavel B.,Praha 6

Ve vašem případě nesporně půjde o neoprávněné užívání vašeho autorského díla. Je třeba si uvědomit, že převzetí diapozitivů onou společností a vyplacení odměny samo o sobě nezakládá právo dílo dále užívat. Ten, kdo nabude originálu fotografického díla nebo jeho rozmnoženiny, nenabývá ještě tímto převodem práva k užití díla.
Autorovo svolení k užití fotografického díla nepotřebuje a odměnu není povinen poskytnout pouze ten, kdo zhotoví rozmnoženinu nebo napodobeninu uveřejněného díla pro svou osobní potřebu, pokud ji takto zřetelně označí nebo kdo veřejně vystavuje fotografické dílo, které již bylo autorem převedeno na organizaci nebo kdo rozmnožuje nebo dává rozmnožovat pro vlastní osobní potřebu nebo pro rozdávání fotografické dílo, které je jeho podobiznou a které bylo úplatně objednáno. Autorova svolení není třeba ani tehdy, je-li při zpravodajství o aktuální události fotografií, filmem či televizí užito v odůvodněné míře i díla, které je při takové události provozováno nebo vystaveno.
Postupujete rozhodně. Víte-li, kdo vaše dílo užívá bez vašeho svolení, obraťte se přímo na něho písemnou výzvou. Každý autor má právo na ochranu svého autorství, zejména na nedotknutelnost svého díla, a je-li užíváno jinou osobou, aby se tak dělo způsobem nesnižujícím hodnotu díla. Autor má též právo s dílem nakládat, zejména rozhodnout o jeho uveřejnění a udílet svolení k jeho užití. Autor má rovněž právo na odměnu za tvůrčí práci - tzv. autorskou odměnu, jež autorovi náleží při každém užití jeho díla. Její výše se řídí podle hodnoty díla a jeho významu pro společnost.
Autor může převádět jen právo dílo užít. Nabyvatel smí získané oprávnění převést na třetí osobu jen se svolením autora. V každém případě opomněla společnost, která vaše diapozitivy použila, věc ošetřit uzavřením autorské smlouvy v písemné formě. Jelikož vaše autorské právo bylo porušeno, můžete se domáhat zejména toho, aby rušení práva bylo zakázáno, následky porušení odstraněny a vám poskytnuto přiměřené zadostiučinění. Pokud vznikla porušením vašich práv závažná újma nemajetkové povahy (například snížení cti, důstojnosti a vážnosti vaší osoby uveřejňováním fotografických děl na místech špatné pověsti), máte jako autor právo na zadostiučinění v peněžité částce, pokud by se přiznání jiného, tj. nepeněžitého zadostiučinění nejevilo postačujícím. Pokud vám přiměřené zadostiučinění neposkytne dobrovolně ten, kdo do vašich práv neoprávněně zasáhl, obraťte se na soud, který výši tohoto zadostiučinění na váš návrh určí a při jeho určení přihlédne zejména k rozsahu vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo. Samozřejmé je, že v případě soudního řízení musíte být schopen prokázat konkrétní způsob, jakým bylo vaše autorské dílo neoprávněně užito.
Porušení autorských práv je i trestným činem. Proto se můžete obrátit také na státní zastupitelství nebo na policii, kde oznámíte spáchání tohoto trestného činu, ať už uvedete konkrétní osoby, víte-li, že ony do vašich autorských práv zasahují, nebo podáte trestní oznámení na neznámého pachatele.

Protizákonnost násilí při S/M
Jsem gay, který je svým zaměřením S/M. Při provádění některých praktik jako je spanking, důtky, rákoska, vosk atd. se někdy může stát, že následky jsou viditelné. Již dvakrát se mně stalo, že pán, který nejdříve s trestem souhlasil a přál si jej, změnil posléze své stanovisko a v jednom případě mě začal vydírat a vyhrožoval mi, že mě udá, a v jednom případě dokonce celou věc oznámil policii. Jak se mohu bránit proti takovému jednání?

Marek Š., Praha 4

Stoprocentní účinná obrana zřejmě neexistuje, protože život je mnohem pestřejší, než možnosti, na které pamatují naše zákony. V každém případě vám lze doporučit, abyste předem vysvětlil každému zájemci o výprask nebo o jinou formu S/M hry, že jde o hru, která má nepsaná pravidla, a abyste na něho psychicky působil tak, že možnost pozdějších reklamací jej vůbec nenapadne. Domnívám se, že na policii nepůjde ten, kdo ještě před zahájením hry dobrovolně podepsal písemné prohlášení o tom, že si je vědom rizik plynoucích ze hry. V takovém prohlášení by se měl zájemce zřetelně vyslovit, že je mu známo, že může kdykoli hru ukončit a z prostor odejít. Prohlášení by mělo obsahovat též výslovný souhlas zájemce s konkrétním způsobem nakládání - tzv. revers. Potíž by mohla nastat tam, kde trestající vybočí z mezí daných svolením poškozeného. Není-li přítomna žádná další osoba, vždy půjde o tvrzení proti tvrzení. Čím více třetích osob jako potencionálních svědků bude přítomno, tím spolehlivěji bude zjištěn skutečný stav pro případné projednávání věci na policii nebo před soudem.
Závěrem vám chci poradit, abyste se rozhodně nenechal vydírat. Jakmile budete mít dostatek důkazů o vydírání a o jeho pachateli, případ vydírání oznamte policii.

Fotomodeling
Jak by měla vypadat smlouva mezi vydavatelem časopisu a mezi fotografem a jak by měla vypadat smlouva mezi fotografem, který fotografuje pro časopis, a mezi jeho fotomodelem?

Petr T., Praha 4

I při fotografování modelů a při uveřejňování fotografií v tisku nebo v jiných hromadných sdělovacích prostředcích vznikají, ač by se to možná někomu nezdálo, velice složité právní vztahy, které se dnes pokusím vysvětlit. Každému, kdo je takových právních vztahů účasten, lze jen doporučit, aby je včas ošetřil vhodnou smlouvou, jejíž uzavření je v zájmu všech zúčastněných. Opomenutí by mohlo vyvolat nebezpečí soudních tahanic, kterým jistě chceme předejít. Uzavření smlouvy je v zájmu vydavatele proto, aby fotograf nemohl neustále vznášet vůči němu své neúměrné nároky vyplývající z autorských práv. V zájmu fotografa je proto, aby nikdo nemohl zneužívat jeho autorské právo k fotografiím a neoprávněně do jeho autorského práva zasahovat. Také proto, aby jej fotomodel nemohl obvinit z poruš