Obecná rozprava 2. čtení - 29.06.99

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Dalším bodem je

10.
Návrh poslanců Zuzky Rujbrové, Jana Zahradila, Jitky Kupčové, Moniky Horákové
a dalších na vydání zákona o partnerském soužití osob téhož pohlaví
a o změně a doplnění některých zákonů
/sněmovní tisk 124/ - druhé čtení

O úvodní slovo prosím zástupkyni navrhovatelů paní poslankyni Zuzku Rujbrovou a současně vás prosím všechny, aby paní poslankyně měla možnost toto své úvodní slovo přednést.

Poslankyně Zuzka Rujbrová: Děkuji. Paní předsedající, členové vlády, dámy a pánové, o návrhu zákona o partnerském soužití osob stejného pohlaví proběhla v prvém čtení široká diskuse.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Promiňte, paní poslankyně. (Zvonění zvoncem. Hluk v sále.)

Poslankyně Zuzka Rujbrová: Děkuji. Návrh byl projednán ve výborech ústavně-právním a petičním a nebudu zde opakovat proto argumenty, proč se domnívám, že by se i Česká republika měla zařadit mezi ty evropské státy, které již tuto problematiku upravují nebo přijetí podobných zákonů připravují.

V mezidobí jsem o partnerském soužití mnohokrát hovořila s těmi, jichž by se měl zákon týkat, a stále intenzivněji si uvědomuji, co pro ně možnost legalizace jejich vztahu znamená. Nechtějí být srovnáváni s manžely, nepožadují do své péče děti a dokonce se domnívám, že ani majetkoprávní aspekt navrhovaných práv pro ně není příliš důležitý. Prioritou je rovnost práv s heterosexuální většinou, legalizace a oficializace vztahu, který zatím - a to zejména na venkově - musí před svým okolím ukrývat, a dále pak jejich očekávání, že respekt před zákonem ovlivní i ty, kteří jsou zatím plni předsudků. Přáli by si mít možnost se ke svým partnerům oficiálně hlásit a přáli by si, aby se o ně jejich rodiče nemuseli bát.

Vím, že ani samotný zákon nemůže tato očekávání naplnit. Máme ale jeho prostřednictvím možnost dát veřejnosti signál, že stát její toleranci k menšině očekává. Buďte si prosím při svém rozhodování vědomi, že pro 4 % našich občanů je tento zákon daleko významnější než kterýkoliv z ostatních, které na této schůzi projednáváme.

Děkuji všem, kteří bez ohledu na svůj vztah k návrhu se pokusili předlohu upravit některými svými připomínkami. Za nejzásadnější z nich pak pokládám náměty pana poslance Cyrila Svobody, které se v podrobné rozpravě pokusím promítnout do konkrétních pozměňovacích návrhů.

Děkuji vám.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Tento návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání ústavně-právnímu výboru a petičnímu výboru. Záznam o projednání z ústavně-právního výboru jsme obdrželi jako sněmovní tisk 124/2, usnesení petičního výboru bylo rozdáno jako sněmovní tisk 124/3. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj ústavně-právního výboru pan poslanec Marek Benda.

Poslanec Marek Benda: Vážená paní předsedající, vážené dámy a pánové, nebudu zdržovat. Usnesení 124/2, záznam ústavně-právního výboru, jste všichni dostali. Ústavně-právní výbor návrh projednal, přijal 8 bodů, které tam máte jako pozměňovací návrhy k návrhu zákona, ale na závěr nepřijal usnesení, kterým by ať už doporučil, nebo nedoporučil Poslanecké sněmovně, aby návrh zákona schválila. Pro nedoporučující usnesení hlasovalo 5 ze 13 přítomných poslanců, pro doporučující usnesení hlasovalo 6 ze 13 přítomných poslanců.

To je myslím všechno, co mohu říci o jednání ústavně-právním výboru.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Bendovi a nyní prosím, aby nás o jednání petičního výboru informovala zpravodajka paní poslankyně Kateřina Dostálová.

Poslankyně Kateřina Dostálová: Vážená paní předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, navážu ve stručnosti na svého předřečníka a přečetla bych vám usnesení petičního výboru.

Petiční výbor po úvodním slově Zuzky Rujbrové, zpravodajské zprávě Kateřiny Dostálové a po rozpravě

1. doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu, aby návrh poslanců Zuzky Rujbrové, Jana Zahradila, Jitky Kupčové a Moniky Horákové a dalších na vydání zákona o partnerském soužití osob téhož pohlaví a o změně a doplnění některých zákonů schválila;

2. pověřuje předsedu výboru, aby toto usnesení předložil předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu, a zmocňuje zpravodajku výboru, aby podala tuto zprávu o výsledku projednávání tohoto návrhu zákona v petičním výboru.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji paní poslankyni Kateřině Dostálové a nyní otevírám obecnou rozpravu, do které je jako první přihlášena paní poslankyně Eva Fischerová, připraví se paní poslankyně Vlasta Parkanová.

Poslankyně Eva Fischerová: Paní předsedající, pane premiére, členové vlády, dámy a pánové, transformace naší společnosti do demokratické formy otevřela možnost přehodnocení řady vztahů a ukazuje se, že se také dotýká manželství a hlavně rodiny.

Návrh zákona o partnerském soužití je znovu předložen a je předložen v době, kdy stojíme před nutností řešit řadu jiných a podle mého názoru mnohem závažnějších společenských problémů, především z oblasti ekonomiky, kriminality, zahraničních vztahů, zdravotnictví i ze sociální oblasti.

Problematiku předloženého návrhu rozhodně nevnímám jako závažnou prioritu. Naopak si kladu otázku, s jakou mírou odpovědnosti, věcného a politického promyšlení četných existujících vazeb předkladatelé k tomuto kroku přistoupili. Jestliže zjišťuji, že argument uvedený v důvodové zprávě a ve formulaci samotného znění navrhovaného zákona neodpovídá stávající právní úpravě nebo se dokonce jeví jako rozporný - např. žádné dopady na státní rozpočet - pak si musím položit otázku o společenské odpovědnosti těch, kteří tento zákon předložili. Jejich přístup může být samozřejmě vědomý i nevědomý, i dobře míněný. Předkladatelé mohli podlehnout lobbování zájmové skupiny, mohli podlehnout také snaze o své zviditelnění. Jde totiž v určitém směru v podtextu o choulostivou tematiku, která budí ve společnosti věci zcela neodpovídající pozornost.

Skutečnost nedokonalého, neprovázaného a nijak zvlášť potřebného návrhu zákona vede ke snížení prestiže Poslanecké sněmovny, ke snížení efektivnosti naší práce a odvádí naši kapacitu od řešení mnohem a mnohem důležitějších společenských problémů, které skutečně vytvoření neodkladného právního rámce vyžadují.

Předložený návrh postrádá vyřešení celé řady nutných vstupních otázek a vyrovnání se s dostupnými poznatky v této oblasti. Chybí promyšlenější přístup hodnotící vazby na existující právní řád, např. zákon o matrikách, dopady na dědické právo, dopad na sociální zabezpečení, jak konečně vyplývá - pro mě s podivem - z kladného stanoviska vlády, které však má i řadu výhrad.

Koncepce uvedená v důvodové zprávě návrhu zákona zdůrazňuje, že nemá jít o úpravu rodinněprávních vztahů, a zákon má tedy být oddělen od institutu manželství. Už samotné znění návrhu zákona tomu však neodpovídá. Tato svá tvrzení opírám o velmi kvalifikovaný a přitom srozumitelně zpracovaný článek prof. Haderky v Parlamentním zpravodaji č. 5 z roku 1999, který se zabývá analýzou opětovného pokusu o institucionalizaci homosexuálních svazků. Obracím se s prosbou ke všem poslankyním a poslancům, aby se pečlivě seznámili s obsahem tohoto článku, pokud ho nečetli, a to ještě před svým vlastním rozhodováním. Pro vážnější zájemce existuje velmi bohatá literatura zabývající se touto problematikou jak z hlediska mezinárodního srovnání, z hlediska sociologického nebo právně-politického přístupu. Informační studii Parlamentního institutu č. 5069 z roku 1997 nelze bohužel dnes již považovat za dostatečně informativní východisko pro podporu našeho v této věci velmi odpovědného rozhodování. Ukazuje se, že uváděné problémy partnerského soužití v ČR jsou v současné době řešitelné, a to i za stávajícího právního řádu, s využitím opor v dědickém právu, v možnostech využití instituce společné domácnosti v kombinaci se smlouvou o podílovém spoluvlastnictví. V citovaném Parlamentním zpravodaji č. 5/1999 na to okrajově ve vztahu k homosexuálům upozorňuje také článek prof. Pavlíčka o návrzích na novelu ústavy. Spolužijící osoby ve společné domácnosti při trvalejším vztahu mají totiž v našem právním řádu k dispozici dostatečné nástroje pro řešení svých zdůrazňovaných problémů. Cituji: Náš právní řád vychází z možností dědění osob žijících ve společné domácnosti, a to bez ohledu na pohlaví. Tolik jen několik slov z dovětku prof. Pavlíčka.

Stejně tak vidím dostatečný prostor pro řešení bytových otázek osob žijících ve společné domácnosti. Jiným důležitým aspektem je dále nedostatečně zdůvodňovaná snaha předkladatelů o vytvoření nedůvodného přenesení práv a povinností manželů na partnerské soužití. Jde mj. i o výhody spojené se sociálním zabezpečením, tedy např. vyplácení vdovských nebo vdoveckých důchodů, které jsou v existujícím právním řádu ČR míněny jako kompenzace společenské funkce manželství a rodiny. Předkladatelé v důvodové zprávě tvrdí: zákon nemá přímý dopad na státní rozpočet. Toto tvrzení jednoznačně neodpovídá skutečnosti a bylo by tedy od nás velmi neodpovědné, kdybychom tuto skutečnost nebrali v úvahu.

Společensky významným rizikem návrhu je zpochybňování institutu manželství tím, že partnerské soužití je postaveno na prakticky stejnou právní úroveň. Vzniká tím jakési stínové manželství. Předkladatelé nemohou obhájit své další tvrzení o tom, že přijetí zákona o partnerském soužití osob téhož pohlaví neovlivní negativně sňatečnost či vytváření a stabilitu tradiční rodiny. Takové myšlenky dle mého názoru vycházejí z předpokladu, že rodina nemá podstatnější vliv na společnost. Domnívám se naopak, že rodina a přeneseně i společnost je dnes vážně ohrožena. Na rodině záleží více, než si možná někteří z nás uvědomují, a významnost rodiny by se naopak měla více zobrazit v našich zákonech, jakož i politických záměrech určených k zachování, pěstování a posilování rodiny jako základní demokratické jednotky společnosti.

Předkladatelé při diskusích o návrhu zákona o partnerském soužití tvrdí, že tento zákon není o dětech. Všichni víme, že děti se v těchto partnerských vztazích vyskytují a vyskytovat budou. Přesto předkladatelé o tomto problému a vazbách neúprosně i nadále mlčí. Výmluvný případ z České republiky byl publikován v Mladé frontě dnes 25. května 1999, a sice o dvou německých matkách, které se účastnily festivalu v Karlových Varech. Jedním ze závažných důsledků přenesení manželských práv na partnerské soužití je významné krácení práv dětí v oblasti dědického práva. Tento nový komplex vztahů není v důvodové zprávě vůbec analyzován.

Dobré pověsti Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR i naší společnosti by nepochybně prospělo, kdybychom společenské problémy svými politickými rozhodnutími efektivně řešili místo toho, abychom je tvorbou mlhavě zastřených neodůvodněných institucí naopak vytvářeli či prohlubovali.

Dovoluji si tedy apelovat především na ty kolegyně a kolegy, kteří pod tíhou odpovědnosti zaostřují svoji pozornost na závažnější společenské problémy, aby nenechali snadno proklouznout tak zdánlivě jednoduchý a nevýznamný návrh zákona. Jako pozitivní vnímám v tomto ohledu záznam z jednání ústavně-právního výboru naší sněmovny, ze kterého je patrné, že členové výboru vyjádřili pochybnosti, i když možná pro neúčast některých nedospěli k jednoznačnému závěru.

Dámy a pánové, dovoluji si předložit návrh na zamítnutí tohoto zákona ve druhém čtení. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Omlouvám se paní poslankyni Parkanové, která je řádně přihlášena, a za chvíli jí udělím slovo. Nicméně po konzultaci s pracovníky Kanceláře Poslanecké sněmovny jsem zjistila, že jsme učinili jedno opomenutí, kterému nyní ještě můžeme učinit zadost. Já se chystám předložit procedurální návrh, abychom dnes po 19. hodině do 21. hodiny mohli hlasovat i o návrzích zákonů. Zdůvodňuji to tímto: na poradě vedení Poslanecké sněmovny s předsedy klubů došlo k dohodě, že se bude jednat mezi 19 a 21 hodinou, a byly vytypovány určité návrhy zákonů, které byly pro všechny poslanecké kluby nesporné a o kterých v této době bude možné hlasovat. Bohužel se nestalo to, že by v začátku schůze byl tento návrh schválen, činím jej proto dodatečně.

O svém procedurálním návrhu bych měla nechat rozhodnout hlasováním. (Námitky ze sálu.)

Byla jsem informována Kanceláří sněmovny, že o tom, že můžeme hlasovat o návrzích zákonů po 19. hodině, rozhodnuto nebylo. Z tohoto důvodu jsem tento návrh přednesla znovu, ale dám slovo těm, kteří se hlásí s procedurální poznámkou. Je to pan poslanec Výborný, potom pan poslanec Koháček.

Poslanec Miloslav Výborný: Vážená paní místopředsedkyně, velmi bych doporučoval, abychom předtím, než přistoupíme k tomuto hlasování o procedurálním návrhu, a bude to zřejmě práce Kanceláře a práce vás jako řídící schůze, abychom přece jen ověřili, jak jsme hlasovali o jednotlivých postupech a procedurách na začátku této schůze, abychom se nedostali do situace, že jsme nějakou věc odhlasovali a bez revokace ji teď odhlasujeme nějakým jiným způsobem. Mám za to při takové zběžné prohlídce poslanců, že úplně jasno v této záležitosti není. Máme tady před sebou třeba právě teď tento konfliktní zákon, já bych ho považoval za konfliktní, řada poslanců podle mého mínění počítala s tím, že o případném návrhu na zamítnutí tohoto zákona nebude dnes po 19. hodině hlasováno. Tito poslanci by mohli právem cítit jako jistou újmu, že vaším návrhem se ta věc zvrátila v 18 hodin 52 minuty, kdy už to nemohli nějakým způsobem ovlivnit.

Proto bych doporučoval nehlasovat teď bezprostředně o vašem procedurálním návrhu, vyjasnit tuto záležitost a spíše o těchto návrzích zákonů dnes do 21. hodiny nehlasovat, nebo alespoň nehlasovat o návrhu poslankyně Fischerové, který byl před chvílí přednesen.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Pane poslanče, jestli bych mohla vyjasnit situaci, která vznikla. Asi jsem se nevyjádřila dostatečně přesně nebo jsem spíše předpokládala, že Poslanecká sněmovna chápe, že tímto svým návrhem nezpochybňuji žádnou z dohod, ke které došlo na jednání vedení poslaneckých klubů.

Jak jsem byla informována Kanceláří Poslanecké sněmovny, dnes se rozhodlo o tom, že budeme jednat do 21 hodin, i o tom, které věci se budou projednávat. Nedopatřením došlo k tomu, že se nerozhodlo o tom, že po 19. hodině můžeme hlasovat i o návrzích zákonů. Je samozřejmé a bylo to součástí dohod, že pokud kterýkoli poslanecký klub po 19. hodině nebude chtít hlasovat o jakémkoliv návrhu zákona, odročí se toto hlasování a bude se o něm hlasovat zítra v 9 hodin ráno. Znamená to, že toto není žádná změna pravidel, která byla dohodnuta, toto je pouze náprava technického nedopatření, ke kterému došlo v počátku schůze. Mám tento návrh konzultován s Kanceláří Poslanecké sněmovny a my podle dohody, ke které došlo na ranním jednání, máme dnes projednávat některá nekonfliktní první čtení. Pokud by tedy nebylo o mém procedurálním návrhu pozitivně rozhodnuto, nemohli bychom tato první čtení projednat.

Pokud se týká současného projednávání návrhu zákona, pokud bude namítnuto, že tento návrh není nekonfliktní, samozřejmě o něm nebudeme dnes hlasovat a budeme o něm hlasovat zítra v 9 hodin ráno.

Ptám se, zda to stačí jako vysvětlení. Zbývá nám šest minut, a pokud máme projednávat podle ranní dohody, musíme v těchto šesti minutách hlasovat.

Pan poslanec Výborný má slovo.

Poslanec Miloslav Výborný: Doufám, paní místopředsedkyně, že vy stejně jako kolegyně a kolegové, chápou mé vystoupení ne jako snahu mařit průběh schůze. Docela s tím souhlasím, ale prohlašuji - a myslím, že v tom se tady shodneme - že tento zákon, který teď projednáváme, prostě konfliktní je, a přál bych si, aby o něm bylo hlasováno zítra v 9 hodin.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Pane poslanče, sděluji vám tímto, že o tomto návrhu nedám dnes hlasovat a bude se o něm hlasovat zítra v 9 hodin ráno.

V tuto chvíli doufám, že mohu tedy dát hlasovat o mém procedurálním návrhu, že se bude dnes po 19. hodině do 21 hodin hlasovat, a to i o návrzích zákonů.

Zahajuji hlasování pořadové číslo 37 a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 37 tento návrh byl přijat, když se pro něj z přítomných 164 pro vyslovilo 105 a 33 bylo proti.

Omlouvám se tedy paní poslankyni Parkanové, jejíž přihláška byla přerušena mým procedurálním návrhem, a udílím jí slovo.

Současně prosím o klid v jednacím sále, aby paní poslankyně mohla vystoupit.

Poslankyně Vlasta Parkanová: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové, v rozpravě k prvému čtení tohoto projednávaného bodu jsem se pokusila zdůvodnit, proč považuji myšlenku na uzákonění registrovaného partnerství osob téhož pohlaví za chybnou. Zcela záměrně jsem nepolemizovala s konkrétním návrhem zákona, ale výhradně s ideovými východisky, která zastávají předkladatelé a příznivci tohoto návrhu.

Nyní bych se chtěla soustředit na důvody, které podle mého přesvědčení směřují k zamítnutí této konkrétní předlohy zákona, která je výsledkem snahy přetvořit ideu registrovaného partnerství do řeči paragrafů a včlenit ji do našeho právního řádu.

Velmi se omlouvám, paní předsedající, ale když mi tady pan předseda vlády hlučí za zády, nemohu mluvit.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Promiňte, paní poslankyně. Ještě jednou velice prosím všechny poslankyně a poslance, aby nerušili paní poslankyni, která přednáší svůj návrh.

Poslankyně Vlasta Parkanová: Děkuji. Jistě se zde můžeme s předkladateli shodnout na tom, že jimi zvolený přístup k uzákonění svazku osob stejného pohlaví není z legislativního hlediska jediný možný. Navrhovatelé zvolili způsob negativního vymezení, který spočívá v tom, že registrované partnerství je postaveno na roveň manželství se zákonem stanovenými výjimkami. Tento přístup lze považovat za maximalistický z hlediska požadavků homosexuálně orientovaných osob a nelze také zastřít, že umožňuje postupné odstraňování oněch výjimek až k tomu, co příznivci tohoto zákona nazvou úplným zrovnoprávněním homosexuálů, resp. registrovaného partnerství s manželstvím, a co je ve skutečnosti snahou o setření rozdílů mezi manželstvím osob různého a stejného pohlaví.

To je také zřejmě důvod, proč předkladatelé nezvolili druhou možnost, kterou lze z legislativního hlediska nazvat metodou pozitivního vymezení a která spočívá v tom, že registrované partnerství by bylo postaveno na roveň manželství pouze v těch případech, kdy to zákon výslovně stanoví. Na základě tohoto postupu bychom zde dnes mohli diskutovat nad konkrétní sumou práv, o kterých jsme přesvědčeni, že je mají nebo naopak nemají společně žijící partneři stejného pohlaví obdržet. Mohli bychom hledat způsoby, jak zjednodušit jejich styk s úřady a s dalšími institucemi.

Způsob pozitivního vymezení by navíc z legislativního hlediska byl mnohem čistší a pro uživatele právního řádu přehlednější, nebo by šel cestou novel jednotlivých zákonů a nevystavoval by se tak riziku nepředvídatelných následků nepřímé novelizace blíže nespecifikovaného a jen těžko definovatelného okruhu zákonů, které se budou na partnerské soužití vztahovat v rozsahu právně velmi mlhavého termínu přiměřeně.

Mezi právními následky manželství a partnerského soužití, jak jej konstruuje předložený návrh, je však přece jen jeden významný rozdíl. Jde o těžko přehlédnutelný trend předkladatelů minimalizovat povinnosti a omezení, která zákon o rodině ukládá manželům jako nedělitelnou součást práv a výhod, které od státu dostávají. Je naprosto příznačné, že návrh zákona o partnerském soužití neobsahuje jakýkoliv výčet povinností partnerů, jako je tomu v zákonu o rodině u manželů.

Naproti tomu je v tomto návrhu v § 7 odst. 2, který připouští ve smlouvě o vzniku partnerského soužití předem vyloučit vzájemné závazky majetkového charakteru. Přímo vyloučeno je také použití ustanovení § 93 zákona o rodině umožňující soudu nařídit vyživovací povinnost jednoho z manželů v případě rozvodu.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Promiňte, paní poslankyně, v tuto chvíli jsem obdržela zprávu od stenografek, že v tomto hluku není možné v sále stenografovat. Doufám, že alespoň s ohledem na toto budete ochotni poněkud snížit hladinu hluku v tomto sále.

Poslankyně Vlasta Parkanová: Registrovaní partneři by tedy měli zjednodušenou cestu nejen k uzavírání svazků, ale především k jejich rušení. Jednoduchým důkazem pro toto tvrzení je znění § 5, který dovoluje zrušit partnerské soužití prostým vypovězením smlouvy smluvními stranami. Snadnost a rychlost takto navrženého kroku v mnoha ohledech předstihuje možnosti při vypovězení smlouvy s libovolnou pojišťovnou, přičemž vůbec není řešen vztah k obecným ustanovením smluvního práva, jak jsou zakotvena v občanském zákoníku.

Problematičnost soužití dvou lidí na základě vzájemného kontraktu zde plně vychází na povrch. Na rozdíl od libovolné smlouvy má smlouva o partnerském soužití jednu specifickou vlastnost. Značnou část jejího plnění obstarává třetí osoba, a tou je ve většině případů stát. Jeho povinnosti, resp. nároky vůči němu v návrhu zákona zůstávají nedotčeny. V kombinaci s rychlostí, jakou lze registrované partnerství uzavřít a zase zrušit, se jedná o snadno zneužitelný nástroj k daňovým, majetkovým, nájemním a dalším podvodům.

I kdyby tomu tak nebylo, nelze od instituce, ke které lze tak snadno přistoupit a vzápětí ji tak snadno opustit, očekávat větší vážnost a vyšší společenský status pro její uživatele.

Dámy a pánové, předkladatelé zákona o partnerském soužití v důvodové zprávě uvádějí, že nestavějí partnerské soužití naroveň manželství. Skutečností je, že registrovaní partneři mají mít v jejich pojetí většinu výhod, které stát dává manželům včetně např. vdovských či vdoveckých důchodů, ale významně méně povinností a omezení, které stát manželům ukládá. Přitom tato omezení nejsou samoúčelná. Například komplikace při rozvodu, jak ji uvádí zákon o rodině, staví určitou hráz rychlým a neuváženým sňatkům, chrání instituci manželství proti těm, kteří ji neberou dostatečně vážně, a současně brání jejímu zneužití. Ve své předloze sledují předkladatelé pouze maximalizaci zisku registrovaných partnerů a minimalizaci jejich odpovědnosti.

Poslanecké sněmovně je často vytýkáno, že přijímá špatné a nedostatečně promyšlené zákony. Tento návrh zákona je takovým příkladem. Výkladové problémy spojené s jeho praktickým využitím a neprovázanost jednotlivých kroků tohoto zákona s celým naším právním řádem by měly být brány v potaz i těmi, kdo s myšlenkou na uzákonění registrovaného partnerství v obecné rovině souhlasí.

Chci znovu zdůraznit, že jak kladný, tak záporný postoj k tomuto návrhu zákona nevypovídá vůbec nic o toleranci vůči svazku lidí stejného pohlaví. Měli bychom se shodnout na tom, že špatné zákony poškozují nejen pověst této sněmovny, ale především věci, které mají řešit.

Proto i já navrhuji zamítnutí této předlohy ve druhém čtení.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji paní poslankyni Parkanové. Hlásí se dále někdo do obecné rozpravy? Pan poslanec Jičínský má slovo.

Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové, návrh podobné osnovy, kterou dnes projednáváme, jsme projednávali již v minulém volebním období. Tehdy jsem nehlasoval pro s odůvodněním, že dobrý úmysl nestačí, že je třeba tento dobrý úmysl přesně právně vymezit. Z tohoto hlediska jsem také požadoval, abychom dostali ke srovnání návrhy zákonů, které řeší tento vztah v jiných zemích. Tento úkol byl splněn.

Dostali jsme návrhy, s nimiž můžeme tuto předlohu srovnávat. V Dánsku jsou dva zákony, jeden se týká osob žijících společně bez ohledu na to, zda jsou stejného nebo rozdílného pohlaví - tam je jistým způsobem právně řešen vztah druh a družka. Když se podíváme na text švédského zákona, vidíme určitý rozdíl.

Dávám navrhovatelům v úvahu, zda je vhodné, že tu vůbec nedáváme podmínku občanství. V dánském zákonu je podmínka, aby obě osoby byly dánské národnosti, ve Švédsku alespoň jedna. Neříkám to přesně podle textu zákona, ale v podstatě to tak je. Tuto podmínku nedáváme vůbec. Netvrdím, že je to kategorická podmínka, jen to dávám v úvahu, protože je známo, že svazky tohoto druhu jsou méně stabilní než svazky osob různého pohlaví. Z tohoto hlediska možnost využívání právní formy pro řešení některých jiných otázek je tu větší než v případě manželského svazku.

Nesdílím názor, který tu formulovala kolegyně Fischerová, že přijetí tohoto zákona by znamenalo oslabení významu rodiny. Problém poklesu významu rodiny není záležitost právní, je to záležitost sociálních změn, kterými prochází společnost evropsko-atlantické civilizace na konci 20. století. Nemyslím si, že právní úprava tyto hluboké sociálně-psychické procesy může zásadně změnit.

Víme, že i u nás probíhají obdobné jevy, které lze srovnat s jevy v západních zemích, že počet uzavíraných sňatků klesá. Jsou tady určité společenské procesy, které jsou obdobné. V tomto směru právní úprava na to může působit jen velmi zprostředkovaně.

Dávám navrhovateli v úvahu, aby uvážil některé momenty právního zpřesnění návrhu, ale nesdílím návrh na zamítnutí. Myslím si, že přijetí určité úpravy je jistým projevem tolerance, je jistým dokladem, zda chceme určitým procesům dát onen význam, nebo zda chceme dávat znamení, že v něčem to, co je příznačně pro většinu západoevropských zemí, nechceme akceptovat jako něco, co by mělo mít význam i v naší společnosti.

Osobně doporučuji při všech výhradách, abychom tento návrh zákona nezamítali.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Jičínskému. Další přihlášku do obecné rozpravy neregistruji, obecnou rozpravu končím.

Vzhledem k tomu, že v obecné rozpravě padl návrh na zamítnutí tohoto návrhu zákona, rozhodneme o tomto zamítnutí zítra v 9.00 hodin ráno.

Přerušuji projednávání tohoto bodu, neboť podrobná rozprava se bude moci konat až po tomto hlasování.

Originální verze dokumentu