Obecná
rozprava 2. čtení - 29.06.99
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Dalším bodem je
10.
Návrh poslanců Zuzky Rujbrové, Jana
Zahradila, Jitky Kupčové, Moniky Horákové
a dalších na vydání
zákona o partnerském soužití osob téhož pohlaví
a o změně a
doplnění některých zákonů
/sněmovní tisk 124/ - druhé
čtení

O úvodní slovo prosím zástupkyni
navrhovatelů paní poslankyni
Zuzku Rujbrovou a současně vás prosím všechny, aby
paní poslankyně
měla možnost toto své úvodní slovo přednést.

Poslankyně Zuzka Rujbrová: Děkuji. Paní
předsedající, členové vlády, dámy a pánové, o návrhu
zákona o
partnerském soužití osob stejného pohlaví proběhla v prvém čtení široká
diskuse.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Promiňte, paní
poslankyně. (Zvonění zvoncem. Hluk v sále.)

Poslankyně Zuzka Rujbrová: Děkuji. Návrh byl projednán ve
výborech ústavně-právním a petičním
a nebudu zde opakovat proto
argumenty, proč se domnívám, že by se i Česká
republika měla zařadit
mezi ty evropské státy, které již tuto problematiku
upravují nebo
přijetí podobných zákonů připravují.
V mezidobí jsem o
partnerském soužití
mnohokrát hovořila s těmi, jichž by se měl zákon
týkat, a stále intenzivněji si
uvědomuji, co pro ně možnost
legalizace jejich vztahu znamená. Nechtějí být
srovnáváni s manžely,
nepožadují do své péče děti a dokonce se domnívám, že ani
majetkoprávní aspekt navrhovaných práv pro ně není příliš důležitý.
Prioritou je
rovnost práv s heterosexuální většinou, legalizace a
oficializace vztahu, který
zatím - a to zejména na venkově - musí
před svým okolím ukrývat, a dále pak
jejich očekávání, že respekt
před zákonem ovlivní i ty, kteří jsou zatím plni
předsudků. Přáli by
si mít možnost se ke svým partnerům oficiálně hlásit a přáli
by si,
aby se o ně jejich rodiče nemuseli bát.
Vím, že ani samotný zákon nemůže tato
očekávání naplnit. Máme ale jeho prostřednictvím možnost dát
veřejnosti signál,
že stát její toleranci k menšině očekává. Buďte
si prosím při svém rozhodování
vědomi, že pro 4 % našich občanů je
tento zákon daleko významnější než
kterýkoliv z ostatních, které na
této schůzi projednáváme.
Děkuji všem, kteří bez ohledu na
svůj vztah
k návrhu se pokusili předlohu upravit některými svými
připomínkami. Za
nejzásadnější z nich pak pokládám náměty pana
poslance Cyrila Svobody, které se
v podrobné rozpravě pokusím
promítnout do konkrétních pozměňovacích návrhů.
Děkuji
vám.

Místopředsedkyně PSP Petra
Buzková: Tento návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání
ústavně-právnímu výboru a petičnímu výboru. Záznam o projednání z
ústavně-právního výboru jsme obdrželi jako sněmovní tisk 124/2,
usnesení
petičního výboru bylo rozdáno jako sněmovní tisk 124/3.
Prosím, aby se slova
ujal zpravodaj ústavně-právního výboru pan
poslanec Marek Benda.

Poslanec Marek Benda:
Vážená paní předsedající, vážené dámy a pánové, nebudu zdržovat.
Usnesení 124/2, záznam ústavně-právního výboru, jste všichni
dostali.
Ústavně-právní výbor návrh projednal, přijal 8 bodů, které
tam máte jako
pozměňovací návrhy k návrhu zákona, ale na závěr
nepřijal usnesení, kterým by ať
už doporučil, nebo nedoporučil
Poslanecké sněmovně, aby návrh zákona schválila.
Pro nedoporučující
usnesení hlasovalo 5 ze 13 přítomných poslanců, pro
doporučující
usnesení hlasovalo 6 ze 13 přítomných poslanců.
To je myslím všechno, co mohu říci o
jednání
ústavně-právním výboru.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci
Bendovi a nyní prosím, aby nás o jednání
petičního výboru
informovala zpravodajka paní poslankyně Kateřina Dostálová.

Poslankyně Kateřina
Dostálová: Vážená paní předsedající, vážená vládo, dámy a pánové,
navážu ve
stručnosti na svého předřečníka a přečetla bych vám
usnesení petičního výboru.
Petiční výbor po úvodním slově Zuzky
Rujbrové, zpravodajské zprávě Kateřiny Dostálové a po rozpravě
1. doporučuje
Poslanecké sněmovně
Parlamentu, aby návrh poslanců Zuzky Rujbrové,
Jana Zahradila, Jitky Kupčové a
Moniky Horákové a dalších na vydání
zákona o partnerském soužití osob téhož
pohlaví a o změně a doplnění
některých zákonů schválila;
2. pověřuje předsedu výboru, aby toto
usnesení předložil předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu, a
zmocňuje
zpravodajku výboru, aby podala tuto zprávu o výsledku
projednávání tohoto návrhu
zákona v petičním výboru.
Děkuji za
pozornost.

Místopředsedkyně PSP Petra
Buzková: Děkuji paní poslankyni Kateřině Dostálové a nyní otevírám
obecnou rozpravu, do které je jako první přihlášena paní poslankyně
Eva
Fischerová, připraví se paní poslankyně Vlasta Parkanová.

Poslankyně Eva Fischerová: Paní předsedající, pane
premiére, členové vlády, dámy a pánové,
transformace naší
společnosti do demokratické formy otevřela možnost
přehodnocení řady
vztahů a ukazuje se, že se také dotýká manželství a hlavně
rodiny.
Návrh zákona o partnerském soužití je znovu
předložen a je
předložen v době, kdy stojíme před nutností řešit řadu jiných a
podle mého názoru mnohem závažnějších společenských problémů,
především z
oblasti ekonomiky, kriminality, zahraničních vztahů,
zdravotnictví i ze sociální
oblasti.
Problematiku
předloženého návrhu rozhodně
nevnímám jako závažnou prioritu. Naopak
si kladu otázku, s jakou mírou
odpovědnosti, věcného a politického
promyšlení četných existujících vazeb
předkladatelé k tomuto kroku
přistoupili. Jestliže zjišťuji, že argument uvedený
v důvodové
zprávě a ve formulaci samotného znění navrhovaného zákona neodpovídá
stávající právní úpravě nebo se dokonce jeví jako rozporný - např.
žádné dopady
na státní rozpočet - pak si musím položit otázku o
společenské odpovědnosti
těch, kteří tento zákon předložili. Jejich
přístup může být samozřejmě vědomý i
nevědomý, i dobře míněný.
Předkladatelé mohli podlehnout lobbování zájmové
skupiny, mohli
podlehnout také snaze o své zviditelnění. Jde totiž v určitém
směru
v podtextu o choulostivou tematiku, která budí ve společnosti věci zcela
neodpovídající pozornost.
Skutečnost nedokonalého, neprovázaného a
nijak zvlášť potřebného návrhu zákona vede ke snížení prestiže
Poslanecké
sněmovny, ke snížení efektivnosti naší práce a odvádí
naši kapacitu od řešení
mnohem a mnohem důležitějších společenských
problémů, které skutečně vytvoření
neodkladného právního rámce
vyžadují.
Předložený návrh postrádá vyřešení celé řady
nutných vstupních otázek a vyrovnání se s dostupnými poznatky v této
oblasti.
Chybí promyšlenější přístup hodnotící vazby na existující
právní řád, např.
zákon o matrikách, dopady na dědické právo, dopad
na sociální zabezpečení, jak
konečně vyplývá - pro mě s podivem - z
kladného stanoviska vlády, které však má
i řadu výhrad.
Koncepce uvedená v důvodové zprávě návrhu
zákona zdůrazňuje, že nemá jít o úpravu rodinněprávních vztahů, a
zákon má tedy
být oddělen od institutu manželství. Už samotné znění
návrhu zákona tomu však
neodpovídá. Tato svá tvrzení opírám o velmi
kvalifikovaný a přitom srozumitelně
zpracovaný článek prof. Haderky
v Parlamentním zpravodaji č. 5 z roku 1999,
který se zabývá analýzou
opětovného pokusu o institucionalizaci homosexuálních
svazků.
Obracím se s prosbou ke všem poslankyním a poslancům, aby se pečlivě
seznámili s obsahem tohoto článku, pokud ho nečetli, a to ještě před
svým
vlastním rozhodováním. Pro vážnější zájemce existuje velmi
bohatá literatura
zabývající se touto problematikou jak z hlediska
mezinárodního srovnání, z
hlediska sociologického nebo
právně-politického přístupu. Informační studii
Parlamentního
institutu č. 5069 z roku 1997 nelze bohužel dnes již považovat za
dostatečně informativní východisko pro podporu našeho v této věci
velmi
odpovědného rozhodování. Ukazuje se, že uváděné problémy
partnerského soužití v
ČR jsou v současné době řešitelné, a to i za
stávajícího právního řádu, s
využitím opor v dědickém právu, v
možnostech využití instituce společné
domácnosti v kombinaci se
smlouvou o podílovém spoluvlastnictví. V citovaném
Parlamentním
zpravodaji č. 5/1999 na to okrajově ve vztahu k homosexuálům
upozorňuje také článek prof. Pavlíčka o návrzích na novelu ústavy.
Spolužijící
osoby ve společné domácnosti při trvalejším vztahu mají
totiž v našem právním
řádu k dispozici dostatečné nástroje pro
řešení svých zdůrazňovaných problémů.
Cituji: Náš právní řád vychází
z možností dědění osob žijících ve společné
domácnosti, a to bez
ohledu na pohlaví. Tolik jen několik slov z dovětku prof.
Pavlíčka.
Stejně tak vidím dostatečný
prostor pro
řešení bytových otázek osob žijících ve společné
domácnosti. Jiným důležitým
aspektem je dále nedostatečně
zdůvodňovaná snaha předkladatelů o vytvoření
nedůvodného přenesení
práv a povinností manželů na partnerské soužití. Jde mj. i
o výhody
spojené se sociálním zabezpečením, tedy např. vyplácení vdovských nebo
vdoveckých důchodů, které jsou v existujícím právním řádu ČR míněny
jako
kompenzace společenské funkce manželství a rodiny.
Předkladatelé v důvodové
zprávě tvrdí: zákon nemá přímý dopad na
státní rozpočet. Toto tvrzení
jednoznačně neodpovídá skutečnosti a
bylo by tedy od nás velmi neodpovědné,
kdybychom tuto skutečnost
nebrali v úvahu.
Společensky významným rizikem návrhu
je
zpochybňování institutu manželství tím, že partnerské soužití je
postaveno na
prakticky stejnou právní úroveň. Vzniká tím jakési
stínové manželství.
Předkladatelé nemohou obhájit své další tvrzení
o tom, že přijetí zákona o
partnerském soužití osob téhož pohlaví
neovlivní negativně sňatečnost či
vytváření a stabilitu tradiční
rodiny. Takové myšlenky dle mého názoru vycházejí
z předpokladu, že
rodina nemá podstatnější vliv na společnost. Domnívám se
naopak, že
rodina a přeneseně i společnost je dnes vážně ohrožena. Na rodině
záleží více, než si možná někteří z nás uvědomují, a významnost
rodiny by se
naopak měla více zobrazit v našich zákonech, jakož i
politických záměrech
určených k zachování, pěstování a posilování
rodiny jako základní demokratické
jednotky společnosti.
Předkladatelé při diskusích o návrhu
zákona
o partnerském soužití tvrdí, že tento zákon není o dětech.
Všichni víme, že děti
se v těchto partnerských vztazích vyskytují a
vyskytovat budou. Přesto
předkladatelé o tomto problému a vazbách
neúprosně i nadále mlčí. Výmluvný
případ z České republiky byl
publikován v Mladé frontě dnes 25. května 1999, a
sice o dvou
německých matkách, které se účastnily festivalu v Karlových Varech.
Jedním ze závažných důsledků přenesení manželských práv na
partnerské soužití je
významné krácení práv dětí v oblasti dědického
práva. Tento nový komplex vztahů
není v důvodové zprávě vůbec
analyzován.
Dobré pověsti Poslanecké sněmovny Parlamentu
ČR i naší společnosti by nepochybně prospělo, kdybychom společenské
problémy
svými politickými rozhodnutími efektivně řešili místo toho,
abychom je tvorbou
mlhavě zastřených neodůvodněných institucí naopak
vytvářeli či prohlubovali.
Dovoluji si tedy apelovat především na
ty
kolegyně a kolegy, kteří pod tíhou odpovědnosti zaostřují svoji
pozornost na
závažnější společenské problémy, aby nenechali snadno
proklouznout tak zdánlivě
jednoduchý a nevýznamný návrh zákona. Jako
pozitivní vnímám v tomto ohledu
záznam z jednání ústavně-právního
výboru naší sněmovny, ze kterého je patrné, že
členové výboru
vyjádřili pochybnosti, i když možná pro neúčast některých
nedospěli
k jednoznačnému závěru.
Dámy a pánové, dovoluji si předložit návrh
na zamítnutí
tohoto zákona ve druhém čtení. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Omlouvám se paní
poslankyni Parkanové, která je řádně
přihlášena, a za chvíli jí
udělím slovo. Nicméně po konzultaci s pracovníky
Kanceláře
Poslanecké sněmovny jsem zjistila, že jsme učinili jedno opomenutí,
kterému nyní ještě můžeme učinit zadost. Já se chystám předložit
procedurální
návrh, abychom dnes po 19. hodině do 21. hodiny mohli
hlasovat i o návrzích
zákonů. Zdůvodňuji to tímto: na poradě vedení
Poslanecké sněmovny s předsedy
klubů došlo k dohodě, že se bude
jednat mezi 19 a 21 hodinou, a byly vytypovány
určité návrhy zákonů,
které byly pro všechny poslanecké kluby nesporné a o
kterých v této
době bude možné hlasovat. Bohužel se nestalo to, že by v začátku
schůze byl tento návrh schválen, činím jej proto dodatečně.
O svém procedurálním návrhu bych
měla nechat
rozhodnout hlasováním. (Námitky ze sálu.)
Byla jsem informována Kanceláří sněmovny,
že
o tom, že můžeme hlasovat o návrzích zákonů po 19. hodině,
rozhodnuto nebylo. Z
tohoto důvodu jsem tento návrh přednesla znovu,
ale dám slovo těm, kteří se
hlásí s procedurální poznámkou. Je to
pan poslanec Výborný, potom pan poslanec
Koháček.

Poslanec Miloslav Výborný: Vážená paní místopředsedkyně,
velmi bych doporučoval, abychom
předtím, než přistoupíme k tomuto
hlasování o procedurálním návrhu, a bude to
zřejmě práce Kanceláře a
práce vás jako řídící schůze, abychom přece jen
ověřili, jak jsme
hlasovali o jednotlivých postupech a procedurách na začátku
této
schůze, abychom se nedostali do situace, že jsme nějakou věc odhlasovali
a
bez revokace ji teď odhlasujeme nějakým jiným způsobem. Mám za to
při takové
zběžné prohlídce poslanců, že úplně jasno v této
záležitosti není. Máme tady
před sebou třeba právě teď tento
konfliktní zákon, já bych ho považoval za
konfliktní, řada poslanců
podle mého mínění počítala s tím, že o případném
návrhu na zamítnutí
tohoto zákona nebude dnes po 19. hodině hlasováno. Tito
poslanci by
mohli právem cítit jako jistou újmu, že vaším návrhem se ta věc
zvrátila v 18 hodin 52 minuty, kdy už to nemohli nějakým způsobem
ovlivnit.
Proto bych doporučoval nehlasovat teď
bezprostředně o vašem procedurálním návrhu, vyjasnit tuto záležitost
a spíše o
těchto návrzích zákonů dnes do 21. hodiny nehlasovat, nebo
alespoň nehlasovat o
návrhu poslankyně Fischerové, který byl před
chvílí přednesen.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Pane
poslanče, jestli bych mohla vyjasnit situaci, která
vznikla. Asi
jsem se nevyjádřila dostatečně přesně nebo jsem spíše
předpokládala,
že Poslanecká sněmovna chápe, že tímto svým návrhem nezpochybňuji
žádnou z dohod, ke které došlo na jednání vedení poslaneckých klubů.
Jak jsem byla informována Kanceláří
Poslanecké sněmovny, dnes se rozhodlo o tom, že budeme jednat do 21
hodin, i o
tom, které věci se budou projednávat. Nedopatřením došlo
k tomu, že se
nerozhodlo o tom, že po 19. hodině můžeme hlasovat i o
návrzích zákonů. Je
samozřejmé a bylo to součástí dohod, že pokud
kterýkoli poslanecký klub po 19.
hodině nebude chtít hlasovat o
jakémkoliv návrhu zákona, odročí se toto
hlasování a bude se o něm
hlasovat zítra v 9 hodin ráno. Znamená to, že toto
není žádná změna
pravidel, která byla dohodnuta, toto je pouze náprava
technického
nedopatření, ke kterému došlo v počátku schůze. Mám tento návrh
konzultován s Kanceláří Poslanecké sněmovny a my podle dohody, ke
které došlo na
ranním jednání, máme dnes projednávat některá
nekonfliktní první čtení. Pokud by
tedy nebylo o mém procedurálním
návrhu pozitivně rozhodnuto, nemohli bychom tato
první čtení
projednat.
Pokud se týká současného projednávání
návrhu
zákona, pokud bude namítnuto, že tento návrh není
nekonfliktní, samozřejmě o něm
nebudeme dnes hlasovat a budeme o něm
hlasovat zítra v 9 hodin ráno.
Ptám se, zda to stačí jako vysvětlení. Zbývá
nám šest minut, a pokud máme projednávat podle ranní dohody, musíme
v těchto
šesti minutách hlasovat.
Pan poslanec Výborný má slovo.

Poslanec Miloslav Výborný: Doufám, paní místopředsedkyně,
že vy stejně jako kolegyně a
kolegové, chápou mé vystoupení ne jako
snahu mařit průběh schůze. Docela s tím
souhlasím, ale prohlašuji -
a myslím, že v tom se tady shodneme - že tento
zákon, který teď
projednáváme, prostě konfliktní je, a přál bych si, aby o něm
bylo
hlasováno zítra v 9 hodin.

Místopředsedkyně PSP Petra
Buzková: Pane poslanče, sděluji vám tímto, že o tomto návrhu nedám
dnes hlasovat a bude se o něm hlasovat zítra v 9 hodin ráno.
V tuto chvíli doufám, že mohu tedy dát
hlasovat o mém procedurálním návrhu, že se bude dnes po 19.
hodině do 21
hodin hlasovat, a to i o návrzích zákonů.
Zahajuji hlasování pořadové číslo 37
a
ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že
v hlasování
pořadové číslo
37 tento návrh byl přijat, když
se pro něj z přítomných 164
pro vyslovilo 105 a 33 bylo proti.
Omlouvám se tedy paní poslankyni Parkanové,
jejíž přihláška byla přerušena mým procedurálním návrhem, a udílím
jí slovo.
Současně prosím o klid v jednacím sále, aby
paní poslankyně
mohla vystoupit.

Poslankyně Vlasta
Parkanová: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové, v
rozpravě
k prvému čtení tohoto projednávaného bodu jsem se pokusila
zdůvodnit, proč
považuji myšlenku na uzákonění registrovaného
partnerství osob téhož pohlaví za
chybnou. Zcela záměrně jsem
nepolemizovala s konkrétním návrhem zákona, ale
výhradně s ideovými
východisky, která zastávají předkladatelé a příznivci tohoto
návrhu.
Nyní bych se chtěla soustředit na
důvody,
které podle mého přesvědčení směřují k zamítnutí této
konkrétní předlohy zákona,
která je výsledkem snahy přetvořit ideu
registrovaného partnerství do řeči
paragrafů a včlenit ji do našeho
právního řádu.
Velmi se omlouvám, paní předsedající, ale
když mi tady pan předseda vlády hlučí za zády, nemohu mluvit.

Místopředsedkyně PSP Petra
Buzková: Promiňte, paní poslankyně. Ještě jednou velice prosím
všechny
poslankyně a poslance, aby nerušili paní poslankyni, která
přednáší svůj návrh.

Poslankyně Vlasta Parkanová: Děkuji. Jistě se zde můžeme s
předkladateli shodnout na tom, že
jimi zvolený přístup k uzákonění
svazku osob stejného pohlaví není z
legislativního hlediska jediný
možný. Navrhovatelé zvolili způsob negativního
vymezení, který
spočívá v tom, že registrované partnerství je postaveno na roveň
manželství se zákonem stanovenými výjimkami. Tento přístup lze
považovat za
maximalistický z hlediska požadavků homosexuálně
orientovaných osob a nelze také
zastřít, že umožňuje postupné
odstraňování oněch výjimek až k tomu, co příznivci
tohoto zákona
nazvou úplným zrovnoprávněním homosexuálů, resp. registrovaného
partnerství s manželstvím, a co je ve skutečnosti snahou o setření
rozdílů mezi
manželstvím osob různého a stejného pohlaví.
To je také zřejmě důvod, proč předkladatelé
nezvolili druhou možnost, kterou lze z legislativního hlediska
nazvat metodou
pozitivního vymezení a která spočívá v tom, že
registrované partnerství by bylo
postaveno na roveň manželství pouze
v těch případech, kdy to zákon výslovně
stanoví. Na základě tohoto
postupu bychom zde dnes mohli diskutovat nad
konkrétní sumou práv, o
kterých jsme přesvědčeni, že je mají nebo naopak nemají
společně
žijící partneři stejného pohlaví obdržet. Mohli bychom hledat způsoby,
jak zjednodušit jejich styk s úřady a s dalšími institucemi.
Způsob pozitivního vymezení by navíc z
legislativního
hlediska byl mnohem čistší a pro uživatele právního řádu
přehlednější, nebo by šel cestou novel jednotlivých zákonů a
nevystavoval by se
tak riziku nepředvídatelných následků nepřímé
novelizace blíže nespecifikovaného
a jen těžko definovatelného
okruhu zákonů, které se budou na partnerské soužití
vztahovat v
rozsahu právně velmi mlhavého termínu přiměřeně.
Mezi právními následky manželství a
partnerského soužití, jak
jej konstruuje předložený návrh, je však přece jen
jeden významný
rozdíl. Jde o těžko přehlédnutelný trend předkladatelů
minimalizovat
povinnosti a omezení, která zákon o rodině ukládá manželům jako
nedělitelnou součást práv a výhod, které od státu dostávají. Je
naprosto
příznačné, že návrh zákona o partnerském soužití neobsahuje
jakýkoliv výčet
povinností partnerů, jako je tomu v zákonu o rodině
u manželů.
Naproti tomu
je v tomto návrhu v § 7 odst.
2, který připouští ve smlouvě o vzniku
partnerského soužití předem vyloučit
vzájemné závazky majetkového
charakteru. Přímo vyloučeno je také použití
ustanovení § 93 zákona o
rodině umožňující soudu nařídit vyživovací povinnost
jednoho z
manželů v případě rozvodu.

Místopředsedkyně PSP Petra
Buzková: Promiňte, paní poslankyně, v tuto chvíli jsem obdržela
zprávu
od stenografek, že v tomto hluku není možné v sále
stenografovat. Doufám, že
alespoň s ohledem na toto budete ochotni
poněkud snížit hladinu hluku v tomto
sále.

Poslankyně Vlasta
Parkanová: Registrovaní partneři by tedy měli zjednodušenou cestu
nejen k
uzavírání svazků, ale především k jejich rušení. Jednoduchým
důkazem pro toto
tvrzení je znění § 5, který dovoluje zrušit
partnerské soužití prostým
vypovězením smlouvy smluvními stranami.
Snadnost a rychlost takto navrženého
kroku v mnoha ohledech
předstihuje možnosti při vypovězení smlouvy s libovolnou
pojišťovnou, přičemž vůbec není řešen vztah k obecným ustanovením
smluvního
práva, jak jsou zakotvena v občanském zákoníku.
Problematičnost
soužití dvou lidí na základě
vzájemného kontraktu zde plně vychází
na povrch. Na rozdíl od libovolné smlouvy
má smlouva o partnerském
soužití jednu specifickou vlastnost. Značnou část
jejího plnění
obstarává třetí osoba, a tou je ve většině případů stát. Jeho
povinnosti, resp. nároky vůči němu v návrhu zákona zůstávají
nedotčeny. V
kombinaci s rychlostí, jakou lze registrované
partnerství uzavřít a zase zrušit,
se jedná o snadno zneužitelný
nástroj k daňovým, majetkovým, nájemním a dalším
podvodům.
I kdyby tomu tak
nebylo, nelze od instituce,
ke které lze tak snadno přistoupit a
vzápětí ji tak snadno opustit, očekávat
větší vážnost a vyšší
společenský status pro její uživatele.
Dámy a pánové, předkladatelé zákona o
partnerském soužití v důvodové zprávě uvádějí, že nestavějí
partnerské soužití
naroveň manželství. Skutečností je, že
registrovaní partneři mají mít v jejich
pojetí většinu výhod, které
stát dává manželům včetně např. vdovských či
vdoveckých důchodů, ale
významně méně povinností a omezení, které stát manželům
ukládá.
Přitom tato omezení nejsou samoúčelná. Například komplikace při rozvodu,
jak ji uvádí zákon o rodině, staví určitou hráz rychlým a neuváženým
sňatkům,
chrání instituci manželství proti těm, kteří ji neberou
dostatečně vážně, a
současně brání jejímu zneužití. Ve své předloze
sledují předkladatelé pouze
maximalizaci zisku registrovaných
partnerů a minimalizaci jejich odpovědnosti.
Poslanecké sněmovně je často vytýkáno, že
přijímá špatné a nedostatečně promyšlené zákony. Tento návrh zákona
je takovým
příkladem. Výkladové problémy spojené s jeho praktickým
využitím a neprovázanost
jednotlivých kroků tohoto zákona s celým
naším právním řádem by měly být brány v
potaz i těmi, kdo s
myšlenkou na uzákonění registrovaného partnerství v obecné
rovině
souhlasí.
Chci znovu zdůraznit, že jak
kladný, tak
záporný postoj k tomuto návrhu zákona nevypovídá vůbec
nic o toleranci vůči
svazku lidí stejného pohlaví. Měli bychom se
shodnout na tom, že špatné zákony
poškozují nejen pověst této
sněmovny, ale především věci, které mají řešit.
Proto i já navrhuji zamítnutí této předlohy
ve druhém čtení.

Místopředsedkyně PSP Petra
Buzková: Děkuji paní poslankyni Parkanové. Hlásí se dále někdo do
obecné rozpravy? Pan poslanec Jičínský má slovo.

Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážená paní předsedající, vážené
kolegyně a kolegové, návrh
podobné osnovy, kterou dnes projednáváme,
jsme projednávali již v minulém
volebním období. Tehdy jsem
nehlasoval pro s odůvodněním, že dobrý úmysl
nestačí, že je třeba
tento dobrý úmysl přesně právně vymezit. Z tohoto hlediska
jsem také
požadoval, abychom dostali ke srovnání návrhy zákonů, které řeší tento
vztah v jiných zemích. Tento úkol byl splněn.
Dostali jsme návrhy, s nimiž můžeme tuto
předlohu srovnávat. V Dánsku jsou dva zákony, jeden se týká osob
žijících
společně bez ohledu na to, zda jsou stejného nebo
rozdílného pohlaví - tam je
jistým způsobem právně řešen vztah druh
a družka. Když se podíváme na text
švédského zákona, vidíme určitý
rozdíl.
Dávám navrhovatelům v úvahu, zda je vhodné,
že tu vůbec nedáváme podmínku občanství. V dánském zákonu je
podmínka, aby obě
osoby byly dánské národnosti, ve Švédsku alespoň
jedna. Neříkám to přesně podle
textu zákona, ale v podstatě to tak
je. Tuto podmínku nedáváme vůbec. Netvrdím,
že je to kategorická
podmínka, jen to dávám v úvahu, protože je známo, že svazky
tohoto
druhu jsou méně stabilní než svazky osob různého pohlaví. Z tohoto
hlediska možnost využívání právní formy pro řešení některých jiných
otázek je tu
větší než v případě manželského svazku.
Nesdílím
názor, který tu formulovala
kolegyně Fischerová, že přijetí tohoto
zákona by znamenalo oslabení významu
rodiny. Problém poklesu významu
rodiny není záležitost právní, je to záležitost
sociálních změn,
kterými prochází společnost evropsko-atlantické civilizace na
konci
20. století. Nemyslím si, že právní úprava tyto hluboké
sociálně-psychické
procesy může zásadně změnit.
Víme, že i u nás probíhají obdobné jevy,
které lze srovnat s jevy v západních zemích, že počet uzavíraných
sňatků klesá.
Jsou tady určité společenské procesy, které jsou
obdobné. V tomto směru právní
úprava na to může působit jen velmi
zprostředkovaně.
Dávám navrhovateli v úvahu, aby uvážil
některé momenty právního zpřesnění návrhu, ale nesdílím návrh na
zamítnutí.
Myslím si, že přijetí určité úpravy je jistým projevem
tolerance, je jistým
dokladem, zda chceme určitým procesům dát onen
význam, nebo zda chceme dávat
znamení, že v něčem to, co je
příznačně pro většinu západoevropských zemí,
nechceme akceptovat
jako něco, co by mělo mít význam i v naší společnosti.
Osobně doporučuji při všech výhradách,
abychom tento návrh zákona nezamítali.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci
Jičínskému. Další přihlášku do obecné
rozpravy neregistruji, obecnou
rozpravu končím.
Vzhledem k tomu, že v obecné rozpravě padl
návrh na zamítnutí
tohoto návrhu zákona, rozhodneme o tomto zamítnutí zítra v
9.00
hodin ráno.
Přerušuji projednávání tohoto bodu, neboť
podrobná rozprava
se bude moci konat až po tomto hlasování.

Originální verze
dokumentu

|